Bělas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bělas

Bělas viržinský
Bělas viržinský
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: olivovníkovité (Oleaceae)
Rod: bělas (Chionanthus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělas (Chionanthus) je rod rostlin z čeledi olivovníkovité. Jsou to stálezelené nebo řidčeji opadavé keře a stromy s jednoduchými listy a zajímavými květy s dlouhými korunními lístky. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 130 druhů a je rozšířen v Asii, Austrálii a Americe. Převážná většina druhů roste v tropech. Bělas viržinský je pěstován v České republice jako okrasný keř.

Zralé plody bělasu viržinského

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bělasy jsou povětšině stálezelené, zřídka opadavé keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, tenké nebo tuhé, vstřícné, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, uspořádané nejčastěji v úžlabních latách, řidčeji ve vrcholících, okolících, hroznech nebo svazečcích. Kalich je drobný, zakončený 4 zuby nebo laloky. Koruna je bílá, žlutá nebo růžová, čtyřčetná. Korunní lístky jsou téměř volné nebo na bázi srostlé v krátkou trubičku, případně na bázi srostlé do párů. Tyčinky jsou 2, přirostlé na bázi korunních lístků. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů obsahujících po 2 vajíčkách. Čnělka je krátká, zakončená celistvou nebo dvouklannou bliznou. Plodem je peckovice obsahující zpravidla jediné semeno.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod bělas zahrnuje v současném pojetí asi 130 druhů.[2] Je rozšířen v tropické a subtropické Americe, Asii a Austrálii.[1] Největší počet druhů roste v jihovýchodní Asii (téměř 60) a v Indočíně (21 druhů). V Číně se vyskytuje 7 druhů, v Indickém subkontinentu 4, na Nové Guinei a přilehlých souostrovích 9, v Austrálii i v Tichomoří 4. V Americe je rod zastoupen o něco méně, roste však v Severní, Střední i Jižní Americe. Nejvíce druhů roste v Karibiku (15) a Brazílii (11). Nejvýše na sever zasahuje v Americe bělas viržinský, široce rozšířený ve východních oblastech USA až po stát New York. Na jihu Jižní Ameriky dosahuje Ch. trichotomus až do Argentiny a Paraguaye. Převážná většina druhů nemá příliš velký areál rozšíření a jsou svým výskytem zpravidla omezeny na jediný stát či oblast. Výjimkou je asijský druh Ch. ramiflorus, široce rozšířený v tropické Asii a Nové Guinei a zasahující i do severovýchodní Austrálie. V Jižní Americe má rozsáhlá areál Ch. implicatus.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Pojetí rodu Chionanthus prošlo v posledních letech výraznou proměnou. Fylogenetické analýzy ukázaly, že afričtí zástupci tohoto rodu jsou vmíseni do vývojové větve madagaskarského rodu Noronhia a společně tvoří monofyletickou skupinu. Proto byly africké druhy přeřazeny do rodu Noronhia. Taxonomie této skupiny však dosud není uzavřena.[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Bělas viržinský je jeden z mála opadavých druhů tohoto rodu rostoucích v mírném pásu. V České republice je občas pěstován jako zajímavě kvetoucí okrasný keř. Je silně teplomilný a vhodný jen pro nejteplejší, vinorodé oblasti. Vynikne zejména jako solitéra. Výjimečně je pěstován i asijský bělas uťatý (Chionanthus retusus).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHANG, Mei-chen et al.. Flora of China: Chionanthus [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b World checklist of selected plant families [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HONG-WA, Cynthia; BESNARD, Guillaume. Intricate patterns of phylogenetic relationships in the olive family as inferred from multi-locus plastid and nuclear DNA sequence analyses: A close-up on Chionanthus and Noronhia (Oleaceae). Molecular Phylogenetics and Evolution. May 2013, čís. 67(2).  
  4. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  5. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-082-78.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]