Chocholačka bílá

Chocholačka bílá
	Chocholačka bílá (Pseudofumaria alba)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	pryskyřníkotvaré (Ranunculales);
Čeleď	makovité (Papaveraceae);
Rod	chocholačka (Pseudofumaria);
Binomické jméno
	Pseudofumaria alba; (Mill.) Lidén, 1986
Synonyma
	Corydalis alba; Corydalis ochroleuca; Fumaria alba; dymnivka bílá;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chocholačka bílá (Pseudofumaria alba) je vytrvalá, nevysoká rostlina, jeden ze dvou druhů rodu chocholačka, který byl vydělen z rodu dymnivka. Je původní rostlina jihovýchodní Evropy, odkud byla rozšířena do Střední i Západní Evropy a také do Austrálie.

Jako okrasná rostlina se dostala do zahrad České republiky a odtud se začala šířit do volné přírody. V české krajině, kde je považována za naturalizovaný neofyt, je poměrně novým druhem a prvně byla v přírodě zjištěna až v roce 1995.^[1]^[2]^[3]

Ekologie

Nenáročná bylina rostoucí často na místech dotčených lidskou činností, jakož i na skalách, ve škvírách zdí, zídek a v trhlinách betonových chodníků. Dává přednost vápnitým substrátům, vyskytuje se od nížin až do podhůří. Tento hemikryptofyt skrývá přezimující pupeny mírně pod terénem. Kvete nejčastěji od června až do září.^[1]^[4]

Popis

Trvalka s přímou, větvenou lodyhou dlouhou 10 až 40 cm, která je porostlá třikrát zpeřenými listy s úzkými, zřetelně křídlatými řapíky.

Krémově bílé květy se žlutým vrcholem bývají v počtu pět až dvacet sdružené do jednostranného, hroznovitého květenství na často vztyčené stopce 2 až 8 cm dlouhé. Při kvetení je květenství poměrně husté a za plodů se prodlužuje. Z podlouhlých listenů vyrůstají stopkaté, oboupohlavné trubkovité květy 1,5 až 2 cm velké. Vejčitě zubaté, brzy opadavé, asi 2 mm velké kališní lístky jsou pouze dva. Čtyři korunní lístky jsou 15 až 20 mm velké, krémově bílé a rostou ve dvou kruzích. Dva z nich, vnitřní, vyrůstají po bocích květu a mají spolu srostlé žlutě zbarvené vrcholy. Dva vnější jsou větší, jsou pyskovitě zakončené a horní z nich má krátkou vakovitou ostruhu. Šest tyčinek je po třech srostlých do dvou sloupků, prostřední tyčinky nesou prašníky se dvěma prašnými váčky a krajní jen s jedním; u jejich báze jsou nektarové žlázky, ke kterým přilétá opylující hmyz. Z jednodílného semeníku ční nitkovitá čnělka s bliznou s laloky.

Plody jsou eliptické, asi 1 cm dlouhé tobolky se třemi až devíti semeny, kterými se chocholačka bílá nejčastěji rozmnožuje. Semena jsou černá, asi 2 mm velká, mají hrbolaté osemení a přívěsek s masíčkem.^[1]^[3]^[4]^[5]

Užití

Chocholačky bílé jsou na pěstování nenáročné a bývají vysazovány v zahradách jako okrasné rostliny, nejčastěji ve skalkách nebo v záhonech nižších trvalek. Poměrně snadno se množí semeny a samovolně se tak šíří do volné přírody. Starší rostliny lze rozmnožit i rozdělením trsů. Dobře přezimují i ve středoevropských podmínkách.^[1]^[5]

Taxonomie

Chocholačka bílá se vyskytuje ve třech poddruzích:

Pseudofumaria alba subsp. alba
Pseudofumaria alba subsp. acaulis (Wulfen) Lidén
Pseudofumaria alba subsp. leiosperma (Conrath) Lidén

V přírodě České republiky vyrůstá pouze prvý, nominátní poddruh Pseudofumaria alba subsp. alba.^[6]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Chocholačka bílá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 19.04.2014 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.
↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
↑ ^a ^b WILSON, Annette J. G. Flora of Australia Nr.2 [online]. ABRS Canberra, CSIRO Publishing, Melbourne, AU, rev. 2007 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Wilde planten: Pseudofumaria alba [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu. (nizozemsky)
↑ ^a ^b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Chochlačkovec biely [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2016-05-04]. S. 107–108. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chocholačka bílá na Wikimedia Commons
Taxon Pseudofumaria alba ve Wikidruzích
Botanický ústav AV ČR – rozšíření chocholačky bílé v ČR

[botany-1] HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Chocholačka bílá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 19.04.2014 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.

[2] PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

[aus-3] WILSON, Annette J. G. Flora of Australia Nr.2 [online]. ABRS Canberra, CSIRO Publishing, Melbourne, AU, rev. 2007 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (anglicky)

[wilde-4] Wilde planten: Pseudofumaria alba [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu. (nizozemsky)

[bib-5] GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Chochlačkovec biely [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2016-05-04]. S. 107–108. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}

[6] DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]