Albín z Teuffenbachu

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albín baron Teuffenbach
Portrét z roku 1900
Portrét z roku 1900
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1897), polní podmaršál (1887), generálmajor (1884)
Narození14. února 1834
Bad Sankt Leonhard im Lavanttal
Úmrtí25. dubna 1920 (ve věku 86 let)
Štýrský Hradec
Titulbaron
Profesehistorik, důstojník, spisovatel a vojenský velitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albín svobodný pán z Teuffenbachu (německy Albin Freiherr Teuffenbach zu Tiefenbach und Masswegg) (14. února 1834 Bad Sankt Leonhard im Lavanttal – 25. dubna 1920 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V mládí se zúčastnil několika válečných tažení, kvůli zranění po pádu z koně byl vyloučen z další aktivní služby. Uplatnil se jako štábní důstojník a vychovatel arcivévodů Josefa Ferdinanda a Petra Ferdinanda z toskánské linie Habsburků. V c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1897). Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Teuffenbachů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Teuffenbachů, kterému od roku 1576 náležel titul svobodných pánů a v 17. století vlastnili majetek i na Moravě ,[1] Byl synem důstojníka Josefa Teuffenbacha (1783–1852), měl mladšího bratra Johanna (1836–1842), který zemřel v dětství.[2] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1853 jako poručík nastoupil k pěšímu pluku č. 47. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík sloužil od roku 1858 v Sibiu. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a dosáhl hodnosti rytmistra, poté byl přidělen ke štábu 4. armády v Itálii. V hodnosti kapitána (1864) byl ředitelem vojenské kanceláře generála Krismaniće, velitele v Rijece.

V důsledku zranění po pádu z koně byl vyřazen z další aktivní služby v armádě. Jako major (1869) byl povolán do císařské vojenské kanceláře, kde strávil několik let.[3]. V hodnosti podplukovníka (1876) byl přidělen ke dvoru arcivévody Ferdinanda Toskánského a následně dostal na starost výchovu jeho synů, arcivévody Josefa Ferdinanda a Petra Ferdinanda.[4] Dále postupoval v hodnostech (plukovník 1878) a působil mimo jiné také u generálního štábu. V roce 1884 byl povýšen na generálmajora a v roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála, nadále setrvával u dvora arcivévody Ferdinanda Toskánského.[5][6] K datu 1. září 1897 byl penzionován s čestnou hodnosti polního zbrojmistra, nakonec ještě v roce 1908 obdržel čestnou hodnost generála pěchoty.[7][8]

Na penzi se usadil ve vesnici Villa Vicentina v Gorici a uplatnil se mimo jiné jako spisovatel. Byl autorem několika spisů z oboru vojenské teorie. Především proslul svým zájmem o archeologii a dlouhodobě prosazoval ochranu starověkých památek v Přímoří, konkrétně v Aquileji, pro své aktivity dokázal získat řadu významných osobností z celého Rakouska-Uherska. Za první světové války z bezpečnostních důvodů přesídlil do Salzburgu a nakonec do Štýrského Hradce, kde o několik let později zemřel.

V roce 1869 se oženil s hraběnkou Valerií ze Strassolda (1847–1900), která byla dámou Řádu hvězdového kříže (1882).[9][10] Manželství zůstalo bez potomstva, oba manželé jsou pohřbeni v rodové hrobce Teuffenbachů v kostele sv. Markéty v Teufenbachu ve Štýrsku.[11]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím, v roce 1887 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Byl také nositelem řady vyznamenání, vzhledem k dlouholeté příslušnosti ke dvoru arcivévody Ferdinanda Toskánského získal ocenění i od cizích panovníků. Byl komandérem Leopoldova řádu (1891), nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1873) a držitelem Vojenského záslužného kříže. Dále byl nositelem tureckého Řádu Medžidie III. třídy, komandérem italského Řádu koruny, rytířem saského Albrechtova řádu a držitelem černohorského Řádu knížete Danila I.[13] Při odchodu do penze obdržel v roce 1897 Řád železné koruny I. třídy.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 307
  2. ↑ Rodina Josefa Teuffenbacha na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 73, 177 dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877, Vídeň, 1876; s. 141 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 87 dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 120 dostupné online
  7. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 186 dostupné online
  8. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1890; s. 883–884 dostupné online
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. dostupné online
  11. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark; Štýrský Hradec, 2020; s. 480 dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Albína Teuffenbacha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 45, 67, 85 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 81 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albín_z_Teuffenbachu&oldid=23134785“