Dodávky zbraní z Československa do Izraele v letech 1947 – 1949

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mezi červnem 1947 a 31. říjnem 1949 Židovská agentura (která byla Brity považována za oficiální zastoupení Židů v Palestině a později z ní vznikla vláda státu Izrael) uskutečnila několik nákupů zbraní v Československu, z nichž některé byly zbraně bývalé německé armády, které byly zkonfiskovány na území republiky, ale i nově vyrobené v poválečném období. Tato operace nazvaná "Balak" měla pašerácký charakter, aby mohlo být obejito embargo na dovoz zbraní do izraelských sídel (zmiňované embargo vzniklo ještě před vznikem Izraele jako takového). Československým partnerem bylo oddělení Ministerstva národní obrany s názvem "sekretariát D" pod velením generála J. Heřmana. Zmocněncům MNO pro tuto akci se v srpnu 1948 stal pplk. Stanislav Palla z 5. oddělení hlavního štábu[1]. Souhlas k použití letiště Žatec byl vydán státním tajemníkem a později ministrem zahraničních věcí Vladimírem Clementisem.

Kontrakt a dodávky[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních velkých smluv byla podepsána 14. ledna 1948 ministrem Masarykem a zahrnovala 200 kulometů MG 34, 4500 pušek P 18 a 5 0400 000 nábojů. Dodávky z Československa (zejména letadel) se ukázaly jako velmi důležité pro vytvoření státu Izrael. Do Izraele se dokonce dostaly i dodávky, které si v Československu objednala Sýrie, a to díky židovské organizaci Hagana.[2]

Dodávky[editovat | editovat zdroj]

Celkové dodávky potvrzené do října 1948:

Pěchotní zbraně
  • 34 500 pušek P 18
  • 5 515 kulometů MG 34 s 10.000 pásy nábojů
  • 10 000 bajonetů vz. 24
  • 900 těžkých kulometů vz. 37
  • 500 pistolí vz. 27
Ostatní pěchotní zbraně
Střelivo

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Dodávky letadel začaly 20. května 1948 a byly realizovány z českého letiště nedaleko Žatce. V československé armádě byly známy pod krycím jménem Akce Žatec.

Některé dodávky byly provedeny až po zastavení nepřátelských akcí proti Izraeli.[zdroj?] Pouze osmnáct stíhaček Spitfire dosáhlo Izraele před koncem války roku 1948 přímým letem z Československa (operace Velveta 1 v září (6 letadel) a Velveta 2 v prosinci 1948 (12 letadel), obě operace s čerpací zastávkou v Jugoslávii. Během operace Velveta 2 byly stíhačky Spitfire pomalovány jako stroje letectva Jugoslávie a letěly z Kunovic do Nikšić.[4] Zbytek byl přepravován v bednách, které byly oficiálně deklarovány jako železný šrot, spolu s 12 motory Rolls-Royce Merlin 66. Tyto dodávky trvaly až do konce dubna 1950. Tři letadla z první vlny kvůli špatné navigaci zabloudila, v Řecku byla donucena přistát a byla internována.[5] USA se dozvěděly o dodávce letadel a na půdě OSN požadovaly její zrušení, což se nestalo, avšak letadla měla mezipřistání na jugoslávském letišti Nikšić.[6]

Ostatní vojenská spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Československo také vyškolilo 81 pilotů a 69 pozemních specialistů. Později se mnozí z nich stali součástí první stíhací jednotky izraelských vzdušných sil. Na půdě Československa byla školena od 20. srpna 1948 do 4. listopadu 1948 [1] skupina židovských dobrovolníků v počtu 1 335 mužů a žen. Školení letců probíhalo u leteckého pluku 5 v Českých Budějovicích, v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové a v Leteckém učilišti v Prostějově. Výcvik pozemního personálu ve Vojenské odborné škole v Liberci, spojařů ve škole v Chrudimi, parašutistů v učilišti ve Stráži pod Ralskem a tankistů v tankovém učilišti v Dědicích u Vyškova. Od 20. srpna 1948 byla dokonce ve vojenském výcvikovém táboře Libavá organizována izraelská vojenská brigáda (velitel mjr. Antonín Sochor). V Československu vyškolené pozemní síly se války v roce 1948 nezúčastnily. Československé kódové označení pro výcvik byl DI (zkratka z "Důvěrné Izrael").

Konec spolupráce a důsledky[editovat | editovat zdroj]

S rostoucí mocí komunistů v Československu, ale i klesající podporou Stalina byla československá vláda nucena ukončit prodej zbraní do Izraele. Důstojníci, kteří se podíleli na spolupráci s Izraelem, byli později z armády propuštěni nebo přeřazeni na podřadné funkce.[1]

Celkem za zbraně bylo ve formě věcného plnění izraelskou stranou vyplaceno 12.198.844 amerických dolarů, což představovalo asi třetinu příjmů Československa v cizí měně.[7]

"České zbrojovky zachránily stát Izrael, a bez těchto zbraní bychom nepřežili"

David Ben-Gurion (předseda Židovské agentury, později předseda izraelské vlády)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Skramoušský: zbraně pro Izrael, střelecký magazín 11/2005 (česky)
  • Arnold Krammer: The Forgotten Friendship - Israel and the Soviet Bloc, 1947-53, University of Illinois Press 1974pp. 54-123. ((anglicky))

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dodávky zbraní z Česko-Slovenska do Izraela v rokoch 1947 – 1949 na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Únor 1948, vojenská pomoc Státu Izrael, Srdce Armády ( česky)
  2. Yoav Gelber (1 January 2006).Palestine 1948: War, Escape And The Emergence Of The Palestinian Refugee Problem. Sussex Academic Press. p. 50.ISBN 978-1-84519-075-0. Retrieved 13 July 2013.In December 1947 Syria Bought a quantity of small arms from the Skoda plant in Czechoslovakia for the ALA. Jewish saboteurs Blew up the ship that carried the cargo to the Middle East and sank it in the Italian port of Bari. The arms were later salvaged and reshipped in August 1948 to Syria - this time for arming Palestinian combatants - but the Israeli navy intercepted the freight and seized the weapons.
  3. Alex Yofe, Lawrence Nyveen: Avia S-199 in Israeli Air Force Service: 1948-1950, White Crow Publications (2007), ISBN 0 -9774627-1-4, online info
  4. Historie 101. izraelské letecké perutě (101. Fighter Squadron history - anglicky)
  5. Luttrell, Robert J., I Flew for Israel,Flying Magazine, May 1949, p.59 (anglicky)
  6. Luttrell, Robert J., I Flew for Israel,Flying Magazine, May 1949, s.60 (anglicky)
  7. עסקת הנשק עם צ'כוסלובקיה (Dohoda o zbraních s Československem, Muzeum židovského odboje). Online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]