Přeskočit na obsah

Bonapartové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erb Bonapartů zavedený císařem Napoleonem I.
Původní erb rodu Bonapartů

Bonapartové (či Buonapartové) je rod, který se objevuje již v oblasti Florencie, kde byl papež Klement VII. přítelem Jacopa Buonaparta. Rodina se odděluje na větev ze San Miniato a ze Sarzana, která od roku 1529 prokazatelně žila v Ajacciu na Korsice a od roku 1567 tam měla také své sídlo. Po korunovaci Napoleona I. v roce 1804 na císaře, se stala francouzskou císařskou rodinou. S Napoléonovými vítězstvími zaujímali i členové jeho rodiny významná místa jako vládci jednotlivých zemí, které podlehly jeho Grande Armée.

Korunované hlavy rodu Bonapartů

[editovat | editovat zdroj]
„Čtyři Napoleonové“ – koláž pocházející přibližně z roku 1858

Členové rodu

[editovat | editovat zdroj]

Karel Buonaparte1764 Laetitia Ramolino

18061808 neapolský král
18081813 španělský král
1. srpna 1794 se oženil s Julií Claryovou, sestrou Napoleonovy lásky Désirée:

  1. Zenaida Karla Julie Bonaparte (8. červenec 18018. srpen 1854) ∞ 1822 Karel Lucien Bonaparte
  2. Karla Bonaparte (31. říjen 18023. březen 1839) ∞ 1825 Napoleon Ludvík Bonaparte

17991804 první konzul
18041814, 1815 francouzský císař
1796 Joséphine
1810 Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská:

  1. Napoleon František Bonaparte (20. březen 181122. červenec 1832) – 1811 římský král

18031816 člen Francouzské akademie
1794 Kristýna Boyerová
1803 vdova Alexandra de Bleschamp, zvaná Madame Jouberton:

  1. Karel Lucien Bonaparte (24. květen 180329. červenec 1857), Ornitolog1822 Zenaida Karla Julie Bonaparte
  2. Letitia Bonaparte (1. prosinec 180415. březen 1871)
  3. Jana Bonaparte (* 22. červenec 18071828)
  4. Pavell Maria Bonaparte (3. listopad 18085. prosinec 1827)
  5. Ludvík Lucien Bonaparte (4. leden 18133. listopad 1891)
  6. Petr Napoleon Bonaparte (11. říjen 18157. duben 1881)
  7. Antonín Bonaparte (31. říjen 181628. březen 1877) – 1848 člen Národního shromáždění
  8. Alexandra Marie Bonaparte (12. říjen 181820. srpen 1874)
  9. Konstancie Bonaparte (30. leden 18235. září 1876) – abatyše v Římě

1801814 toskánská velkovévodkyně
1797 Félix Baciocchi

  1. Eliška Napoléone Baciocchi ∞ hrabě Filip Camerata-Passionei di Mazzolini

18061810 holandský král
1802 Hortensie de Beauharnais

  1. Napoleon Karel Bonaparte (10. říjen 18025. březen 1807)
  2. Napoleon Ludvík Bonaparte (11. říjen 180417. březen 1831) – 1809 klévsko-bergský velkovévoda, ∞ 1825 Karla Bonaparte
  3. Karel Ludvík Napoleon Bonaparte (Napoleon III.) (20. duben 18089. leden 1873), 18521870 francouzský císař

18081815 neapolská královna
1800 Joachim Murat, 1808 neapolský král

  1. Karel Napoleon Achille Murat (21. leden 180112. duben 1847)
  2. Napoleon Lucien Karel Murat (16. květen 180310. duben 1878) – podporoval Napoleona III.

18071813 vestfálský král
1803 Alžběta Pattersonová (1785–1879) – sňatek anulován francouzským císařem Napoleonem I.

  1. Jeroným Napoleon Bonaparte-Patterson (7. červenec 18051. červen 1870)

1807 Kateřina Württemberská (1783–1835), dcera krále Fridricha I. Württemberského

  1. Jeroným Napoleon Karel Bonaparte (24. srpen 181412. květen 1847) – princ z Montfortu, plukovník württemberské armádě
  2. Matylda Leticie Vilemína Bonaparte (27. květen 18202. leden 1904) – 1. ∞ Anatol Demidoff di San Donato (1813–1870); 2. ∞ Klaudius Marcel Popelin (1825–1898)
  3. Napoleon Josef Karel Pavel Bonaparte (9. září 182218. březen 1891), generál Plon-Plon ∞ Marie Savojská (1843–1911), dcera italského krále Viktora Emanuela II.

Hlava rodu v minulosti a dnes

[editovat | editovat zdroj]

Hlavou rodu Bonapartů je vždy nejstarší mužský člen rodu. Ten je zároveň rodem a jeho příznivci (tzv. Bonapartovci) považován za následníka francouzského císařského trůnu a je titulován jako princ císařství (princ Imperial). Po smrti císaře Napoleona III. se stal hlavou rodu a následníkem trůnu jeho syn Evžen Ludvík Napoleon Bonaparte (Napoleon IV.), který však předčasně zemřel v roce 1879 a následnictví přešlo na Josefa Karla Napoleona Bonaparta (známý též jako Plon-Plon), který byl synem Jeroma Bonaparta. V této rodové linii se pak následnictví dědí až do současné doby.

V současné době se v rodu Bonapartů vedou spory o následnictví mezi Karlem Napoleonem Bonapartem (*1950) a jeho synem Janem Kryštofem Napoleonem Bonapartem (*1986). Spor spočívá v tom, že Ludvík Leopold Napoleon Bonaparte (*1914 – + 1997) převedl následnictví ze svého syna Karla (*1950) na vnuka Jana Kryštofa (*1986), s čímž se Karel a část rodu odmítá smířit.

Portréty členů rodu Bonapartů

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Stammliste der Bonaparte na německé Wikipedii a Bonaparte na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • William Smith: The Bonapartes : The History of a Dynasty. – Londýn : Hambledon & London, 2005. – ISBN 1-85285-462-6
  • WINTR, Stanislav. Bonapartové. Praha : Libri, 2014. ISBN 978-80-7277-525-5

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]