Argentinosaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxArgentinosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída (asi před 96 až 94 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Argentinosaurus huinculensis, rekonstrukce kostry.
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád sauropodomorfové (Sauropodomorpha)
Infrařád sauropodi (Sauropoda)
Čeleď titanosaurovití (Titanosauridae)
Rod Argentinosaurus
Typový druh
A. huinculensis
Bonaparte & Coria, 1993
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Argentinosaurus („Argentinský ještěr“) je jedním z největších dosud objevených sauropodních dinosaurů, a tím i největších dnes známých suchozemských živočichů v historii života na Zemi. Tento kolos žil zhruba uprostřed křídové periody, asi před 96 až 94 miliony let na území dnešní Argentiny. Fosilie tohoto sauropoda byly objeveny roku 1987 a formálně popsány roku 1993 argentinskými paleontology José F. Bonapartem a Rodolfem Coríou.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Dochovala se jen neúplná a fragmentární kostra, i tak jsou ale jednotlivé dochované kosti obrovských rozměrů. Pažní kost (humerus) byla dlouhá celých 181 cm, holenní kost (tibia) 155 cm a některé obratle jsou téměř 1,5 m dlouhé. Z těchto rozměrů vědci spočítali pravděpodobnou hmotnost tohoto dinosaura na přibližných 73 tun[1], přičemž horní limit by mohl být až kolem 96,4 tuny.[2][3] To z argentinosaura činí zatím největšího známého suchozemského živočicha všech dob.[4] Dříve se předpokládalo, že délka argentinosaura mohla dosáhnout 35 až 40 metrů, v roce 2004 byl publikován novější odhad délky, přisuzující tomuto rodu "pouze" 22–26 metrů. Dnes se předpokládá délka okolo 36,6 metru.[5] Argentinosaurus je dnes obecně považován za největšího dobře známého sauropodního dinosaura[6]. Většími živočichy, které s jistotou známe, jsou tak pouze mořští kytovci, jako je největší žijící velryba plejtvák obrovský.[7] Podle jiných odhadů byl argentinosaurus dlouhý asi rovných 30 metrů a vážil přes 50 metrických tun.[8]

Porovnání velikosti argentinosaura a člověka.

Ještě větší sauropodi?[editovat | editovat zdroj]

Existují však jisté indicie v podobě obrovitých izolovaných kostí o ještě větších dinosaurech než byl Argentinosaurus, ty se však ztratily nebo o jejich příslušnosti panují dohady (viz Amphicoelias či Bruhathkayosaurus, jehož pozůstatky mohou být zkamenělým kmenem stromu). Zhruba stejně velký byl i Patagotitan, jehož objev byl v médiích oznámen roku 2014 a oficiální popis vyšel roku 2017.

Paleoekologie[editovat | editovat zdroj]

Obří sauropodi byli zřejmě loveni jednotlivci nebo i celými smečkami gigantických argentinských teropodů, jako byli Giganotosaurus carolinii, Mapusaurus roseae nebo Tyrannotitan chubutensis. Nedávná vědecká studie využila pokročilého počítačového 3D modelování a určila rychlost chůze argentinosaura asi na 8 km/h.[9] Podle poučených odhadů porovnáním se současnými slony (pro jedince argentinosaura o hmotnosti 73 tun) produkovali tito obří dinosauři asi 400 kg trusu denně.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mazzetta, G. V.; P. Christiansen; R. A. Farina (2004). "Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs". Historical Biology. 16 (2–4): 71–83. doi:10.1080/08912960410001715132
  2. González Riga, Bernardo J.; Lamanna, Matthew C.; Ortiz David, Leonardo D.; Calvo, Jorge O.; Coria, Juan P. (2016). "A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot". Scientific Reports. 6: 19165. doi:10.1038/srep19165
  3. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  4. Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
  5. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  6. https://dinosaurusblog.com/2015/09/21/dinosauri-velikostni-rekordmani/
  7. SOCHA, Vladimír. Byl větší argentinosaurus nebo plejtvák obrovský?. OSEL.cz [online]. 6. října 2015. Dostupné online. 
  8. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 206 (anglicky)
  9. https://dinosaurusblog.com/2013/11/02/jak-vypadal-pochod-titanu/
  10. https://svpow.com/2018/05/25/how-much-poop-did-argentinosaurus-produce-in-a-day/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bonaparte J., Coria R. (1993). "Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina". Ameghiniana (španělsky). 30 (3): 271–282.
  • Paul, Gregory S. (1997). "Dinosaur models: the good, the bad, and using them to estimate the mass of dinosaurs". Wolberg, D. L.; Stump, E.; Rosenberg, G. D. DinoFest International Proceedings: 129–154, The Academy of Natural Sciences.
  • Carpenter, Kenneth (2006). "Biggest of the Big: A Critical Re-Evaluation of the Mega-Sauropod Amphicoelias fragillimus Cope, 1878". Foster, John R.; Lucas, Spencer G. Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation 36: 131–138, New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin.
  • Mazzetta, Gerardo V.; Christiansen, Per; Fariña, Richard A. (2004). "Giants and Bizarres: Body Size of Some Southern South American Cretaceous Dinosaurs". Historical Biology 65: 1–13. doi:10.1080/08912960410001715132.
  • Sellers, W. I.; Margetts, L.; Coria, R. A. B.; Manning, P. L. (2013). Carrier, David, ed. "March of the Titans: The Locomotor Capabilities of Sauropod Dinosaurs". PLoS ONE. 8 (10): e78733. doi:10.1371/journal.pone.0078733

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]