Přeskočit na obsah

Daniel Elahi Galán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniel Elahi Galán
Daniel Elahi Galán na French Open 2022
Daniel Elahi Galán na French Open 2022
StátKolumbieKolumbie Kolumbie
Datum narození18. června 1996 (28 let)[1]
Místo narozeníBucaramanga, Kolumbie[1]
BydlištěBogotá, Kolumbie[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost72 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 840 737 USD
Dvouhra
Poměr zápasů49–69
Tituly0 ATP, 4 challengery, 4 ITF
Nejvyšší umístění56. místo (17. července 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020, 2023)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon4. kolo (2023)
US Open3. kolo (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů0–7
Tituly0 ATP, 1 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění305. místo (26. února 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon1. kolo (2023)
US Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231103a3. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Elahi Galán Riveros (* 18. června 1996 Bucaramanga) je kolumbijský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2023 na 56. místě a ve čtyřhře v únoru 2018 na 305. místě. Trénuje ho otec Santos Galán. Také sestra Rocio i bratři Sat a Xando Galánovi se stali profesionálními tenisty.[3][1]

V kolumbijském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 úvodním kolem I. skupiny americké zóny proti Barbadosu, v němž vyhrál úvodní dvouhru proti Haydnu Lewisovi. Kolumbijci zvítězili 4:0 na zápasy. Ve finálových turnajích 2019 a 2021 plnil roli jedničky družstva. Do září 2022 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 7–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Kolumbii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde zasáhl do mužské dvouhry. Ve druhém kole jej vyřadil čtvrtý nasazený a pozdější vítěz Alexander Zverev.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2012 na turnaji v Bogotě dotovaném 15 tisíci dolary. V úvodním kole podlehl Američanu Christopheru Raczovi.[2] První soutěž v této úrovni vyhrál během června 2015 v mexickém Manzanillu, na turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále zdolal krajana Felipeho Mantillu ze sedmé světové stovky.[5][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval jako 19letý bogotským Claro Open Colombia 2015 po obdržení divoké karty.[3] Na úvod dvouhry přehrál Španěla Pera Ribu. Poté jej vyřadil nejvýše nasazený Ivo Karlović, figurující na dvacáté třetí příčce žebříčku, přestože získal úvodní sadu. První čtvrtfinále i semifinále si zahrál na houstonském U.S. Men's Clay Court Championships 2019, když do těchto fází postoupil až z kvalifikace. Ve druhém kole jej nezastavila ani turnajová jednička a dvojnásobný obhájce titulu Steve Johnson.[3] V semifinále pak nestačil na Nora Caspera Ruuda z konce elitní stovky. Do série Masters premiérově zasáhl na Miami Open 2020, kde zdolal světovou třiadvacítku Alexe de Minaura. V dalším duelu mu stopku vystavil Ital Lorenzo Sonego.[5]

Po šňůře sedmi kvalifikačních proher si hlavní soutěž grandslamové kategorie poprvé zahrál v mužském singlu Australian Open 2020. V Melbourne Parku prošel nástrahami tříkolového kvalifikačního síta. Na úvod melbournského singla jej však v pětisetové bitvě vyřadil další kvalifikant Alejandro Tabilo z počátku třetí světové stovky. Na French Open 2020 již postoupil do třetího kola po výhrách nad Cameronem Norriem v pěti setech a členem první padesátky Tennysem Sandgrenem. Poté však získal jen pět gamů na světovou jedničku Novaka Djokoviće. Do Wimbledonu 2021 vstoupil výhrou nad Argentincem Federicem Coriou, než jeho účast v All England Clubu ukončil Lorenzo Sonego, jemuž patřila dvacátá sedmá příčka klasifikace.[5]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4 D; 1 Č)
ITF (4 D; 1 Č)

Dvouhra (8 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20150601ačervna 2015 Manzanillo, Nexiko tvrdý Kolumbie Felipe Mantilla 6–3, 7–6(7–4)
2. 20151001aříjna 2015 Bogotá, Kolumbie antuka Kolumbie Cristian Rodríguez 6–3, 3–2skreč
3. 20170701ačervence 2017 Valledupar, Kolumbie tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa 6–3, 7–5
4. 20171201aprosince 2017 Lima, Peru antuka Peru Nicolás Álvarez 7–5, 6–3
1. 20180701ačervence 2018 San Benedetto del Tronto, Itálie antuka Španělsko Sergio Gutiérrez Ferrol 6–2, 3–6, 6–2
2. 20201101alistopadu 2020 Lima, Peru antuka Argentina Thiago Agustin Tirante 6–1, 3–6, 6–3
3. leden 2022 Concepción, Chile antuka Argentina Santiago Rodríguez Taverna 6–1, 3–6, 6–3
4. duben 2022 Sarasota, Spojené státy antuka USA Steve Johnson 7–6(9–7), 4–6, 6–1

Čtyřhra (2 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2017 Pereira, Kolumbie antuka Dominikánská republika José Olivares Guatemala Christopher Díaz Figueroa
Mexiko Luis Patiño 		6–2, 6–3
2. prosinec 2017 Lima, Peru antuka Brazílie João Pedro Sorgi Bolívie Boris Arias
Bolívie Federico Zeballos 		4–6, 6–4, [10–3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Elahi Galán na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Daniel Elahi Galán na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220703a3. července 2022
  2. ↑ a b c Daniel Elahi Galán na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220703a3. července 2022
  3. ↑ a b c Daniel Elahi Galan | Player Biole [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Daniel Elahi Galán na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220703a3. července 2022
  5. ↑ a b c Daniel Elahi Galan | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniel_Elahi_Galán&oldid=23388880“