Bedřich Larisch-Mönnich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich hrabě Larisch-Mönnich
Hrabě Bedřich Larisch-Mönnich s manželkou Marií Luisou
Hrabě Bedřich Larisch-Mönnich s manželkou Marií Luisou
Narození23. ledna 1875
zámek Karviná
Úmrtí4. října 1963 (ve věku 88 let)
Mnichov
Titulhrabě
ChoťMarie Gräfin von Beroldingen
DětiHenrietta Larischová z Moennichu[1]
Marie Johana Larischová z Moennichu
RodičeJindřich II. Larisch z Mönnichu a Henrieta Larischová z Mönnichu
PříbuzníJindřich Jan VI. Orsini z Rosenbergu[1], Henriette Prinzessin von Auersperg[1], Alfred Eduard Friedrich Vincenz Martin Maria Prinz von Auersperg[1] a Luitpold Aloisius Eduard Friedrich Heinrich Maria Prinz von Auersperg[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Evžen Maria hrabě Larisch-Mönnich (německy Friedrich Eugen Maria Graf von Larisch-Mönnich) (23. ledna 1875 Karviná4. října 1963 Mnichov) byl rakousko-slezský šlechtic. Po krátké službě v armádě působil jako rakousko-uherský diplomat a zastával nižší posty na ambasádách v několika evropských zemích, nakonec byl do roku 1918 velvyslaneckým radou v Německu. Po první světové válce žil v Československu, kde byl majitelem velkostatku a podílníkem uhelných dolů na Karvinsku. Později přesídlil do Německa a usadil se ve vile poblíž Mnichova, kde také zemřel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Larisch-Mönnich

Pocházel ze šlechtického rodu Larisch-Mönnichů, narodil se na zámku Solca jako mladší syn dlouholetého slezského zemského hejtmana Jindřicha Larisch-Mönnicha (1850–1918) a jeho manželky Henrietty, rozené Larischové (1853–1916).[2][3] Bedřich původně sloužil v armádě, byl příslušníkem c. k. zeměbrany a do zálohy odešel v hodnosti poručíka. V roce 1899 obdržel titul c. k. komořího[4] a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Diplomatickou dráhu začal v roce 1900 jako attaché na rakousko-uherském velvyslanectví v Berlíně, kde se mimo jiné oženil. Poté působil jako legační sekretář v Bukurešti (1903–1907)[5][6], poté na stejné pozici pobýval ve Vatikánu (1907–1909).[7][8] Následně byl vyslaneckým radou v Mnichově (1909–1911) a do konce první světové války velvyslaneckým radou v Berlíně.[9] Po rozpadu monarchie žil v soukromí, nejprve v Československu, později přesídlil do Mnichova, kde také zemřel.

Během diplomatické služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Válečného kříže Za občanské zásluhy. V zahraničí získal pruský Řád červené orlice II. třídy, Řád rumunské koruny a papežský Řád sv. Silvestra. Byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[10]

Majetek a rodina[editovat | editovat zdroj]

Villa Larisch v Mnichově

Z otcova majetku obdržel jako svůj dědický podíl velkostatek Šenov, díky vysokým výnosům rodiny v podnikání v těžbě uhlí dostal navíc v hotovosti tři milióny korun. Dále mu byl přiznán podíl na zisku z těžby uhlí v larischovských dolech na Karvinsku ve výši 10% (tento nárok zanikl v roce 1945 po znárodnění rodového majetku).[11] Zámek Šenov v té době chátral a rodina zde nepobývala, po provedení pozemkové reformy získal Bedřich Larisch souhlas k demolici zámku (1927).[12] Vybavení bylo předtím odvezeno na další larischovské zámky Solca a Fryštát. Bedřich Larisch s rodinou žil na zámku Ráj v Karviné,[13] ještě v době první republiky ale přesídlil do Geiselgasteinu na předměstí Mnichova.[14] Jejich dům v ulici Gabriel Seidl Strasse č. p. 41 později několikrát změnil majitele, ale dodnes je známý pod názvem Villa Larisch.[15]

V roce 1902 se v Berlíně oženil s hraběnkou Marií Luisou Beroldingenovou (1881–1976), dcerou pruského generálmajora hraběte Constantina Beroldingena (1858–1936).[16] Marie Luisa byla později c. k. palácovou dámou. Z jejich manželství se narodily tři dcery. Nejstarší Marie Henrietta (1903–1994) byla nejprve manželkou knížete Johana Andrease Orsini-Rosenberga (1893–1932), po ovdovění se podruhé provdala za prince Aloise Auersperga (1897–1984). Prostřední dcera Marie Johanna (1903–1999) byla manželkou hraběte Karla Seilern-Aspanga, nejmladší Marie Alexandra (1905–2007) se provdala za Fritze Uhlfeldera.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen rodu Larisch-Mönnichů dostupné online
  3. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 618–619 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 221 dostupné online
  5. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 43 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 250 dostupné online
  7. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1907; Vídeň, 1907; s. 46 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 275 dostupné online
  9. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 50 dostupné online
  10. Přehled řádů a vyznamenání Bedřicha Larisch-Mönnicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. dostupné online
  11. ŠÚTH, Petr: Stará šlechta v nové době. Život hraběte Heinricha Larisch-Mönnicha (1850–1918)., Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2018 (diplomová práce), s. 54 dostupné online
  12. Zámky a paláce Larisch-Mönnichů dostupné online
  13. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 109, 539 dostupné online
  14. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1938; s. 317 dostupné online
  15. Villa Larisch v Mnichově dostupné online
  16. Rodina Bedřicha Larisch-Mönnicha na webu geni.com dostupné online
  17. Rodokmen rodu Larischů dostupné online