Acenaftylen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Acenaftylen
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevTricyklo[6.3.1.04,12]dodeka-1(12),2,4,6,8,10-hexaen
Triviální názevacenaftylen
Ostatní názvyacenaftalen
Anglický názevTricyclo[6.3.1.04,12]dodeca-1(12),2,4,6,8,10-hexaene, acenaphthylene, cycopenta[de]naphthalene, acenaphthalene
Německý názevAcenaphthylen
Sumární vzorecC12H8
Vzhledžlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS208-96-8
PubChem9161
SMILESc3cc1cccc2\C=C/c(c12)c3
InChI1S/C12H8/c1-3-9-4-2-6-11-8-7-10(5-1)12(9)11/h1-8H
Vlastnosti
Molární hmotnost152,20 g/mol
Teplota tání91,8 °C (365,0 K)
Teplota varu280 °C (553 K)
Hustota0,898 7 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
dobře rozpustný v ethanolu a diethyletheru
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
dobře rozpustný v benzenu, rozpustný v chloroformu
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH302 H310 H315 H319 H330 H335
P-větyP260 P270 P280 P284 P301+312 P302+350 P305+351+338 P320 P361[1]
R-větyR22 R36/37/38
S-větyS26 S36/37/39
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Acenaftylen je polyaromatický uhlovodík. Je to žlutá pevná látka, na rozdíl od mnoha jiných polyaromátů u něj nedochází k fluorescenci.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

Acenaftylen tvoří asi 2 % uhelného dehtu. Průmyslově se vyrábí dehydrogenací acenaftenu.[2]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Hydrogenací acenaftylenu vzniká acenaften.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acenaphthylene na anglické Wikipedii.

  1. a b c Acenaphthylene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Karl Griesbaum, Arno Behr, Dieter Biedenkapp, Heinz-Werner Voges, Dorothea Garbe, Christian Paetz, Gerd Collin, Dieter Mayer, Hartmut Höke “Hydrocarbons” in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2002 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a13_227

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]