Broučci
Broučci (1876) je česká pohádka Jana Karafiáta. Jde o jedno ze základních děl české dětské literatury. Karafiát knihu vydal anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Teprve po 17 letech, v roce 1893, ji v knihovně Jana Herbena objevil prozaik, kritik a novinář Gustav Jaroš-Gamma a otiskl o ní nepodepsanou recenzi v časopisu Čas. Tím knihu zpopularizoval natolik, že první edice byla rychle vyprodána a v roce 1894 přišla první reedice. Až do desátého vydání (1912) vycházeli Broučci anonymně. V současnosti patří k nejvydávanějším českým publikacím pro děti a mládež; jen česky vyšlo kolem 100 vydání. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorské pochopení psychologie dítěte. O teologickou a morální hodnotu Broučků se ovšem vedou spory – vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovitou poslušnost,[1] která se právě v kalvinistickém prostředí vysoce cenila. Autorská práva na tuto knihu Karafiát odkázal Českobratrské církvi, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.
Překlady
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Broučci Němčina
- Die Käferchen, překlad Naďa a Paul Locher-Záleský, Albatros Praha, 1994, 1. dt. Aufl., ISBN 80-7264-045-3
- Leuchtkäferchen für kleine und große Kinder, ISBN 3-314-00632-2
Lužická srbština
- Brunčki – Powjedančko za małe a wulke dźěći, překlad Adolf Černý, 1909
Polština
- Świetliki, překlad Jadwiga Bułakowska, doslov Jan Konar, Zwiastun, Varšava 1964
- Robaczki świętojańskie, překlad Oskar Michejda, rukopis (uložený v Tschammerově knihovně, sign. 20005)
Angličtina
- Fireflies, překlad Rose Fyleman, ilustroval Emil Weiss; Allen & Unwin, Londýn 1942.
Ruština
- Светлячки (Svjetljački), překlad Arnošt Kolman, Praha 1947 (nebylo určeno na export, ale jako učebnice ruštiny pro československý trh[2])
Potíže s ruským překladem – cenzura a spory
Oficiální překlad komunistického ideologa Arnošta Kolmana do ruštiny (vydalo SPN v Praze roku 1947 jako Светлячки (Svjetljački)) vyvolal v témže roce spor Českobratrské církve se SSSR,[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] neboť šlo o upravený, desakralizovaný text – náboženské významy byly nahrazeny odkazy poplatnými komunistické ideologii (celkem bylo upraveno nejméně 55 míst).[3] Sovětský svaz sice nepřijal překlad pořízený některými evangelíky, ale nevydal ani ten, který připravilo ministerstvo školství SSSR.[4][5]
Ilustrátoři
Česká vydání:
- Vojtěch Preissig, 1903
- Josef Wenig, 1919 - v tomto Hynkově II. vydání mylně uveden jako autor ilustrací Josefův bratr Adolf
- Rudolf Mates, 30. vyd. u Hynka, rok neuveden[6]
- Ondřej Sekora, 1940
- Marie Kvěchová, 1942, reprint Alfa Praha 2006, ISBN 80-86851-52-4
- Marie Vořechová-Vejvodová, 1944
- Jiří Trnka, Albatros Praha 1968, poslední reprint 2004, ISBN 80-00-01373-8. Trnkovy ilustrace patří k nejznámějším, inspirovaly i tvůrce filmů. Autor za ně obdržel v roce 1969 diplom Premio Grafico Fiera di Bologna a v roce 1970 hlavní cenu na mezinárodní výstavě knih v Moskvě.
- Adolf Dudek, Sfinga, Ostrava 1994, ISBN 8085491524
- Zdeněk Hofman (ilustrátor a entomolog), Chrontodont Frymburk 2006, ISBN 80-903683-0-1. Pokus o entomologicky přesnější ztvárnění Broučků.
Anglické vydání
- Emil Weiss, Allen & Unwin, Londýn 1942.
Polské vydání
- Jerzy Heintze, Zwiastun, Varšava 1964.
Film
Broučci posloužili jako předloha několika animovaných filmů:[7]
Broučci (1967)
Režie Libuše Koutná, literární scénář Anna Jurásková a Milan Nápravník, technický scénář Libuše Koutná, Vladimír Dvořák a Jan Kraus, kamera Jan Kraus, hudba Jiří Srnka, střih Antonín Zelenka a Karel Kohout, zvuk Jiří Pavlík, výtvarník Vladimír Dvořák, loutky Zdeněk Podhůrský.
Namluvili Drahomíra Fialková, František Filipovský, Libuše Havelková, Karel Höger, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová, Jaroslav Marvan, Karolina Slunéčková a Blanka Waleská.
Epizody:
- Narození Broučka
- Broučci se ukládají k zimnímu spánku
- Probuzení, všude je zima a sníh
- První společný let
- Zranění Broučka
- Seznámení s Verunkou
- Broučkovy námluvy
- Broučkova svatba
Broučci (1995)
Režie, animace a scénář Vlasta Pospíšilová, spoluautorka scénáře: Anna Jurásková, výtvarnice Jitka Walterová, hudba Emil Viklický, kamera Vladimír Malík, vypravěč Jan Hartl.
Film vznikl v koprodukci Studia Jiřího Trnky, Comité Francais de Rádio Télévision, britské Jerusalem Productions a společnosti Imago.
Epizody:
- Narodil se Brouček
- Byl podzim
- Loučení
- A byla zima
- A bylo jaro
- Šťastnou cestu Broučku!
- Broučkův smutný návrat
- S Broučkem je zle
- Do nebíčka, do peklíčka
- Broučkovy tajnosti
- A měli se rádi
- Velká rodina
Broučci – Dobrodružství na pasece (1997)
Režie Vlasta Pospíšilová, další viz výše.
Ohlasy Broučků
CHYBA: {{Wikizdroje}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „autor“, „dílo“, „kategorie“, „rozcestník“, „edice“. CHYBA: {{Wikicitáty}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“. Broučci vycházeli na zvukových nosičích (především na gramofonových deskách) načtené Karlem Högerem. Byli nastudováni i jako rozhlasová hra.
Na motivy Karafiátových Broučků napsal Václav Trojan dětskou operu a Otmar Mácha v roce 1992 balet o dvou dějstvích.[8]
Velmi populární se stala ranní „modlitba broučků“ Ó náš milý Bože, která je i v Evangelickém zpěvníku ČCE s melodií Otmara Máchy pod číslem 220.
Ó, náš milý Bože,
Povstali jsme z lože
A pěkně Tě prosíme,
Dej ať se Tě bojíme,
Bojíme a posloucháme
A přitom se rádi máme.
Naproti tomu večerní modlitba broučků je první slokou staré bratrské písně ze Zázvorkova kancionálu z roku 1602 – viz Podvečer tvá čeládka. Najdeme ji třeba v Bratrském zpěvníku Jednoty bratrské nebo v Evangelickém zpěvníku pod číslem 225:
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Na Broučky navazují Broučkovy pohádky a písničky (1947). Naučná stezka Jana Karafiáta spjatá s knihou Broučci byla zřízena roku 2002 a vede z Valašského Meziříčí k přehradě Bystřička (délka 14 km).[9][10]
Reference
- ↑ Toto tvrzení se opírá o nepřeberné množství novinových a časopiseckých reflexí Broučků, hlavně v evangelickém tisku, které je buď přinášejí, obhajují, nebo vyvracejí. Zaznívá i v přednáškách a diskusích na dané téma, takže není možné definovat zdroj přesně. Přesto je to zřejmé z pouhé četby samotného díla, důrazu na slovo poslušný/poslušnost i z toho, že jakékoliv decisní jednání hlavní postavy je okamžitě potrestáno!
- ↑ Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 84. (Cituje předmluvu Zdenka Nejedlého v tomto vydání.)
- ↑ Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 82–90.
- ↑ viz časopis Český bratr z let 1946–1947
- ↑ Jan Lukavec: Nakolik jsou Karafiátovi Broučci opravdu vlivnou knihou? iDnes, 22.08.2011
- ↑ [1]
- ↑ Česko-slovenská filmová databáze on line
- ↑ viz stránky www.musica.cz
- ↑ Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 114.
- ↑ http://www.vychodni-morava.cz/trasa/37/
Literatura
- Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. (Recenze Jana Lukavce: http://www.iliteratura.cz/Clanek/28719/brozova-vera-karafiatovi-broucci-v-ceske-kulture-in-mfd)
Dílo online
- KARAFIÁT, Jan. Broučci. Ilustrace Josef Wenig. Praha: Alois Hynek, 1943. Dostupné online.
Externí odkazy
- V Jimramově sbírají Broučky ČT24, 4.1.2011 (článek a videoreportáž)