Cvrčilka slavíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxCvrčilka slavíková
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďSylvioidea
Čeleďcvrčilkovití (Locustellidae)
Rodcvrčilka (Locustella)
Binomické jméno
Locustella luscinioides
(Savi, 1824)
Rozšíření cvrčilky slavíkové
Rozšíření cvrčilky slavíkové
Rozšíření cvrčilky slavíkové
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
Synonyma
  • Acrocephalus luscinioides
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) je malým druhem pěvce z čeledi cvrčilkovitých (Locustellidae) dříve řazených do čeledi pěnicovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tvoří 3 poddruhy.

  • L. l. luscninioides – cvrčilka slavíková evropská obývá západní část areálu rozšíření po severní a střední Ural.
  • L. l. sarmatica – cvrčilka slavíková sarmatská obývá Východní Ukrajinu až jižní Ural a Předkavkazí.
  • L. l. fusca – cvrčilka slavíková turkestánská obývá území od Malé Asie přes Blízký východ od Uralu na východ.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Menší než vrabec (délka těla 13,5–15 cm). Je celkově nenápadně zbarvená – shora olivově šedohnědá, zespodu špinavě bílá s rezavě šedými boky. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Má evropský typ rozšíření, hnízdí v Evropě, Asii a severozápadní Africe. Je tažná, zimuje v subsaharské Africe.[2] Hnízdí v rozlehlých vysokých rákosinách.[4]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

České republice hnízdí na celém území v nižších polohách (do nadmořské výšky max. 665 m n. m.). První prokázaná hnízdění z našeho území pochází po expanzi do střední Evropy ze 40. let 20. století, počet hnízdících párů pak stoupá po další expanzní vlně v letech 1960–70. Celková početnost byla v letech 1985–89 odhadnuta na 400–750 párů, v letech 2001–2003 na 450–900 párů.[2][5]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Monogamní druh, výjimečně jsou známy i případy polygamie. Hnízdo je nízko v hustém porostu, zpravidla nad suchým podkladem. Ve snůšce je 4–5 bílých, jemně tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 19,7 × 14,6 mm. Jejich inkubace trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata krmí oba rodiče; hnízdo opouštějí po 11–15 dnech a samostatnosti dosahují ve věku 25–30 dnů. Pohlavně dospívají v 2. kalendářním roce.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava je výhradně živočišná, tvořená hlavně hmyzem.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]