Důl Centrum
| Důl Centrum | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Těžba | hnědé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Most |
| Obec | Horní Jiřetín |
| Souřadnice | 50°33′26,41″ s. š., 13°35′25,2″ v. d. |
  Důl Centrum | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1888–2016 |
| Kód památky | 51082/5-5910 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Centrum je uzavřený hnědouhelný hlubinný důl, který nacházel v katastrálním území Dolní Jiřetín v okrese Most. Provoz dolu skončil v roce 2016 jako v předposledním hlubinném hnědouhelném dole v Česku.[1] Kolmé jámy hlubinného dolu Centrum C1 a C2 byly poslední provozované hnědouhelné šachty v ČR. Některé provozní budovy dolu jsou chráněné jako kulturní památka ČR včetně těžních věží a těžních strojů.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Důl založila vídeňská Anglo-rakouská banka v roce 1888, kdy byla vyhloubena jáma Centrum I s kruhovým průřezem, průměrem 3,8 metru a hloubkou 166,63 metru. V létě následujícího roku v dole zahájili těžbu, ale protože chyběla třídírna a napojení na železnici, muselo se vytěžené uhlí ukládat v areálu dolu. Roku 1890 nový důl získala Severočeská uhelná společnost z Mostu[3] (Nordböhmische Kohlenwerk-Gesellschaft AG[4]) provozující doly Centrum, Columbus, Germania, Herkules, Humboldt, Quido I-III[4] podnikatele Ignáze Petschka.
Provozní budovy dolu se nachází v katastrálním území Dolní Jiřetín, ale jeho dolové pole zasahovalo do katastrálních území Čtrnáct Dvorců, Horní Jiřetín, Černice a Záluží. Sousedními doly byly Důl Radecký otevřený roku 1893 na severovýchodě (později Důl Kolumbus), Důl Julius III v Kopistech a Důl Nejedlý I na jihovýchodě. Jižně od Centra býval velkolom Obránců míru. Roku 1904 byl ukončen provoz v Dole Humboldt I a v roce 1933 uzavřeli z hospodářských důvodů také Důl Humboldt II. Jejich prostory byly připojeny k Dolu Centrum, jehož dobývací prostor tak dosáhl 604 hektarů.[3]
Po roce 1938 se celý severočeský hnědouhelný revír po dobu druhé světové války sloučil do jedné společnosti SUBAG – Sudetenländische Bergbau AG[4] – Sudetoněmecké důlní akciové společnosti[3], která byla součástí německého koncernu REIMAHG – Reichswerke AG Reichsmarschall Hermann Göring.[4][pozn. 1] Roku 1953 se prostor dolu rozšířil na 779 hektarů připojením části tzv. volného pole a v roce 1966 byl spojovacím překopem spojen s tehdy uzavřeným Dolem Kolumbus, z něhož se od té doby vytěžené uhlí dopravovalo na Důl Centrum.[6]
V devadesátých letech dvacátého století byl Důl Centrum spolu s Dolem Kohinoor II a lomem Ležáky zařazen do útlumového programu Mostecké uhelné, která jej převedla na svou společnost Důl Kohinoor. Těžba v Dole Kohinoor skončila v roce 2003 a o rok později jej spolu s lomem Ležáky koupil Palivový kombinát Ústí nad Labem.[3] Důl Centrum se tak stal předposledním [7] funkčním hnědouhelným dolem (a posledním funkčním hnědouhelným dolem, který byl otevřený šachtou) v Česku. Těžba v dole Centrum skončila v dubnu roku 2016.[8] Těžba měla být ukončena již v roce 2008, ale bylo rozhodnuto o jejím prodloužení. V té době v dole pracovalo asi 300 zaměstnanců a roční produkce dosahovala asi 280 tisíc tun kvalitního uhlí.[9] Majitel dolu v té době neúspěšně jednal s vládou ČR o případné konzervaci dolu, kterou podporovali také starostové okolních obcí.[10] Důl byl likvidován a jámy dolu byly zasypány zpevněným zásypem z energosádrovce. Jámy dolu proto byly zasypány směsí sádrovce a popílku, aby nedocházelo k únikům methanu na povrch a aby do podzemí nepronikal kyslík, který by mohl způsobit samovznícení uhelné sloje.[11] Část zaměstnanců po uzavření dolu Centrum přešla do velkolomu ČSA, kde v hlubinném dole pod závěrnými svahy[12] velkolomu ČSA do dubna 2020[7] těžila stěnováním[13] a chodbicováním část zásob uhlí v bočních svazích lomu.[14] Hlubinný důl pod závěrnými svahy[12] velkolomu ČSA byl poslední hlubinný hnědouhelný důl v Česku.[1][7]
Těžba[editovat | editovat zdroj]
V Dole Centrum se těžilo hnědé uhlí uložené v hlavní sloji rozdělené do tří lávek. Spodní část sloje s mocností tři až čtyři metry tvořila směs uhlí, uhelných jílů, šedých a hnědých jílů. Využívala se pouze k ražení chodeb. Střední část sloje, která byla hlavním předmětem dobývání, je mocná 20–25 metrů. Uhlí v ní obsahovalo průměrně 6,72 % popela, zatímco ve spodní a svrchní části sloje dosahovalo množství popela hodnot 26–29 %. Svrchní část je mocná jeden až dva metry a obsahuje především uhelné jíly s proslojkami uhlí.[6]
Samotná těžba probíhala v různých obdobích řadou dobývacích metod, ke kterým patřily různé druhy komorování a stěnování.[6] K těžbě sloužily jámy Centrum I a Centrum II. Jáma Centrum I (tzv. Stará jáma) dosáhla hloubky 170,13 metru s průměrnou mocností nadloží 141 metrů. Jáma Centrum II začala být hloubena roku 1954 a dosáhla hloubky 173,73 metru. Její průměr byl 5,5 metru a byla vybavena těžním zařízením s dvojetážovými klecemi pro čtyři vozy s objemem 1,32 m³. Mocnost nadloží jámy byla 138 metrů. Roku 1910 byla do hloubky 157,1 metru vyhloubena výdušná jáma XII.[15]
Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]
Roku 2001 byla část dolu zapsána na seznam kulturních památek.[16] Památkově chráněnými se staly jámová budova a těžní věž C1, jámová budova a těžní věž C2 s oběhem vozů, koupelny a správní budova, povrchové zásobníky včetně technického zařízení (třídírna), strojovna C2 a dílny.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český báňský úřad. Hornická ročenka 2018. In: Hornická ročenka 2018. Ostrava: Montanex, 2019. ISBN 9788072254637.
- ↑ a b Důl Centrum [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Důl Centrum v Dolním Jiřetíně [online]. Historie Litvínovska a okolí, 2011-01-21 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d TÜRP, Max. Die Entwicklung des Kohlenbergbaues im Braunkohlrevier Teplitz-Brux-Komotau. München: R. Lerche, 1975. 118 s. (německy)
- ↑ Vyhláška ze dne 22.4.1947, kterou se doplňuje vyhláška ministru průmyslu ze dne 29. listopadu 1945 (Ú.l.I č. 142/1945, běž. č. 442, a Ú.v. č. 33/1945, běž. č. 327) [online]. Ministerstvo průmyslu ČSR [cit. 2020-04-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Důl Centrum v Dolním Jiřetíně. Poslední hnědouhelný důl v ČR [online]. Historie Litvínovska a okolí, 2011-02-21 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Končí hlubinná těžba v bočních svazích lomu ČSA. iUhli.cz [online]. 2020-04-17 [cit. 2020-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-22.
- ↑ BACHORÍK, Jan. Po téměř 130 letech končí důl Centrum na Mostecku. Horníci uzavírají vstupy do podzemí. Český rozhlas Sever [online]. 2016-12-22 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Hlubinný důl Centrum kvůli poptávce prodloužil činnost do roku 2012 [online]. zdarbuh.cz, 2009-02-07 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Stát zvažuje převzetí Dolu Centrum na Mostecku. Těžba pokračovat nebude, Mládek chce důl zakonzervovat. Hospodářské noviny [online]. 2016-05-09 [cit. 2020-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Důl Centrum se zasypává speciální hmotou. iUHLI.cz [online]. 2016-11-16 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b BAIL, Milan. Optimalizace pro technologie dobývání zásob v bočních závěrných svazích lomu ČSA. Ostrava, 2013 [cit. 2020-04-28]. 37 s. Diplomová práce. Hornicko-geologická fakulta VŠB-TUO. Vedoucí práce Miroslav Seidl. Dostupné online.
- ↑ Na Armádě začali se stěnováním. iUhli.cz [online]. 2017-07-03 [cit. 2020-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-26.
- ↑ BACHORÍK, Jan. V lomu ČSA na Mostecku skončí přes 200 horníků. Další uplatnění mají těžaři pro zhruba pětinu z nich. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-22 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Hlavní důlní díla Dolu Centrum [online]. zdarbuh.cz, 2010-01-19 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Identifikátor záznamu 444564 : Důl Centrum. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
