Azorín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
José Augusto Trinidad Martínez Ruiz
Narození8. června 1873
Monòver
Úmrtí3. března 1967
Madrid
PseudonymAzorín
Povoláníromanopisec, spisovatel, novinář, literární kritik, spisovatel literatury faktu, dramatik a politik
Alma materCentre educatiu privat Escola Pia Sant Antoni
Univerzita v Salamance
Žánresej, román a drama
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické (1946)
velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1946)
velkokříž Řádu Karla III. (1963)
adoptivní syn Alicante (1963)
Manžel(ka)Julia Guinda de Urzanqui (od 1908)
VlivyMiguel de Unamuno
Ángel Ganivet
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník Azorína ve Valencii

Azorín (vl. jménem José Augusto Trinidad Martínez Ruiz[1]; 8. června 1873, Monóvar (Provincie Alicante)[2]2. března 1967, Madrid) byl španělský spisovatel uskupení zvaného Generace 1898[3], literární kritik a také politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Azorín se narodil jako nejstarší syn z devíti[4] dětí konzervativnímu advokátu a statkáři v Monóvaru. Po studiu na gymnáziu studoval v letech 1888–1896 práva ve Valencii. V mládí se zajímal o filozofii. Překládal díla anarchistických autorů, kterými byli např. Maurice Maeterlinck, nebo Petr Kropotkin. Roku 1895 uveřejnil také sám dvě eseje (Anarquistas literarios, Notas sociales). Závěrečné zkoušky složil v Granadě a Salamance, avšak více než studium ho zajímalo divadlo.

V roce 1896 odešel kvůli studiu do Madridu. Pracoval zde jako novinář, překladatel a literární kritik. Podepisoval se pod pseudonymy Cándido, Ahrimán, Charivari, nebo Este. Ve své autobiograficky laděné románové trilogii La voluntad, Antonio Azorín a Las confesiones de un pequeño filósofo, která byla uveřejněna v letech 1902–1904, pojmenoval hlavní postavu jménem, jejíž jméno později sám užíval jako pseudonym „Azorín“. Roku 1908 se oženil s Julií Guindou Urzanquiou, s níž neměl děti.[5]

Podnikl několik cest po Španělsku, zabýval se španělským literárním obdobím zvaným Siglo de Oro. V roce 1924 byl zvolen členem Španělské královské akademie (RAE), o 70 let později o něm hovořil při svém inauguračním projevu právě do RAE peruánský prozaik Mario Vargas Llosa.[6]

Když ve Španělsku roku 1936 vypukla občanská válka, utekl se svojí ženou z Madridu a usadil se ve Francii. Po skončení občanské války se navrátil zpět do Španělska. Zemřel ve věku 93 let jako jeden z posledních představitelů 'Generace 98'.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

České překlady ze španělštiny[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Martínez Ruiz na německé Wikipedii.

  1. Biografía de Azorín In: buscabiografias.com
  2. Fernández López, Justo. José Martínez Ruiz - "Azorín" (1873-1967) Archivováno 22. 7. 2016 na Wayback Machine. In: hispanoteca.eu
  3. Biografia de Azorín [José Martínez Ruiz]. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné online. 
  4. Azorín. www.escritores.org [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné online. 
  5. Azorín. www.modernismo98y14.com [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12. 
  6. Se cumplen 50 años de la muerte de José Martínez Ruiz "Azorín". elperiodicodeyecla. 2017-03-02. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]