Chocholačka bílá
 Chocholačka bílá | |
|---|---|
 Chocholačka bílá (Pseudofumaria alba) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | makovité (Papaveraceae) |
| Rod | chocholačka (Pseudofumaria) |
| Binomické jméno | |
| Pseudofumaria alba (Mill.) Lidén, 1986 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chocholačka bílá (Pseudofumaria alba) je vytrvalá, nevysoká rostlina, jeden ze dvou druhů rodu chocholačka, který byl vydělen z rodu dymnivka. Je původní rostlina jihovýchodní Evropy, odkud byla rozšířena do Střední i Západní Evropy a také do Austrálie.
Jako okrasná rostlina se dostala do zahrad České republiky a odtud se začala šířit do volné přírody. V české krajině, kde je považována za naturalizovaný neofyt, je poměrně novým druhem a prvně byla v přírodě zjištěna až v roce 1995.[1][2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Nenáročná bylina rostoucí často na místech dotčených lidskou činností, jakož i na skalách, ve škvírách zdí, zídek a v trhlinách betonových chodníků. Dává přednost vápnitým substrátům, vyskytuje se od nížin až do podhůří. Tento hemikryptofyt skrývá přezimující pupeny mírně pod terénem. Kvete nejčastěji od června až do září.[1][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Trvalka s přímou, větvenou lodyhou dlouhou 10 až 40 cm, která je porostlá třikrát zpeřenými listy s úzkými, zřetelně křídlatými řapíky.
Krémově bílé květy se žlutým vrcholem bývají v počtu pět až dvacet sdružené do jednostranného, hroznovitého květenství na často vztyčené stopce 2 až 8 cm dlouhé. Při kvetení je květenství poměrně husté a za plodů se prodlužuje. Z podlouhlých listenů vyrůstají stopkaté, oboupohlavné trubkovité květy 1,5 až 2 cm velké. Vejčitě zubaté, brzy opadavé, asi 2 mm velké kališní lístky jsou pouze dva. Čtyři korunní lístky jsou 15 až 20 mm velké, krémově bílé a rostou ve dvou kruzích. Dva z nich, vnitřní, vyrůstají po bocích květu a mají spolu srostlé žlutě zbarvené vrcholy. Dva vnější jsou větší, jsou pyskovitě zakončené a horní z nich má krátkou vakovitou ostruhu. Šest tyčinek je po třech srostlých do dvou sloupků, prostřední tyčinky nesou prašníky se dvěma prašnými váčky a krajní jen s jedním; u jejich báze jsou nektarové žlázky, ke kterým přilétá opylující hmyz. Z jednodílného semeníku ční nitkovitá čnělka s bliznou s laloky.
Plody jsou eliptické, asi 1 cm dlouhé tobolky se třemi až devíti semeny, kterými se chocholačka bílá nejčastěji rozmnožuje. Semena jsou černá, asi 2 mm velká, mají hrbolaté osemení a přívěsek s masíčkem.[1][3][4][5]
Užití[editovat | editovat zdroj]
Chocholačky bílé jsou na pěstování nenáročné a bývají vysazovány v zahradách jako okrasné rostliny, nejčastěji ve skalkách nebo v záhonech nižších trvalek. Poměrně snadno se množí semeny a samovolně se tak šíří do volné přírody. Starší rostliny lze rozmnožit i rozdělením trsů. Dobře přezimují i ve středoevropských podmínkách.[1][5]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Chocholačka bílá se vyskytuje ve třech poddruzích:
- Pseudofumaria alba subsp. alba
- Pseudofumaria alba subsp. acaulis (Wulfen) Lidén
- Pseudofumaria alba subsp. leiosperma (Conrath) Lidén
V přírodě České republiky vyrůstá pouze prvý, nominátní poddruh Pseudofumaria alba subsp. alba.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Chocholačka bílá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 19.04.2014 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.
- ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b WILSON, Annette J. G. Flora of Australia Nr.2 [online]. ABRS Canberra, CSIRO Publishing, Melbourne, AU, rev. 2007 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Wilde planten: Pseudofumaria alba [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu. (nizozemsky)
- ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Chochlačkovec biely [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2016-05-04]. S. 107–108. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.05.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chocholačka bílá na Wikimedia Commons 
Taxon Pseudofumaria alba ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření chocholačky bílé v ČR
