Přeskočit na obsah

Bulbul červenouchý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBulbul červenouchý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbulbulovití (Pycnonotidae)
Rodbulbul (Pycnonotus)
Binomické jméno
Pycnonotus jocosus
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Poddruhy

P. j. jocosus
P. j. fuscicaudatus
P. j. abuensis
P. j. pyrrhotis
P. j. emeria
P. j. whistleri
P. j. monticola
P. j. pattani
P. j. peguensis[2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bulbul červenouchý (Pycnonotus jocosus), známý též pod názvem drozdec červenouchý,[3] je druh pěvce z čeledi bulbulovitých (Pycnonotidae).

Délka těla dospělých jedinců se pohybuje okolo 20 cm.[4] Svrchu je hnědý, spodinu těla má šedavou s tmavšími boky a dvěma hnědými pruhy po stranách hrudi. Výrazným znakem je jeho výrazná chocholka na hlavě, červená skvrna na lících a světlá, tmavě ohraničená skvrna pod ní. Spodní krovky ocasní má zbarveny červeně, končetiny, zobák i oči jsou černé.

Jeho domovinou jsou řídké lesy, křovinaté krajiny a hospodářská půda na rozsáhlém území jižní a jihovýchodní Asie.[4] Postupně byl však zavlečen i do mnoha jiných částí světa, úspěšně dnes hnízdí např. v Austrálii, Los Angeles, na Havaji,[5] Floridě,[6] ostrovech Mauricius a Assomption[7] (Seychely) a na Maskarénách.[8][9]

Živí se měkkými plody, nektarem a hmyzem.[10] Hřaduje v početných rozvolněných hejnech, čítajících stovky nebo více jedinců.[11] Samci během námluv zdvihají hlavu, roztahují ocas a mají přitom svěšená křídla.[12] Během hnízdního období obhajují teritorium o rozloze přibližně 0,3 ha.[13] Hnízdí 2× až 3× ročně.[12] Miskovité hnízdo z větviček, kořínků, trávy a často i z kusů papíru nebo igelitových sáčků staví ve větvích keřů nebo malých stromů.[14] V jedné snůšce jsou 2-3 nafialovělá, 21×16 mm[15] velká vejce s jemným skvrněním, na kterých sedí po dobu 12 dnů. V případě, že je hnízdo ohrožováno predátorem, rodiče často odlákají jeho pozornost tím, že sami předstírají zranění.[12] Na péči o mláďata se podílí samec i samice. Zpočátku je krmí housenkami a hmyzem, později ovocem a jinými měkkými plody.[2]

Je populární také jako klecový pták.[4]

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]

Bulbul červenouchý je chován přibližně v sedmi desítkách evropských zoo.[16] V rámci Česka se pak jedná o tři zoo[16][17]:

Do roku 2018 chovaly tento druh:[17]

Na Slovensku je možné tento druh spatřit v kolekci Zoo Košice.[16]

Chov v Zoo Praha

[editovat | editovat zdroj]

Bulbul červenouchý je v Zoo Praha chován od roku 2004. Tehdy přišel pár ze Zoo Plzeň.[18] Ještě téhož roku se podařil první úspěšný odchov v rámci českých zoo.[19] V průběhu roku 2017 bylo odchováno 24 mláďat. Ke konci roku 2017 bylo chováno 28 těchto ptáků.[20] V roce 2018 bylo odchováno sedm jedinců. Ke konci roku 2018 tak bylo chováno 26 bulbulů červenouchých.[17] V květnu 2019 se narodilo další mládě.[21]

Druh je chován v pavilonu Indonéská džungle.[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-whiskered Bulbul na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Ali, S. & S. D. Ripley (1996). Handbook of the birds of India and Pakistan. 6 (2 ed.). Oxford University Press. str. 75–80. (anglicky)
  3. Bulbul červenouchý [online]. BioLib [cit. 2010-07-26]. Dostupné online. 
  4. a b c KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 411. 
  5. Van Riper, Charles, III; Van Riper, Sandra G.; Berger, Andrew J. (1979). "The Red-Whiskered Bulbul in Hawaii Archivováno 7. 6. 2011 na Wayback Machine." (PDF). The Wilson Bulletin 91 (2): 323–328. (anglicky)
  6. Rand, Alison C. (1980). Factors responsible for the successful establishment of exotic avian species in southeastern Florida in Proceedings of the 9th Vertebrate Pest Conference. University of Nebraska, Lincoln. (anglicky)
  7. Prys-Jones, RP, MS Prys-Jones & JC Lawley (1981). "The birds of Assumption Island, Indian Ocean: Past and future Archivováno 13. 9. 2006 na Wayback Machine." (PDF). Atoll Research Bulletin 248. (anglicky)
  8. Philippe, Clergeau; Mandon-Dalger, Isabella (2001). "Fast Colonization of an Introduced Bird: the Case of Pycnonotus jocosus on the Mascarene Islands". Biotropica 33 (3): 542–546. doi:10.1111/j.1744-7429.2001.tb00210.x[nedostupný zdroj]. (anglicky)
  9. Rand, Alison C. (1980). Factors responsible for the successful establishment of exotic avian species in southeastern Florida in Proceedings of the 9th Vertebrate Pest Conference (1980). University of Nebraska, Lincoln. (anglicky)
  10. Raj, P. J. Sanjeeva (1963). "Additions to the list of birds eating the fruit of Yellow Oleander (Thevetia neriifolia).". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 60 (2): 457–458. (anglicky)
  11. De,G (1976). "Communal roosting of Redwhiskered Bulbuls.". Newsl. for Birdwatchers 16 (4): 11–12. (anglicky)
  12. a b c Begbie, Arundel (1908). "Note on the habits of the Bengal Red-whiskered Bulbul Otocompsa emeria.". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 18 (3): 680. (anglicky)
  13. Sotthibandhu,S. (2003). "Territorial defense of the red-whiskered bulbul, Pycnonotus jocosus (Pycnonotidae), in a semi-wild habitat of the bird farm[nedostupný zdroj]" (PDF). Songklanakarin J. Sci. Technol. 25 (5): 553–563. (anglicky)
  14. Rising, James D. (2001). "Bulbuls". in Elphick, Chris; Dunning, John B. Jr.; Sibley, David Allen. The Sibley Guide to Bird Life and Behavior. New York: Alfred A. Knopf. str. 448–449. ISBN 978-1-4000-4386-6. (anglicky)
  15. Herklots GAC (1934). "The Birds of Hong Kong" (PDF). Hong Kong Naturalist 5 (1). (anglicky)
  16. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  17. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  18. a b Bulbul červenouchý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  19. Výroční zpráva Zoo Praha 2004
  20. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  21. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]