Matylda Bonaparte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Matylda Bonaparte
princezna francouzská
Portrét Matyldy Bonaparte
Portrét Matyldy Bonaparte
Manžel Anatol Demidoff di San Donato
Claudius Marcel Popelin
Úplné jméno Matylda Leticie Vilemína Bonaparte
Narození 27. května 1820
Terst
Úmrtí 2. ledna 1904
Paříž
Dynastie Bonapartové
Otec Jérôme Bonaparte
Matka Kateřina Württemberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matylda Bonaparte (Mathilde-Létizia Wilhelmine Bonaparte, 27. května 1820, Terst2. ledna 1904, Paříž) byla princezna francouzská, dcera Jérôma Bonaparta a jeho manželky, vévodkyně Kateřiny Württemberské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Matyldy Bonaparte

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Matylda Leticie Vilemína Bonaparte se narodila v italském Terstu, když byli její rodiče Kateřina a Jérôme v exilu. Vychovávána byla ale střídavě ve Florencii a Římě. Roku 1835 byla zasnoubena se svým bratrancem, budoucím francouzským císařem a později diktátorem Napoleonem III., avšak ten byl na krátkou dobu uvězněn v pevnosti Ham a sňatek se tedy nekonal. Místo toho se provdala za bohatého ruského magnáta Anatola Demidoffa di San Donato. Na žádost Matyldina otce byl Anatol velkovévodou Leopoldem II. krátce před svatbou jmenován princem. Matyldin otec si to přál proto, aby jeho dceři zůstal titul princezna francouzská. Svatba se odehrála 1. listopadu 1840 v Římě. Pár neměl žádné děti.

Manželství a pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Manželství mezi Matyldou a Anatolem bylo velmi bouřlivé, navíc, oba byli tvrdohlaví a trvali na svých názorech. Například Anatol si přál udržovat poměr s milenkou Valentine de Sainte-Aldegonde, což ale Matylda zásadně neschvalovala. V roce 1846 Matylda i se svým novým milencem Emilien de Nieuwerkerkem uprchla ze společného domu do Paříže a to s Anatolovými šperky.

Matyldiným příbuzným byl i Mikuláš I. Pavlovič, tehdejší vládce Ruska, který podporoval Matyldu v jejích střetech s manželem Anatolem. I proto se Anatol rozhodl prožít většinu života mimo domovinu a bez manželky. Nepřestal ale usilovat o vrácení svého majetku, což vedlo k otevřené válce mezi ním, Matyldou a jejími přáteli, při čemž byla využívána i místní média, aby protivníka ztrapnila. Ani na konci života ale Anatol své šperky nezískal zpět.

Matylda Bonaparte žila po většinu svého života v Paříži a věnovala se umění, především ale literatuře. Byla známá svojí nenávistí k etiketě a často k sobě zvala spisovatele a básníky, například Abela Hermanta.

Při pádu monarchie v roce 1870 žila krátce v Belgii, ale brzy se opět do Paříže vrátila. Po celou dobu svého působení ve Francii ale udržovala styky s císařským dvorem v Petrohradu. V roce 1870 Anatol umírá a tři roky nato si Matylda bere umělce a básníka Claudiuse Marcela Popelina (1825–1892). Jako jediná z rodu Bonapartů neopouštěla Francii i po květnu 1886, kdy nová Francouzská republika vyhostila šlechtice z bývalých panovnických dynastií. V roce 1896 byla Mikulášem II. Alexandrovičem a jeho manželkou pozvána na ceremoniál do Invalidovny

Matylda Leticie Vilemína Bonaparte zemřela bez potomků 2. ledna 1904 v Paříži ve věku 83 let.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mathilde Bonaparte na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]