Důl Jan Žižka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Důl Jan Žižka
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ dílahlubinný důl
Těžbahnědé uhlí
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecChomutov
Souřadnice
Důl Jan Žižka
Důl Jan Žižka
Provozní údaje
Období těžby1904–1992
Objem těžbyaž 200 tisíc tun ročně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan Žižka (před rokem 1946 důl Julius resp. Augusta)[1] je zaniklý hnědouhelný důl, který se ve dvacátém století nacházel na východním okraji Chomutova mezi městem a zaniklou vesnicí Michanice. Z areálu dolu se zachovalo několik provozních budov a povrchové projevy těžby, kterými jsou oprámy mezi Droužkovicemi a Údlicemi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem dolu Jan Žižka byla v v jeho dolovém poli šachta Augusta otevřená v šedesátých letech devatenáctého století. Tehdejší důl vybavený parním strojem produkoval až 10 000 tun uhlí ročně. Během hospodářské krize šachtu koupil podnikatel Später, po kterém důl získal jméno Karel a zvýšil produkci až na 30 000 tun uhlí ročně. Roku 1895 ho koupily blízké Mannessmannovy závody, které zdejší uhlí využívaly k zásobení svých chomutovských provozů.[2]

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v dole Karel k požáru, který ho těžce poškodil, a proto ho v roce 1904 nahradila nově otevřená těžná jáma Julius. Uhlí z ní se dodávalo do 500 metrů dlouhou lanovkou přímo do Mannessmannových závodů.[2] Areál dolu se postupně rozrůstal. Po roce 1908 byl napojen vlečkou na železniční síť a rozšířena byla také elektrárna, která dodávala elektřinu vlastnímu dolu, ale také sousedním válcovnám.[3]

Jméno Jan Žižka důl získal v roce 1946. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století docházelo k organizačním změnám uvnitř závodu, které skončily jeho zařazením do podniku Doly Vítězného února v Záluží.[1] V sedmdesátých letech proběhla modernizace závodu, při které byla vyhloubena nová těžní jáma, postavena třídírna a nové budovy provozního zázemí. Starou lanovku nahradila kolejová doprava.[3]

Přestože nebyly vyčerpány veškeré zásoby uhlí a s těžbou se počítalo i po roce 2000, byl důl roku 1992 uzavřen a 1. července téhož roku byla zahájena jeho likvidace. Důvodem byly strukturální změny ekonomiky, snížení spotřeby energie z uhlí a nízká kvalita zdejšího uhlí, které obsahovalo až 3 % síry.[4] Zařízení bylo demontováno a část budov zbořena. Těžní haly i se strojovnami byly upraveny na výrobní a skladovací haly.[3]

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Jáma Julius byla hluboká 105 metrů a dobývaly se v ní dvě uhelné sloje: svrchní o mocnosti až 1,8 m a spodní o mocnosti 7 m. V nejlepších letech zde bylo vytěženo až 200 000 tun uhlí ročně a celková produkce dolu do roku 1940 činila osm milionů tun.[2] Původní metodou těžby v hlavní sloji bylo komorování na zával a ve svrchní sloji se používalo zátinkování a pilířování a od roku 1954 také komorování na zával. Od roku 1959 až do uzavření dolu se na hlavní sloji těžilo metodou stěnování ve dvou lávkách.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Důl Jan Žižka v Chomutově [online]. zdarbuh.cz, 2014-08-09 [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. 
  2. a b c BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 123–124. 
  3. a b c KUNZ, Martin. Doly Chomutova a okolí III. [online]. Minerály Chomutovska [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. 
  4. Severočeské doly, akciová společnost – Doly Nástup Tušimice. Minulost a současnost. Chomutov: Severočeské doly, 1996. 298 s. ISBN 80-260-6690-1. S. 210. 
  5. ŠTRBÁŇ, Ivan. Báňská historie Mostecka [online]. Český montánní klub, 2005 [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.