Diplodocidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxDiplodocidae
Stratigrafický výskyt: Střední až svrchní jura, asi před 170 až 130 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Diplodocus, populární zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha (Sauropodomorpha)
NadčeleďDiplodocoidea (Diplodocoidea)
ČeleďDiplodocidae
Marsh, 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diplodokidi neboli příslušníci čeledi Diplodocidae byli rozšířenou skupinou sauropodních dinosaurů z kladu Flagellicaudata, a to především z období pozdní jury.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Žili na území dnešních kontinentů Severní Amerika, Afrika i Evropa, objeveni však již byli i v Jižní Americe. Zkameněliny zástupců této čeledi byly objeveny také v sedimentech z období střední jury na území Mexika.[1] Čeleď spadá do kladu Diplodocimorpha.

Do této čeledi patří také nejdelší dosud známí obratlovci vůbec - například rody Diplodocus a Supersaurus mohli dosáhnout délky kolem 34 metrů.[2] Podle novějších údajů z roku 2021 byl Supersaurus dlouhý až kolem 40 metrů, což by z něj činilo nejdelšího známého obratlovce vůbec.[3]

U fosilie odrostlého mláděte diplodokida z Montany (s nejistým systematickým zařazením a stářím kolem 145 milionů let) s přezdívkou "Dolly" byla zjištěna pravděpodobná infekce respiračního aparátu v podobě změn na kostních dutinách pro někdejší vzdušné vaky, které sauropodům pomáhaly s dýcháním.[4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Diplodokidi byli oproti titanosaurním a brachiosauridním sauropodům relativně štíhle stavění, přesto šlo o mohutné a především extrémně dlouhé dinosaury. Jejich nohy byly poměrně krátké, zato krk i ocas dosahovaly značných délek. Zadní nohy byly obvykle delší než přední. Jak už dnes víme, na hřbetní straně těla některých zástupců se táhl nízký hřeben jakýchsi špičatých keratinózních výběžků. Hlava byla poměrně malá. Krk zřejmě nemohl být zvedán příliš vysoko nad rovinu trupu, jak ukázaly počítačové simulace. Tito dinosauři také prokazatelně pojídali gastrolity, oblé kameny, pomáhající jim v trávení.[6] Výzkum lebečních kostí dokazuje, že tito dinosauři pravděpodobně měli do jisté míry vyvinutou kinezi jednotlivých částí lebky, tedy že se jednotlivé lebeční kosti mohly vůči sobě mírně pohybovat. Díky tomu mohli diplodokidi lépe mechanicky zpracovávat rostlinnou potravu.[7]

Ocas[editovat | editovat zdroj]

Ocasy diplodokidů byly obvykle velmi dlouhé a silné, ke konci se však rychle zužovaly. Někteří paleontologové zastávají názor, že konec ocasu mohl být používán jako zbraň nebo prostředek k odstrašení predátorů, neboť umožňoval švihnutím vytvářet nadzvukový třesk (rychlostí až kolem 2000 km/h). Zvuk snad mohl sloužit i k dorozumívání mezi těmito sauropody na velké vzdálenosti.[8]

Podle jiné teorie mohly ocasy diplodokidních sauropodů sloužit jako pomůcka pro komunikaci a udržování kontaktu v průběhu krmení i pohybů stáda (které tak bylo kompaktnější a celkově rychlejší, resp. pohybově efektivnější).[9]

Růst[editovat | editovat zdroj]

Lebka mláděte diplodocida, vědecky popsaná v roce 2018 (měřící na délku zhruba 24 cm) poskytla množství informací o ontogenetickém růstu a tvarových i fyziologických změnách diplodocidních sauropodů v průběhu jejich růstu. Lebka asi 2 až 4 roky starého mláděte o celkové délce kolem 4 metrů byla objevena v souvrství Morrison z období pozdní jury a patřila zřejmě přímo rodu Diplodocus.[10][11][12]

Domnělý gigantický druh "Seismosaurus hallorum", jehož délka byla původně odhadována až na 52 metrů, je podle současných poznatků pouze velkým jedincem diplodoka, konkrétně druhu Diplodocus hallorum. S délkou až 32 metrů patřil k nejdelším známým dinosaurům.[13]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Čeleď diplodokidů se dělí na dvě hlavní podčeledi - Apatosaurinae a Diplodocinae.

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Zástupci této skupiny sauropodních dinosaurů patří již od konce 19. století mezi nejznámější a nejpopulárnější. To dokazují například rody Brontosaurus, Apatosaurus, Diplodocus nebo později popsaný Supersaurus.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Héctor E. Rivera-Sylva & Luis Espinosa-Arrubarrena (2020). Remains of a Diplodocid (Sauropoda: Flagellicaudata) from the Otlaltepec Formation Middle Jurassic (Bathonian-Callovian) from Puebla, Mexico. Paleontología Mexicana. 9 (2): 145-150.
  2. SOCHA, Vladimír. Superještěr Jima Jensena. OSEL.cz [online]. 14. září 2015. Dostupné online.  (česky)
  3. SOCHA, Vladimír. Supersaurus vrací úder. OSEL.cz [online]. 18. listopadu 2021. Dostupné online.  (česky)
  4. D. Cary Woodruff, Ewan D. S. Wolff, Mathew J. Wedel, Sophie Dennison & Lawrence M. Witmer (2022). The first occurrence of an avian-style respiratory infection in a non-avian dinosaur. Scientific Reports. 12: 1954. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-05761-3
  5. https://svpow.com/2022/02/14/sauro-throat-part-2-dolly-in-3d/
  6. http://dinosaurusblog.com/2009/04/16/779961-co-delalo-z-obru-obry/
  7. Emanuel Tschopp, Octávio Mateus and Mark Norell (2018). Complex Overlapping Joints between Facial Bones Allowing Limited Anterior Sliding Movements of the Snout in Diplodocid Sauropods. American Museum Novitates. 3911: 1-16. doi: https://doi.org/10.1206/3911.1
  8. https://dinosaurusblog.com/2011/09/09/903869-nadzvukovy-tresk-v-dobe-jurske/
  9. Matthew G. Baron (2020). Tactile tails: a new hypothesis for the function of the elongate tails of diplodocid sauropods. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1769092
  10. D. Cary Woodruff; et al. (2018). The Smallest Diplodocid Skull Reveals Cranial Ontogeny and Growth-Related Dietary Changes in the Largest Dinosaurs. Scientific Reports 8, Article number: 14341. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-32620-x
  11. https://phys.org/news/2018-10-young-dinosaurs-ate-parents-werent.html
  12. https://natureecoevocommunity.nature.com/channels/521-behind-the-paper/posts/39794-andrew-the-little-giant
  13. SOCHA, Vladimír. Příliš dlouhý Seismosaurus. OSEL.cz [online]. 12. dubna 2021. Dostupné online.  (česky)
  14. SOCHA, Vladimír. Barosaurus největším známým dinosaurem?. OSEL.cz [online]. 16. října 2017. Dostupné online.  (česky)
  15. https://svpow.com/2016/09/16/how-horrifying-was-the-neck-of-barosaurus/
  16. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2711-brontosaurus-byl-s-hmotnosti-pres-15-tun-skutecnym-jurskym-kolosem.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lovelace, David M.; Hartman, Scott A.; and Wahl, William R. (2007). "Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny". Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.
  • Carpenter, K. (2006). "Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus." In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131-138.
  • Remes, K. (2007). "A second Gondwanan diplodocid dinosaur from the Upper Jurassic Tendaguru Beds of Tanzania, East Africa". Palaeontology 50 (3): 653–667. doi:10.1111/j.1475-4983.2007.00652.x.
  • Charig, A. J. (1980). "A diplodocid sauropod from the Lower Cretaceous of England." Pp. 231-244 in L.L. Jacobs (ed.), Aspects of Vertebrate History: Essays in Honor of Edwin Harris Colbert. Museum of Northern Arizona Press: Flagstaff.
  • Bonaparte, J. F.; Mateus, O. (1999). "A new diplodocid, Dinheirosaurus lourinhanensis gen. et sp. nov., from the Late Jurassic beds of Portugal". Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales. 5(2): 13-29.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]