Angelologie dějin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Angelologie dějin. Synchronicita a periodicita v dějinách.
Přebal druhého svazku Angelologie dějin, 2012
Autor Emil Páleš
Země Slovensko
Jazyk slovensky, česky
Edice Základy duchovní vědy
Vydavatel Sophia
Datum vydání 2001-2012
Česky vydáno 2004
Počet stran 1032
ISBN ISBN 978-80-970688-2-0
Některá data mohou pocházet z datové položky.
500letý rytmus lability politické moci v Egyptě. Graf ze série článků oceněných cenou Zdeňka Kleina
Mýtický rytmus násilnických božstev Samaela-Sutecha-Nergala se shoduje s historicky reálným rytmem nájezdů a destrukce, ale i s pokroky technologie

Angelologie dějin je kniha, která shrnuje výsledky práce slovenského badatele, sofiologa Emila Páleše. Zkoumá příčiny tvořivosti a psychologické pozadí kulturních vln v dějinách. Porovnává osobnostní typy, kulturní vzorce a přírodní formy. Kvalitativněkvantitativně-statisticky analyzuje křivky tvořivosti v dějinách kultury i přírody a nachází v nich časové pravidelnosti (synchronicity, periodicity). Ukazuje, že tyto zákonitosti byly známé už ve starověku, jako nauka o střídání duchů času, božstev a archandělů, neboli angelologie.

Autor předkládá závěr, že starověká nauka o andělech nebyla pouhou fantazií, nýbrž předvědeckou formou poznání, jež mělo svůj reálný předmět. Angelologie byla dle autora epistemologií starověku. Popisovala vlny intuicí a inspirací v  tzv. "kolektivním podvědomí" lidstva a cyklické zákonitosti jejich střídání. Autor přitom neodpovídá na otázku, zda jsou zapříčiněny duchovními bytostmi nebo nějakým hmotným faktorem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Autor začal knihu psát v roce 1990. V letech 1997–2000 vycházely ukázky v časopise Sophia. V roce 2001 vyšlo první jednosvazkové vydání ve slovenštině pod názvem Angelológia dejín. Paralelné a periodické javy v dejinách. Nově přepracované vydání pod názvem Angelologie dějin. Synchronicita a periodicita v dějinách vychází postupně. První svazek v roce 2004 (jen česky), druhý v roce 2012 (česky a slovensky). Shrnutí některých myšlenek v kostce vyšlo pod názvem Sedm archandělů. Rytmy inspirace v dějinách kultury a přírody ve slovenštině, češtině, angličtině, němčině a v ruštině.[p 1][1]

Hlavní myšlenky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturní typy odpovídají typům osobnosti (například kultura baroka odpovídá hysterické osobnostní struktuře, obsedantně-kompulzivní struktura se projevila v období absolutismu aj.).[2]
  2. Kulturní epochy v dějinách odpovídají životním obdobím v biografii jednotlivce (například romantismy jsou pubertou dějin).[3]
  3. Kulturní a přírodní formy jsou analogické (například fyziologie, svatební šat, rituály a chování tokajících ptáků jsou komplexní analogií vrcholné gotiky s jejími oděvy, trubadúry, rytířskými souboji).[4]
  4. Střídání kulturních typů v dějinách vykazuje statisticky nenáhodnou pravidelnost: periodicitu (zejména rytmus kolem 500 let) a synchronicitu (tvořivost podobného obsahu vrcholí současně a nezávisle na sobě na různých místech na Zemi).[5]
  5. Archetypy mají tendenci střídat se v jistém pořadí. Časovou následnost kulturních epoch lze pochopit z pořadí životních období v biografii jednotlivce.
  6. V evoluci přírody lze pozorovat synchronní vývoj, který nelze vysvětlit dědičností ani prostředím, avšak odpovídá výše zmiňovaným archetypům (třeba hromadné rohatění zvěře od oligocénu, nebo rozvoj hlasových schopností, zdobení, kvetení a emocionálních vazeb v druhohorách).[6]
  7. Kulturní epochy vznikají zdůrazněním jednoho osobnostního typu či jednoho psychologického procesu (například vnímání v baroku, myšlení v osvícenství, cítění v romantismu).
  8. Zvířecí a rostlinné formy během evoluce vznikaly somatizací (ztělesněním) převládajících duševních procesů a forem chování do fyziologie a stavby orgánů (například orgánová stavba a fyziologie ptáků je zhmotněním zamilovanosti).[7]
  9. Starověká náboženství tyto archetypy znala a zhuštěné poznání o nich nám odkázala v mytologických obrazech božstev. Pořadí a časové rytmy jejich střídání popsala ve svých naukách o střídání duchů času (sedmi archandělů nebo jiných bohů). Tyto údaje odpovídají skutečným kulturním vlnám v dějinách.[8]
  10. Společným kořenem těchto nauk je univerzální intersubjektivní vnitřní zkušenost, jež se pak druhotně racionalizuje a vykládá v termínech dobové a místní kultury. Poznání o vládě stejných duchovních mocností ve stejných obdobích explicitně popisují zejména Babylóňané,[9] helénští, arabští a středověcí křesťanští učenci;[10] implicitně je obsaženo v tradici egyptské a židovské; a zlomkovitě je zachyceno v tradici čínské,[11] indické a indiánské (například křesťanští archandělé jsou jen přejmenovaní pohanští bohové – nejen kvůli shodné obsahové charakteristice, ale i proto, že zjevení těchto andělů pokračují v časovém rytmu starých pohanských bohů).[12]
  11. Současná světská i ateistická kultura podléhá stejným rytmům tvořivosti, které se předtím v náboženském kontextu vykládaly jako vliv andělů. I celá sekulární kultura je tedy podprahově spoluutvářená mystickými náboženskými impulzy (například politické směry jsou sekularizovanou formou antických mystérií; divadlo je zesvětštělý kult Dionýsa aj.).[13][14]
  12. Zůstává otevřeno, zda příčina těchto rytmů je duchovní nebo hmotná. Odpověď na tuto metafyzickou otázku je však méně důležitá než skutečnost, že jde o empiricky pozorovanou zákonitost s reálnými následky. Důležité je znát ji a počítat s ní při jednání.[15]
  13. Každý archetyp se projevuje jako duševní síla, kterou lze zušlechtit nebo nechat zhrubnout a padnout. Úlohou každé doby je pozvednout působící podvědomá vnuknutí do vědomí a proměnit je svobodnou aktivitou v kulturní tvorbu. Vytěsněné do nevědomí působí jako destruktivní společenské síly.[16]

Přijetí a kritika[editovat | editovat zdroj]

Přední[zdroj?] současný odborník na historiometrii Dean Keith Simonton[17] označil zjištěné dějinné synchronicity za zajímavé a doporučil jejich publikování v Comparative Civilizations Review.[18][19] Jeden ze zakladatelů chronobiologie, Franz Halberg, potvrdil existenci 500letých rytmů a vytyčil jejich zkoumání pod názvem semimileniální cykly jako novou úlohu chronobiologie.[20] Na Filosofické fakultě Komenského univerzity se v roce 2002 konalo interdisciplinární kolokvium k Angelologii dějin, z něhož vyšel sborník.[21] Pavol Haviernik tam vytkl řadu historických nepřesností u prvního vydání.[22] Archeolog Jan Bouzek ve svém posudku doporučuje další zkoumání.[23] Slovenský biometrik Miroslav Mikulecký se pokusil rytmy v dějinách vysvětlit vlivem periodických kosmofyzikálních polí na neuroendokrinní systém.[24] Tato hypotéza byla na Karlově univerzitě odměněna cenou Zdeňka Kleina za nejlepší transdisciplinární práci v oblasti etologie člověka v roce 2004.[25][p 2][p 3] Ivan M. Havel v den udělování ceny podotkl, že je potřebná i metastudie: počet úspěšných predikcí se musí posuzovat v poměru k počtu neúspěšných predikcí plynoucích z téže hypotézy.[26]

Zpochybňování Angelologie dějin se soustřeďovalo zejména na podezření, že se autor dopouští selektivního myšlení při sestavování dat. Jiří Heřt ve svém výkladovém slovníku esoteriky a pavěd předpokládá, že Páleš se zřejmě musel dopustit manipulace s prameny dat.[27]

Ivan Štampach napsal recenzi, kde Angelologii hodnotí jako subjektivní autorův konstrukt.[28]

Další námitka zdůrazňuje značnou mezerovitost a zkreslenost historických záznamů, pročež na nich nelze spolehlivě stavět.[29] Ivan Blecha například popírá, že by se skutečné dějiny filosofie byly odehrály v michaelském rytmu, přestože tento rytmus je statisticky signifikantní všude v literatuře, včetně filosofického slovníku, kterého autorem je on sám.[30]

Český klub skeptiků Sisyfos ocenil Angelologii dějin bronzovým bludným balvanem za pavědy v roce 2008.

Předseda české statistické společnosti Gejza Dohnal na žádost hnutí skeptiků recenzoval zkrácenou verzi knihy a dva články. Byl silně kritický k použitým statistickým pojmům a přirovnal je k neobjektivní statistice marketinkových sloganů. Odsoudil jako nevhodnou metodu práce, kdy byl nejprve vytvořen z hypotézy model a podle něj byly testovány vybrané soubory dat. Dále bral jako pochybné, že oborově blízká data byla rozdělena do odlišných cyklů (Páleš například odděloval přírodovědecké objevy od biologů). Nebyla mu zřejmá ani vědecká metoda, kterou Páleš použil. Zároveň uznal, že periodicita v případě některých individuálně zkoumaných dat, která pochází z oblasti Egypta, je „nepopiratelná“.[31]

Konference biskupů Slovenska v dopisu k Angelologii dějin zaujala následující stanovisko: andělé jsou výlučně předmětem víry, jejímž pramenem je biblické zjevení. Empirický výzkum kulturních dějin není pramenem církevního učení, proto se jím církev nezabývá.[32] Angelologie dějin je kontroverzní téma široce diskutované mezi laiky.[33][34][35][36][37] Autor zrealizoval na pozvání stovky přednášek a desítky televizních a rozhlasových rozhovorů v řadě zemí.[38][39][40][41]

Světová odborná obec v současnosti už přijímá existenci 500letého cyklu jako fakt. 500letý cyklus existuje ve sluneční aktivitě, ovlivňuje klima a tím i dějiny. Byl nalezen řadou výzkumných pracovišť a doložen paleoklimatology z izotopů v letokruzích či ledovcích, pylové analýzy sedimentů nebo magnetometricky ze stalagnitů.[42][43] Délka cyklu i jeho chladná-suchá fáze odpovídají předpovědi Páleše a Mikuleckého.[p 2][p 3] Semimileniální cykly v klimatu však vysvětlují cykly stejné délky v dějinách jenom částečně.

Reakce na kritiku[editovat | editovat zdroj]

Páleš vyhledává upřímnou odbornou oponenturu a odpovídá na ni. Na svých internetových stránkách zveřejňuje dialogy s oponenty a všechny recenze včetně kritických.[44] Následující je převzato z Pálešových odpovědí oponentům.[45][46]

Nepřesnosti vytknuté Pavlem Haviernikem byly okrajové a neměly vliv na výsledek testování hypotézy.

Poznámka Ivana Havla je zcela správná a Páleš ji zapracovává do své metodologie.

Jiří Heřt byl písemně vyzván, aby uvedl, kde se Páleš dopustil selektivního myšlení a manipulace s prameny. Doposud neuvedl nic konkrétního.[47]

Ivan Štampach ve své recenzi zcela zamlčel fakt, že hypotéza Angelologie je testována na nezávislých datech a jaké jsou výsledky tohoto testování. Když se jedná jen o subjektivní Pálešův konstrukt – proč ho potvrzují data od desítek světových odborníků v tolika kulturních oblastech? V řadě případů Páleš předvídal skutečnosti, které byly později nezávisle objeveny.[48] V několika případech renomované univerzity uznaly svůj omyl.

Na základě celosvětových synchronicit je například v prvním vydání (z roku 2001) zformulována domněnka, že nejpravděpodobnějším datováním pro stavbu kromlechů jako je Stonehenge, je doba kolem 2500 př. n. l.[49] V roce 2007 britští archeologové nově prozkoumali Stonehenge a dospěli k názoru, že vrcholná fáze stavby se skutečně odehrála kolem 2500 př. n. l. a dosavadní datování bylo chybné, jelikož radiokarbonové vzorky byly vzaty z nesprávného kontextu.[50]

Mezerovitost a částečná zkreslenost historických záznamů, na kterou poukazuje Ivan Blecha, je obecně známá. Avšak náhodné ztráty písemností či účelové zkreslování dobových kronik jsou náhodné ve vztahu ke zkoumané hypotéze. Nebyly celosvětově koordinovány tak, aby se hypotéza Angelologie opakovaně potvrzovala v různých historických epochách a u různých civilizací. Nástroje matematické statistiky jsou právě koncipovány pro práci s neúplnými, porušenými daty a umožňují odlišit náhodné vzorce od nenáhodných.[51]

Bludný balvan Sisyfa byl udělen za podsunutou tezi. Podle proslovu na udělovacím ceremoniálu za pseudovědecký důkaz existence andělů, kteří nemohou být předmětem vědeckého testování. Páleš sám to však netvrdí a zřetelně rozlišuje mezi empirickými výsledky a jejich filosoficko-metafyzickými interpretacemi.[52]

Gejza Dohnal se zřejmě snažil spíše neporozumět, než porozumět použitým statistickým postupům. Když mu nebyla jasná metoda, měl sáhnout po publikaci, kde je podrobněji vysvětlena. Místo toho se soustředil na jazykové nejednoznačnosti v jednom kratičkém článku a vyslovoval především podezření, ne skutečné chyby. Omylem se domnívá, že 500letá perioda byla vzata z dat a pak na stejných datech testována. Ve skutečnosti byla formulována Babylóňany dávno před sestavením testovacích dat. Samozřejmě, že biologie není to samé co přírodověda, do které patří také fyzika, geologie a jiné vědy.[53] Nalézt nejvhodnější statistické postupy pro aplikaci v historiometrii je úkol, který Páleš řeší ve spolupráci s profesionály, kteří vyvíjejí statistiku pro Velký hadronový urychlovač.[54]

Oproti stanovisku Konference biskupů Slovenska Páleš zdůrazňuje jako klíčový moment právě to, že duchovní a hmotný svět nejsou kauzálně oddělené. Jestli andělé existují, jejich inspirace se musí projevit ve hmotných dějinách. A pokud se neprojevují, je to stejné, jakoby neexistovali. Náboženství nesouvisející s naší realitou by bylo zbytečné.[55]

Páleš poukazuje na skutečnost, že záporná hodnocení přicházejí zejména z okruhu kolem klubu skeptiků a jsou vesměs založeny na neznalosti skutečného obsahu jeho práce. Podsouvají mu jinou hypotézu, jiné metody a jiné závěry, které nejsou jeho vlastní.[56]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Stav z roku 2013.
  2. a b PÁLEŠ, Emil; MIKULECKÝ SEN., Miroslav. 500-Year Periodicity in the History of Ancient Egypt and China. Androgens at Work?. Neuroendocrinology letters. 2008, roč. 29, čís. 4, s. 589-597. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b PÁLEŠ, Emil; MIKULECKÝ SEN., Miroslav. Periodic Emergence of Great Poets in the History of Arabia & Persia, China and Japan. Neuroendocrinology letters. 2004, roč. 25, čís. 3, s. 169-172. Dostupné online. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Angelologie dějin 2, str. 493
  2. Angelologie dějin 2, str. 650
  3. Angelologie dějin 2, str. 687
  4. Angelologie dějin 2, str. 711
  5. Angelologie dějin 2, str. 654–672; str. 959–998 (diagramy a statistické výsledky testování centrální hypotézy Angelologie)
  6. Angelologie dějin 2, str. 636–642; str. 894–926
  7. Angelologie dějin 2, str. 909
  8. Angelologie dějin 1, str. 72
  9. HASTINGS, J. a kol. Encyclopaedia of Religion and Ethics. Edinbourgh: T. & T. Clark, 1913. S. 183-187. (anglicky) 
  10. TRITHEMIUS, Johannes. De Septem Secundeis, id est, intelligentiis, sive Spiritibus Orbes post Deum moventibus. Sponheim: Johannes Trithemius, 1508. (latinsky) 
  11. MENCIUS. The Works of Mencius. New York: Dover Publications, 1970. (anglicky) Přeložil James Legge. 3B9, 2B13, 7B38. 
  12. Angelologie dějin 2, str. 787
  13. Angelologie dějin 2, str. 602
  14. Angelologie dějin 1, str. 207
  15. Sedm archandělů, str. 100–108
  16. Angelologie dějin 1, str. 323–326
  17. SIMONTON, Dean Keith. Dean Keith Simonton, oficiální stránky Kalifornské univerzity [online]. Davis: University of California [cit. 2013-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Angelologie dějin 2, str. 494
  19. PÁLEŠ, Emil; MIKULECKÝ, Miroslav. Periodic Emergence of Great Historians in the History of Ancient Greece, Rome and China. Comparative Civilizations Review. 2006, čís. 54, s. 53-62. Dostupné online. (anglicky) 
  20. HALBERG, Franz a kol. Chronoastrobiology: proposal, nine conferences, heliogeomagnetics, transyears, near-weeks, near-decades, phylogenetic and ontogenetic memories. Biomedicine & Pharmacotherapy. Reed Elsevier, 2004, roč. 58 dopl. 1, s. 150-187. (anglicky) 
  21. Historiografia a angelológia. Paralelné a periodické javy v dejinách. Diskusia ku knihe E. Páleša Angelológia dejín. DANIŠ, Miroslav (vyd.). In: Acta historica posoniensia III.. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského, 2004. (slovensky)
  22. HAVIERNIK, Pavol. Historiografia a angelológia. Paralelné a periodické javy v dejinách. Diskusia ku knihe E. Páleša Angelológia dejín.. In: DANIŠ, Miroslav. Acta historica posoniensia III.. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského, 2004. (slovensky)
  23. BOUZEK, Jan. Posudek na knihu „Angelológia dejín. Paralelné a periodické javy v dejinách. [online]. 2002-04-29 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. MIKULECKÝ, Miroslav. Solar activity, revolutions and cultural prime in the history of mankind. Neuroendocrinology Letters. 2007, roč. 28, čís. 6, s. 749-756. (anglicky) 
  25. FEDOR-FREYBERGH, Peter G. Editorial. Neuroendocrinology letters. 2004, roč. 25, čís. 3, s. 155. (anglicky) 
  26. Havel, Ivan M.: Ústní komunikace pri slavnostním udělovaní ceny Zdeňka Kleina. V Praze 12. března 2008.
  27. HEŘT, Jiří; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k heslu o Angelologii ve slovníku pavěd (září 2008 – květen 2009) [online]. [cit. 2013-01-15]. S. 5. Dostupné online. (česky) 
  28. ŠTAMPACH, Ivan. Andělé exaktně dokázáni?. Dingir. 10. 2006, roč. 9., čís. 03, s. 106-107. Dostupné online. 
  29. BLECHA, Ivan; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k metodologii Angelologie dějin (září 2008 – leden 2013) [online]. [cit. 2013-01-14]. Dostupné online. (česky) 
  30. BLECHA, Ivan; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k metodologii Angelologie dějin (září 2008 – leden 2013) [online]. [cit. 2013-01-14]. Strany 31-35. Dostupné online. (česky) 
  31. DOHNAL, Gejza. Andělé z pohledu statistika, recenze knihy Emila Páleše „Sedm Archandělů. Rytmy inspirace v dějinách kultury a přírody.“. Zpravodaj SISYFOS. 2009, čís. 1, s. 9. Dostupné online [cit. 2013-01-10]. (česky) 
  32. Odpověď generálního sekretáře Konference biskupů Slovenska Mons. Mariána Chovance [online]. 2005-11-03 [cit. 2013-01-18]. S. 4. Dostupné online. (slovensky) 
  33. SŤAHEL, Richard. Vznikla na Slovensku nová vedecká paradigma?. Hospodárske noviny. 18. ledna 2002, s. 6. Dostupné online. (slovensky) 
  34. MATEJOV, Radoslav. Anjelská kniha. Recenzia. Knižná revue. 28. listopadu 2001, s. 5. Dostupné online. (slovensky) 
  35. ZALKA, Katalin. Návrat angelológie medzi vedy. Kultúrny život. 22. listopadu 2000, čís. 8, s. 3. (slovensky) 
  36. DOVALA, Juraj. Anjeli nevymreli.. Český zápas. 2004, čís. 84. 
  37. HLAVATÝ, Pavel. Recenze: Emil Páleš – Angelologie dějin 1. [online]. Rádio Vltava, 2005-11-03 [cit. 2013-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  38. MUCHA, Martin. Anjeli existujú! Rozhovor s angelológom RNDr. Emilom Pálešom, CSc.. Slovenské katolícke noviny. 2006, čís. 7, s. 8-9. Dostupné online. (slovensky) 
  39. Rozhlasové příspěvky [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  40. Rozhovory pro tisk [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  41. Televizní příspěvky [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  42. XU, Deke; LU, Houyuan a kol. 500-year climate cycles stacking of recent centennial warming documented in an East Asian pollen record. Scientific Reports [online]. Nature Publishing Group, 9. ledna 2014. Čís. 4. Dostupné online. ISSN 2045-2322. (anglicky) 
  43. ZHU, Zongmin; FEINBERG, Joshua M. a kol. Holocene ENSO-related cyclic storms recorded by magnetic minerals in speleothems of central China. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America [online]. United States National Academy of Sciences, 2017. Roč. 114, čís. 5, s. 852-857. Dostupné online. ISSN 1091-6490. (anglicky) 
  44. Recenze [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. Angelologie dějin 2, str. 493-496.
  46. Polemiky s oponenty [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. HEŘT, Jiří; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k heslu o Angelologii ve slovníku pavěd (září 2008 – květen 2009) [online]. [cit. 2013-01-15]. S. 5. Dostupné online. (česky) 
  48. PÁLEŠ, Emil. Angeolológia po dvadsiatich rokoch – splnené predpovede. Trojruža 2. [online]. Léto 2010 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. PÁLEŠ, Emil. Angelológia dejín. Paralelné a periodické javy v dejinách. Bratislava: Sophia, 2001. S. 446. (slovensky) 
  50. PEARSON, Mike Parker a kol. The age of Stonehenge. Antiquity. 2007, roč. 81, čís. 313, s. 617-639. Dostupné online. (anglicky) 
  51. BLECHA, Ivan; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k metodologii Angelologie dějin (září 2008 – leden 2013) [online]. [cit. 2013-01-14]. Strany 31-35. Dostupné online. (česky) 
  52. GRYGAR, Jiří; PÁLEŠ, Emil. Diskuse k udělení bludného balvanu (březen – květen 2009) [online]. [cit. 2013-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  53. DOHNAL, Gejza; PÁLEŠ, Emil. Diskuse ke statistické metodě Angelologie [online]. Květen 2009 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  54. Angelologie dějin 2, str. 496-497
  55. Sedm archandělů, str. 100–108
  56. Angelologie dějin 2., str. 493-496

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]