Diplodocus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDiplodocus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 154 až 148 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Kostra diplodoka v Natural History Museum, Londýn
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Sauropodomorpha
Nadčeleď Diplodocoidea
Čeleď Diplodocidae
Podčeleď Diplodocinae
Rod Diplodocus
druhy
  • Diplodocus longus
  • Diplodocus carnegii Hatcher, 1901
  • Diplodocus hallorum (Gillette, 1991) Lucas et al., 2004
  • Diplodocus hayi Holland, 1924
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diplodocus („Dvojitý trám“) byl rodem obřích sauropodních dinosaurů, který žil v několika druzích na konci jurského období na území dnešních Spojených států amerických, asi před 154 až 148 miliony let. Na rozdíl od některých jiných dinosaurů měl značně duté obratle, takže jeho hmotnost při délce přes 25 m zřejmě nepřesahovala 16 tun.[1] Diplodokus byl podle stavby chrupu nepochybně býložravec. Zuby mu ale sloužily pouze pro trhání potravy (například listí ze stromů), ne pro její rozžvýkání. Po sežrání potravy někdy polykal kameny (gastrolity), kterými v prvním žaludku potravu rozmělnil.[2] Z tohoto důvodu nejspíš také žil blízko vody, kde je zeleň měkčí, šťavnatější a lépe stravitelná. Do vody však často nevstupoval. S délkou kolem 30 metrů[3] patřil k nejdelším živočichům všech dob. Samotný jeho ocas mohl být dlouhý přes 15 metrů, krk pak přes 6 metrů. Odhaduje se, že srdce diplodoka možná vážilo až 1,6 tuny, aby vypumpovalo krev do celého tělního oběhu.

Historie objevů[editovat | editovat zdroj]

Diplodokus na zastaralé rekonstrukci

Byl objeven v 70. letech 19. století na americkém Středozápadě. Průměrně velcí jedinci dosahovali délky kolem 24 metrů a hmotnosti asi 12 tun.[4] Diplodocus tak dlouho patřil mezi nejdelší známé dinosaury (rekordní exemplář, dlouhý zhruba 26,7 metru, držel primát až do poloviny 70. let). V roce 1991 však byl objeven ještě větší diplodocidní sauropod, nazvaný původně Seismosaurus, který byl podle posledních upravených údajů dlouhý asi 29 až 32 metrů a dosahoval hmotnosti kolem 23 000 kilogramů[5][6](původní, značně přemrštěné údaje však hovořily i o délce 54 metrů). Podle studií z poslední doby byl však Seismosaurus pouze výjimečně velkým exemplářem rodu Diplodocus, snad druhu Diplodocus longus, spíše však D. hallorum. Ani tak by se však Diplodocus nestal znovu nejdelším známým dinosaurem. Sauropodi jako byl Argentinosaurus možná dosahovali délky až kolem 40 metrů (a byli tak nejdelšími známými obratlovci vůbec). Některé druhy tohoto rodu byly již překlasifikovány a jsou nyní samostatnými rody diplodokidů (například Galeamopus hayi, původně Diplodocus hayi).

Patologie[editovat | editovat zdroj]

Některé fosilní nálezy (například na kostech pánevního pletence) dokazují, že tito tvorové často trpěli kostními patologiemi, způsobenými úrazy nebo možná predací (útoky velkých teropodních dravců).[7][8]

Diplodocus - přibližné vzezření

Diplodokus jako panovnický dar[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století proslavil tohoto dinosaura zejména americký ocelářský magnát a filantrop skotského původu Andrew Carnegie (1835 - 1919), který v letech 1905 - 1913 daroval odlitky koster druhu D. carnegii (pojmenovaném právě po něm) mnoha evropským muzeím. Od té doby tak nalezneme kostru diplodoka například v přírodovědeckých muzeích v Londýně, Berlíně, Paříži, Madridu, Vídni i jinde[9].

"Seismosaurus"[editovat | editovat zdroj]

Seismosaurus byl objeven v roce 1985 v Novém Mexiku (USA). Od roku 1991 byla jeho kostra vyproštěna a očištěna, zachovaná je asi z jedné třetiny. Původně byl tento obří exemplář považován za samostatný rod, v současnosti je tento exemplář považován za mimořádně vzrostlého příslušníka rodu Diplodocus, a to samostatného druhu D. hallorum. Dříve se odhadovalo, že jeho délka mohla činit 48 - 54 metrů, čímž by byl nejdelším známým obratlovcem vůbec (jeho rivalem by byl pouze enigmatický Amphicoelias), tyto odhady však byly později sníženy na dosud platných asi 30 - 35 metrů. I tak patří diplodokus mezi nejdelší známé obratlovce všech dob, překonávající délkou (nikoliv však hmotností) i největší velrybu plejtváka obrovského se zhruba 26 - 33 metry.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Diplodocus zřejmě spásal značné množství jehličnanů, kapradin a mechorostů. Zuby měl tento sauropod poměrně tupé a jejich stavba byla jednoduchá. Zuby se v čelistech diplodoků pravděpodobně rychle vyměňovaly, podobně jako u rodů Camarasaurus nebo Nigersaurus. V roce 2018 byl oznámen objev fosilní stehenní kosti mladého diplodokoidního sauropoda (nejspíš přímo rodu Diplodocus) s jasně patrnými stopami po okusu od velkých teropodních dinosaurů. Jde o první doklad o predaci mláděte diplodokidního sauropoda ze strany teropodích predátorů. Fosilie byla objevena v Carnegie Quarry na území Dinosaur National Monument v souvrství Morrison.[10] Podle některých paleontologů mohl být diplodokus vybaven krátkým chobotem, který mu mohl sloužit k přidržování potravy u tlamy. Nasvědčuje tomu například poloha jeho nozder, podobná poloze nozder na lebkách kytovců. Nicméně tato hypotéza dnes není většinou paleontologů podporována.[11]

Možnosti vzhledu hlavy diplodoka

Izolovaný protein[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 byla publikována studie o izolování proteinu kolagenu z fosilního obratle seismosaura (dnes D. hallorum). Tím se stal tento sauropod držitelem primátu v nejstarším získaném organickém substrátu, starém 150 milionů let. Předchozím „rekordmanem“ byl 80 milionů let starý křídový korýš. V poslední době byly proteiny prokázány i u 78 milionů let starého brachylofosaura a 67 milionů let starých jedinců rodu Triceratops a Tyrannosaurus.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mazzetta, G. V.; P. Christiansen; R. A. Farina (2004). "Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs". Historical Biology. 16 (2–4): 71–83. doi:10.1080/08912960410001715132
  2. SOCHA, Vladimír. Kouzlo dinosauřích koprolitů. OSEL.cz [online]. 8. dubna 2009. Dostupné online. 
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 213 (anglicky)
  5. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 191 (anglicky)
  6. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 212-213 (anglicky)
  7. Ryan J. Clayton (2018). Description of unusual pathological disorders on pubes and associated left femur from a Diplodocus specimen. Paludicola 11(4): 179-187.
  8. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/paleontologists-investigate-a-jurassic-bite/
  9. SOCHA, Vladimír. Diplodokus jako panovnický dar. OSEL.cz [online]. 14. listopadu 2014. Dostupné online. 
  10. David W. E. Hone & Daniel J. Chure (2018). Difficulties in assigning trace makers from theropodan bite marks: an example from a young diplodocoid sauropod. Lethaia. doi: https://doi.org/10.1111/let.12267
  11. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, str. 140.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]