Bohuslav Kašpar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohuslav Kašpar
Jolana a Bohuslav Kašparovi (svatební foto, 1932)
Narození 18. září 1895[1]
České Meziříčí, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[2]
Úmrtí 15. ledna 1945[1]
Brandenburg, Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Příčina úmrtí popraven
Bydliště Dobruška, J. Drejska 625.[1]
Národnost česká
Povolání vojenský pilot[1]
Zaměstnavatel Československá armáda
Manžel(ka) Jolana Kašparová (rozená Eichlerová) (1909–1944)[3]
Děti Tomáš Kašpar[2] (*1933)[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jolana Kašparová

Bohuslav Kašpar (18. září 1895 České Meziříčí[2]15. ledna 1945,[2] Brandenburg) byl rakousko-uherský[5] vojenský pilot[1] - jeden z průkopníků a zakladatelů československého vojenského letectví.[2] Je držitelem jednoho světového [p 1] a několika národních leteckých rekordů.[2] Jeho činnost byla oceněna i prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, od něhož Bohuslav Kašpar obdržel (jako upomínkový dar) kapesní hodinky s věnováním.[2] Za protektorátu se spolu se svojí manželkou Jolanou Kašparovou [p 2] zapojil do protiněmeckého odboje. [p 3] Za svoji odvahu a vlastenectví oba zaplatili životem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Bohuslav Kašpar se narodil v rodině českomeziříčského domkaře.[2] Po ukončení školní docházky začal pracovat na dráze.[2] Po vypuknutí první světové války narukoval (v roce 1917) na italskou frontu.[2] Tady se dostal do pilotního výcviku.[2] Po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa (28. října 1918) se již v prosinci roku 1918 přihlásil do nově se rodícího československého letectva.[2]

V letech 1920 až 1939[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 byl převelen na Slovensko.[2] Tady působil především na svém domovském letišti v Nitře.[2] Na Slovensku sloužil štábní rotmistr Bohuslav Kašpar u 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Nitře, kde zastával funkci šéfpilota 10. letky a zodpovídal zde za pilotní výcvik celé řady pilotů, z nichž mnozí dále pokračovali ve výcviku stíhacích pilotů.[3] Mnoho pilotů, kteří prošli 10. letkou 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Nitře, pokračovali ve stíhacích a bombardovacích jednotkách RAF.[3]

Poté co Bohuslavu Kašparovi zemřela jeho první žena (v roce 1929), oženil se (v roce 1932) se slovenskou židovkou[3] Jolanou Eichlerovou.[2] Z prvního i druhého manželství měl vždy po jednom synovi.[2]

Několik měsíců před začátkem druhé světové války a několik měsíců po Mnichovské dohodě vznikl na troskách Česko-Slovenské republiky Slovenský štát (byl vyhlášen v Bratislavě 14. března 1939). Vynucený odchod Čechů ze Slovenska chtěl Bohuslav Kašpar řešit jako „letec“ – hodlal odletět svým letounem do zahraničí a zapojit se tam do vojenské činnosti.[2] Tento plán mu však nevyšel, neboť jej zhatila zvýšená ostraha letiště.[2] Bohuslav Kašpar se tedy vrátil do Čech, nejprve do svého rodiště – Českého Meziříčí,[3] ale nakonec se usadil v Dobrušce (bydlel na adrese: Dobruška, J. Drejska 625.[1]) a tady (po rozpuštění československého vojenského letectva[1]) začal pracovat jako úředník[1] v civilním zaměstnání.[2]

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

V Protektorátě Čechy a Morava se záhy zapojil do odbojové činnosti v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[2] V Dobrušce patřil Bohuslav Kašpar mezi přední členy Obrany národa.[3] Spolu se svojí manželkou – Jolanou Kašparovou byl ve spojení s krajským vedením Obrany národa v Hradci Králové.[3] Spolupracoval i se Zemským vedením Obrany národa.[3] (Spojení na Zemské ústředí Obrany národa "vedlo" přes brigádního generála Zdeňka Nováka.[3]) V této nelegální protiněmecké činnosti mu byla velkou oporou jeho manželka Jolana Kašparová.[2] Spolu s ní například plánoval zřídit úkryt pro ilegální pracovníky v dobrušské židovské synagoze.[2] (Ta byla německými okupačními úřady sice uzavřena, ale Jolana Kašparová si ponechala jeden z klíčů.[2])

V odboji Bohuslav Kašpar dále spolupracoval s plukovníkem Bohdanem Hartmanem, štábním kapitánem Albínem Sládkem, praporčíkem Emilem Dostálem, Františkem Poláčkem, Waltrem Tesařem, Oldřichem Žákem, Josefem Lebedou, Václavem Kašparem a Oldřichem Šrůtkem. (Oldřicha Šrůtka v únoru 1943, v souvislosti s návštěvou poručíka Františka Munzara, požádal o obstarání krycích dokladů pro Emilii Valentovou, členku odbojové skupiny poručíka Munzara.[3])

První vážný zásah gestapa do odbojových struktur se odehrál v roce 1940, kdy byla skupina působící v této oblasti téměř zničena.[3] Zbylí členové většinou přešli do ilegality a odešli do Prahy.[3] Jednalo se například o dva bratry: poručíka Josefa Munzara (* 20. října 1911) a (poručíka) štábního kapitána Františka Munzara (18. dubna 1913, Mokropsy – 10. října 1944, zavražděn v policejní věznici Malá pevnost Terezín) a o jejich otce Františka Munzara.[3] S Munzarovými se Bohuslav Kašpar znal již z Nitry, společně tam s nimi sloužil a po jejich odchodu do Prahy s nimi nepřerušil spojení.[3] Na Náchodsku a Rychnovsku působil v odboji také štábní kapitán Albín Sládek (1. března 1889, Horecký dvůr – 26. února 1943, zavražděn gestapem v Bystré - část Doly), který se až do února roku 1943 skrýval po lesích.[3] Jemu zajišťoval Bohuslav Kašpar úkryty a to hlavně v tkalcovnách na Zlatém potoce.[3]

Když byla německými bezpečnostními složkami (gestapo a sicherheitsdienst) a jejich konfidenty (a informátory) infiltrována Obrana národa, došlo k velkému zatýkání členů této ilegální organizace. Jolana Kašparová a její manžel Bohuslav Kašpar byli zatčeni ve stejný den (22. února 1943[1]).[2]

... Winkler, Schäfr a Fibinger poté odjeli do Dobrušky, aby zde zatknuli štábního rotmistra Bohuslava Kašpara. Winkler a Schäfr se zbraní v ruce vstoupili do bytu. Ale Bohuslav Kašpar nebyl přítomen, doma byla jen jeho žena. Toho využil Winkler a hrozně řval na tuto ženu a snažil se ji zastrašit. Chtěl vědět, zda v poslední době nepřišli sem nějací muži, hlavně nějaký mladý muž z Prahy, který měl u nich přenocovat. Když paní Jolana Kašparová zapírala, prohledali gestapáci byt. Pojednou byl Winkler velmi veselý a prohlásil, že našel, co hledal. Byla to fotografie mladého muže, o němž prohlašoval, že je to hledaný poručík Munzar z Prahy. ...

—Tajnosti hradeckého gestapa, (VI. pokračování - příloha Svobodného slova, rok vydání 1947), [3]

Bohuslav Kašpar byl vězněn ve věznici gestapa v Hradci Králové (tady byl podroben zostřeným výslechům a mučení[1]), s velkou pravděpodobností i v policejní věznici v Malé pevnosti Terezín, v Gollnowě (Polsko), v Berlíně a v Brandenburgu.[3]

Bohuslav Kašpar byl souzen ve stejném procesu spolu s Václavem Kašparem, Waltrem Tesařem, Oldřichem Žákem a Josefem Lebedou.[3] Obžalovací spis vypracovalo Vrchní státní zastupitelství při Lidovém soudním dvoře v Berlíně a je datován dnem 25. července 1944.[3] Dne 7. listopadu 1944 byl Lidovým soudem v Berlíně odsouzen k trestu smrti.[3] Dne 15. ledna 1945 byl popraven v Brandenburgu.[1] Jeho žena Jolana byla zavražděna (umučena[1]) v koncentračním táboře Osvětim[2] dne 15. března 1944.[1]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2014 jejich syn Tomáš Kašpar [p 4] vydal svědectví o hrdinství svých rodičů v knize "Výkřik ze zapomnění: cesta vojenského pilota do ilegality".[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bohuslav Kašpar je držitelem světového rekordu v rychlostním průletu tratě 200 km, kdy dosáhl rychlosti 190 Km/hod. Tento rekord (ze 7. září 1924) je registrován Mezinárodní leteckou federací (FAI).[1]
  2. Jolana Kašparová (rozená Eichlerová) (* 22. listopadu 1909 v Nitře[3]15. března 1944 umučena v Osvětimi) manželka vojenského pilota v tzv. smíšeném manželství, bytem Dobruška J. Drejska 625. Dne 22. února 1943 byla zatčena gestapem za činnost v protifašistickém odboji.[1] Nejprve byla vězněna ve věznici gestapa v Hradci Králové.[3] Dne 17. dubna 1943 byla z věznice gestapa v Hradci Králové deportována přes sběrný tábor do koncentračního tábora Osvětim.[3] Jolana Kašparová byla před deportací (v rámci nacistického řešení židovské otázky) uchráněna „korekcí“ v seznamů osob určených k deportaci. Tuto „úpravu“ provedl Emil Dostál – přítel Bohuslava Kašpara.[3] Prezident Československé republiky – Dr. Edvard Beneš, udělil dne 15. prosince 1945 (in memoriam) Jolaně Kašparové Československý válečný kříž 1939 (Matriční číslo 14 028).[3]
  3. Bohuslav Kašpar a jeho manželka Jolana Kašparová jsou na českém webu[3] spojováni s ilegální skupinou Jitřenka. Jitřenka je název (sokolské) odbojové organizace II. odboje, která byla napojena na složkou vojenské ilegální organizace Obrany národa.[6] Na počest paní Žofie Šnajdrové převzala po druhé světové válce tato organizace do svého názvu její krycí jméno. (Pamětní odznak odbojové skupiny Jitřenka vznikl v roce 1945.[6]) Odbojová skupina "Jitřenka" působila v Hradci Králové.[6] Proti nacistickému režimu podnikali její členové drobné sabotážní akce.[6] Pražské gestapo ve spolupráci se svými pobočkami v Hradci Králové, Pardubicích a částečně i v Chrudimi však tuto skupinu rozbilo a dne 13. února 1940 jednotlivé členy skupiny pozatýkalo.[6] Několik jednotlivců, kteří zatčení unikli, drobnými akcemi pokračovali dál v odbojové činnosti.[6]
  4. Tomáš Kašpar se narodil dne 12. července 1933 v Nitře v rodině českého vojenského pilota. Po válce vystudoval dobrušskou průmyslovku.[7] Pracoval jako konstruktér v papírenském průmyslu. Od 60. let dvacátého století (po roce 1968[7]) se usadil ve Francii ale poslední dobou žije střídavě s rodinou ve Štrasburku nebo v Praze a často zajíždí i do východních Čech za svými příbuznými.[7] Tomáš Kašpar je autorem knihy vzpomínek ("Výkřik ze zapomnění: cesta vojenského pilota do ilegality") na své rodiče (Jolanu Kašparovou a Bohuslava Kašpara).[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o Významné osobnosti Dobrušska - Protifašistický odboj 1939 - 1945 [online]. Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Expozice Vlastivědného muzea v Dobrušce (Na adrese: Rýdlova vila, č.p. 187; Novoměstská 187; 51801 Dobruška, Česká republika)
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Osobnosti zatčené gestapem koncem zimy a na jaře 1943, při likvidaci části odbojových organizací Obrana národa - Jitřenka a odboje KSČ královéhradeckého kraje [online]. [cit. 2018-05-28]. Dostupné online. 
  4. a b Tomáš Kašpar (* 12. července 1933 v Nitře) [online]. Autoritní databáze Národní knihovny ČR [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. 
  5. DUDA, Zbyněk Miloš. Kniha S Odvahou v srdcích - II. díl; Co je obsahem prvního dílu knihy "S odvahou v srdcích" [online]. 2018-02-22 [cit. 2018-05-27]. Obsahuje životní příběhy těchto vojáků a politiků: česko-srbský generál František Alexandr Zach (1807-1892); Generál šéf zdravotnictva MUDr. Jaromír Pečírka (1864-1933); Armádní generál Ing. Jan Diviš (1862-1934); Otakar Šimandl, člen Maffie v I. odboji a odbojové skupiny Obrana národa v období II. světové války; Rakousko-uherský pilot a čs. štábní rotmistr letectva Bohuslav Kašpar (1895-1945); Plk. jezdectva Věnceslav Václav Krejčiřík, MC (1887-1962); Plk. pěchoty Josef Boris Wuchterle, DSO (1891-1923). Dále obsahuje kapitoly a studie: Ženevská konvence a rakousko-uherské Čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž 1864-1914; Masarykova a Benešova koncepce při formování čs. branné moci (1918-1938); Organizační uspořádání čs. legií v Rusku, Itálii a Franci.. Dostupné online. 
  6. a b c d e f ALTMAN. Pamětní a vzpomínkový odznak odbojové skupiny Jitřenka (Commemorative Badge of the Revolutionary Group "JITŘENKA") [online]. 2011-05-31 [cit. 2018-05-31]. Václav Měřička-Josef Kounovský: Československá vyznamenání VI.část a II. Národní odboj. Česká numismatická společnost(ČNS) Hradec Králové 1984. Dostupné online. 
  7. a b c BRANDEJS, Čestmír. Syn slavných rodičů vyprávěl o jejich hrdinství v minulosti [online]. Rychnovský deník CZ, 2014-10-31 [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]