Alois Čenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alois Čenský

Alois Čenský (1895)
Narození 22. června 1868
Beroun
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. prosince 1954 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ing. dr. techn. Alois Čenský (22. června 1868 Beroun[1]29. prosince 1954 Praha) byl český architekt a profesor pozemního stavitelství na České technicePraze. Považován za představitele české novorenesance a secese.

Alois Čenský (1927)

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině berounského truhláře Václava Čenského (1841 (Všeradice) - 1890 (Smíchov)) a matky Barbory, rozené Rauschové (1842 (Beroun) -1928 (Smíchov)). Od roku 1875 byla rodina policejně hlášena na Smíchově. Byl šestým dítětem z celkem sedmi sourozenců.[2]

Absolvoval vysokou školu technickou v Praze, v letech 18961907 učil na průmyslových školách stavebních v Plzni, Písku a Praze. Roku 1908 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na českém vysokém učení technickém v Praze. Byl prvním českým architektem, který na ČVUT získal titul doktora technických věd.[3]

S manželkou Antonií, rozenou Hendlovou (1876 (Beroun) -1904 (Beroun)), se kterou se oženil v roce 1898, měl dceru Jiřinu (1900 (Praha) -1951(Brno)).[4] Po smrti manželky se oženil podruhé a sice v roce 1907 v Praze s Marií Seemanovou (1884 - 1964 (Praha)). Z tohoto manželství má děti Marii (1907 (Smíchov) - 1955 (Smíchov)) provdanou za ing. Vítězslava Nováka, Vladimíra (1910 (Smíchov) - 1983 (Smíchov)), Janu (1913 (Smíchov) - 1980 (Smíchov)).

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky (odd. UI, č. hrobu 61)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Projekty a stavby[editovat | editovat zdroj]

Projektoval mnoho veřejných i soukromých budov.Většina z nich mu byla svěřena na základě soutěžních návrhů poctěných ve veřejných soutěžích prvními cenami.

  • Občanská záložna v Hořovicích /1894/
  • Sokolovna ve Dvoře Králové /1894/
  • Statek východočeský a chodský v československé vesnici a vzorná tělocvična Čs. sokolstva na Národopisné výstavě v Praze
  • Městský dům (záložna) v Přerově /vítězný návrh z r. 1893, realizace 1896, 1897 /
  • Měšťanská beseda Plzeň /1898 - 1891/
  • Česká obchodní škola v Čes. Budějovicích /1903-4/
  • Hřbitovní kostel sv. Havla v pseudogotickém slohu na místě zbořeného původního z druhé poloviny 17. st. v Horních Stakorách u Mladé Boleslavi /1905/
  • Městské divadlo na Královských Vinohradech /1905-7/
  • Národní dům, později nazvaný Dům kultury pracovníků v kovoprůmyslu na Smíchově /1908/
  • Ústřední tržnice města Smíchova /1908/
  • Divadlo na Vinohradech v Praze
  • záložna v Přerově
  • obchodní škola v Českých Budějovicích
  • Měšťanská beseda v Plzni
  • sokolovna ve Dvoře Králové
  • kostel sv. Havla v Horních Stakorech u Kosmonos
  • Městské divadlo a hotel U beránka v Náchodě
    Měšťanská beseda v Plzni
    vily čp. 232 Na baště sv. Tomáše a čp. 225 v Gogolově ulici v Praze
  • rekonstrukce Zbraslavského zámku
  • kolonie rodinných domků v Praze-Modřanech
  • přestavba domu na nám. Republiky č. 11 v Plzni

Pedagogická a odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Jako profesor českého vysokého učení technického v Praze vydal řadu učebních textů, tabulek konstrukcí a stavitelských detailů.[3] Ve školním roce 1913/1914 byl zvolen děkanem odboru pozemního stavitelství. V letech 19031921 byl redaktorem časopisu Architektonický obzor.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Štíty a motivy attikové v české renaissanci
  • Architektura střech doby barokové
  • Úvod do konstrukcí ze dřeva
  • Sborník pozemního stavitelství

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

O trvalé hodnotě díla svědčí, že přednášky Aloise Čenského Okenní a dveřní otvory byla s podtitulem Tradice z pohledu dneška byla s upraveným textem znovu vydány po 75 letech, v roce 2005 a jsou dostupné na internetu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Václav Čenského
  3. a b Národní listy, 22.6.1928, s.4, Šedesátiny dr. Aloise Čenského
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Aloise Čenského
  5. Katalog NK ČR, A. Čenský: Okenní a dveřní otvory

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Domanický P., Jedličková J.: Plzeň v době secese – Architektura a urbanismus, malířství, sochařství a umělecké řemeslo v architektuře 1896–1910, Plzeň : Nava, 2005, ISBN 80-7277-184-1
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 192.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha : Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 577–578.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]