Benjamin Péret

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Benjamin Péret
BenjaminPéret.jpg
Narození 4. července 1899
Rezé
Úmrtí 18. září 1959 (ve věku 60 let)
Paříž
Místo odpočinku Hřbitov Batignolles
Povolání básník a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjamin Péret [pere] (4. července 1899, Rezé18. září 1959, Paříž), byl francouzský básník, představitel surrealismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině úředníka, ale rodiče se dva roky po jeho narození rozvedli a Benjamin zůstal s matkou. Školu nenáviděl (jak základní, tak střední; tu opustil po jediném roce). Narukoval jako dobrovolník, ale jako zdravotník se roku 1917 v Řecku nakazil úplavicí a vrátil se do Francie, kde strávil zbytek války v Lotrinsku. Zde nalezl na lavičce Mallarméovu knihu, což se pro něj stalo iniciačním zážitkem. Po první světové válce spolupracoval s dadaistickými tvůrci (o jeho seznámení s dadaistickou skupinou píše André Breton ve svém románu Nadja), v roce 1922 se stal surrealistou. V roce 1927 vstoupil do Komunistické strany a o dva roky později odjel se svou první manželkou, brazilskou zpěvačkou Elsie Houstonovou do Brazílie, odkud jej ovšem pro politickou činnost vláda v prosinci 1931 vyhostila. V roce 1936 bojoval ve španělské občanské válce. Po francouzské mobilizaci v roce 1940 byl uvězněn pro antimilitaristickou činnost, ale po porážce Francie jej propustili na kauci a následujícího roku odjel na mexické vízum do Mexika i se svou druhou ženou, malířkou Remedios Varovou (vzali se roku 1939), kde žil až do roku 1947. V roce 1954 se ve Španělsku zúčastnil procesu s levicovými aktivisty a v roce 1955 se vrátil do Brazílie, kde žil mezi amazonskými Indiány. O rok později byl vládou ovšem opět – a opět pro politickou činnost – po předchozím uvěznění vyhoštěn. Vrátil se do Francie, kde pokračoval v umělecké i politické činnosti (například protestoval proti rozsudkům smrti nad vůdci alžírské opozice).

Zemřel roku 1959 na trombózu aorty. Je pohřben na pařížském hřbitově Batignolles.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Přestože Benjamin Péret vždy patřil mezi nejvýznamnější a nejaktivnější surrealisty – v české literatuře se jeho báseň J'irai veux-tu (Půjdu chceš-li) [1] stala přímo zosobněním surrealismu: na její účinek vzpomíná například Ludvík Kundera [2]; a přestože během svého pobytu v Mexiku hluboce ovlivnil například nositele Nobelovy ceny Octavia Paze, jeho tvorba zůstává snad nejméně známá z velkých surrealistických básníků. V češtině existují jen překlady jednotlivých básní v antologiích jako Moderní básnické směry nebo Magnetická pole. Ve slovenštině vyšel výbor Alberta Marenčina pod názvem Jadro kométy.[3]

Poezie

Není-li uvedeno jinak, kniha vyšla v Paříži:

  • Le Passager Du Transatlantique (Pasažér transatlantického parníku), ilustrace Hans Arp, Collection Dada-Au Sans Pareil, 1921
  • Au 125 Du Boulevard Saint-Germain (Saintgermainský bulvár 125), ilustrace Max Ernst, Editions de "Littérature", 1923
  • Immortelle Maladie (Nesmrtelná nemoc), frontispis Man Ray, Editions de "Littérature", 1924
  • Il Était Une Boulangère (Byla jednou jedna pekařka), Simon Kra-Editions Du Sagittaire, 1925
  • 152 Proverbes Mis Au Goût Du Jour (152 přísloví upravených podle poslední módy), spolu s Paulem Éluardem, Editions Surréalistes, 1925
  • Dormir, Dormir Dans Les Pierres (Spáti spáti v kamení), ilustrace Yves Tanguy , Editions Surréalistes, 1927; 205 výtisků, podepsaných autorem i ilustrátorem [4]
  • Et Les Seins Mouraient… (ilustrace Joan Miró, Marsella: Les Cahiers Du Sud,1927).
  • Le Grand Jeu (Vysoká hra) portrét autora Man Ray, NRF-Gallimard, 1928; prolog Robert Benayoun, reedice Gallimard-Collection Poésie, 1969
  • De Derrière Les Fagots, ilustrace Pablo Picasso a Salvador Dalí, Librairie José Corti, 1934
  • Je Ne Mange Pas De Ce Pain-La (Z tohoto chleba nejím), Editions Surréalistes, 1936
  • Je Sublime (Sublimuji), Editions Surréalistes, 1936
  • Trois Cerises Et Une Sardine (Tři třešně a jedna sardinka), GLM, 1938; reedice Editions Syllepse-Collection Les Archipels Du Surréalisme, 1999
  • Au Paradis Des Fantomes (V ráji přízraků), Collection "Un Divertissement"-Parisot, 1938
  • Les Malheurs D'Un Dollar (Maléry dolaru), Editions De "La Main Á Plume", cca 1943
  • La Parole Est Á Péret (Slovo má Péret), New York: Éditions Surréalistes, 1943
  • Le Deshonneur Des Poètes (Hanba básníků) México: 1945; Jean-Jacques Pauvert Éditeur-Liberté 23, 1965; Librairie José Corti, 1986; Éditions Mille Et Une Nuits-Texte Intégral No. 120, 1996).
  • Dernièr Malheur, Dernièr Chance (Poslední neštěstí, poslední šance), Jean-Jacques Pauvert Editions De La Revue Fontaine, 1945
  • Main Forte (Silná ruka) Editions De La Revue Fontaine-Collection L'Age D'Or, 1945 – výbor předválečných a nevydaných básní
  • Feu Central (Centrální oheň) Editions K, 1947 – další výbor předválečných a nevydaných básní
  • La Brebis Galante (Galantní ovce), ilustrace Max Ernst, Edition Premières, 1949; Éditions du Le Terrain Vague, 1949; Editions Perseides-Collection La Lune Attique, 2005
  • Almanach Surréaliste du Demi-Siècle (Surrealistický almanch půlstoletí), spolu s André Bretonem; Éditions du Sagittaire, 1950
  • Air Mexicain (Mexický vzduch), litografie Rufino Tamayo, Librairie Arcanes-Éric Losfeld, 1952
  • Bouillon Douze Heures (s Robertem Benayounem), 1952
  • Mort Aux Vaches Et Au Champ D'Honneur (Smrt kravám a válečným polím), obálka Guy Doumayrou, Libraire Arcanes-Humour Noir, 1953; Eric Losfeld, 1967 [5]
  • Anthologie De L'Amour Sublime (Antologie vznešené lásky), Albin Michel, 1956 – jako editor
  • Œuvres Complétes (7 volumenes) (Sebrané spisy, 7 svazků), Eric Losfeld-José Corti-Association des amis de Benjamin Péret, 1969–1995

Publicistika

  • Le Deshonneur Des Poètes (Hanba básníků) México, Jean-Jacques Pauvert, 1945 – pamflet vydaný jako reakce na antologii francouzské odbojové poezie Čest básníků, který vyvolal skandál tím, že odmítl používat poezii pro službu politice
  • Le Manifeste Des Exegetes (Manifest exegetů), pod pseudonymem Peralta; México D. F.: Editorial Revolución-Grupo Español en México de la Cuarta Internacional, 1946

O Péretovi[editovat | editovat zdroj]

"Péret je básník velké a výbojné obrazotvornosti. Mimo poezii pramenící z bezprostředního psychického automatismu píše též poezii, jejíž básnický výraz uplatňuje ve službách revoluční činnosti. I v nich je vždy veliké obrazové bohatství. Benjamin Péret spojuje bezprostřední obraznost s duchem odboje, vzpoury, satiry, nadsázky." (Vítězslav Nezval: Moderní básnické směry, Československý spisovatel Praha, 1984, str. 142; 1. vydání 1937)

„Po třicet let byl světlem, které mi každodenně zkrášlovalo život.“ (André Breton)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Benjamin Péret na anglické Wikipedii a Benjamin Péret na španělské Wikipedii.

  1. Půjdu chceš-li [online]. Dostupné online. 
  2. Ludvík Kundera, rozhovor [online]. Dostupné online. 
  3. Jadro kométy, informace [online]. Dostupné online. 
  4. Péret and Tanguy [online]. Dostupné online. 
  5. „Smrt kravám a válečným polím“ [online]. Dostupné online. 

Benjamin Péret, Jadro kométy, Bratislava, Slovenský spisovatel, 1995; překlad a doslov Albert Marenčin

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]