Přeskočit na obsah

Laduškin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Laduškin
Ладушкин
Dub
Dub
Laduškin – znak
znak
Laduškin – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
Časové pásmoUTC+2[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastKaliningradská
Laduškin na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Laduškin
Laduškin
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha6 km²
Počet obyvatel3 820 (2021)
Hustota zalidnění631 obyv./km²
Etnické složeníRusové
Náboženské složeníateismus, pravoslavné křesťanství
Správa
Vznik1314
Oficiální webmo-ladushkin.ru
Telefonní předvolba+7 40156
PSČ238460
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Laduškin (rusky Ладушкин;[2] německy Ludwigsort; litevsky Liudvigsortas; polsky Ludwinów) je město v Kaliningradské oblasti náležící Rusku. Leží 28 km jihozápadně od místního centra, Kaliningradu, kousek od pobřeží Viselského zálivu. V roce 2021 žily ve městě necelé 4 tisíce obyvatel převážně ruské národnosti.

Historie města

Oblast byla osídlena už v pravěku, o čemž svědčí prehistorická pohřebiště nalezená nedaleko města. Samotná obec byla založena Řádem německých rytířů v roce 1314 a v roce 1593 zde byla postavena papírna. Tu v roce 1597 daroval Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský, regent nemocného Albrechta Fridricha, vlastníkovi tiskárny z Königsbergu Georgu Osterbergerovi. Do roku 1709 často měnila majitele až ji nakonec koupil kníže Fridrich Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becký a nechal ji pojmenovat po sobě Ludwigsort (česky Ludvíkovo místo či Ludvíkov). V roce 1780 byla zchátralá papírna definitivně zavřena a okolní budovy přešly pod správu panství v Charlottenthal (dnes Dubki), kde byla lovecká a rekreační rezidence šlesvického knížete. V polovině 19. století byl v Ludwigsortu vybudován klasicistní zámeček. V 1885 měla obec pouze 175 obyvatel a zemědělský charakter. Na konci 19. století se ale Ludwigsort stal vyhledávaným výletním letoviskem pro obyvatele nedalekého Königsbergu, a tak byla roku 1894 do vesničky dovedena železnice. Před druhou světovou válkou byl postaven kostel, fungovala škola, pošta a počet obyvatel stoupl na cca 1 200. Za války byla ve vsi továrna na střelivo a pro místní dělníky byly postaveny dvojdomky.

Rudá armáda vstoupila do vesnice bez boje 13. března 1945. Po válce bylo veškeré německé obyvatelstvo o odsunuto a nahrazeno dosídlenci z centrálního Ruska. Ludwigsort získal městská práva v roce 1946 a byl přejmenován na Laduškin na počet poručíka Ivana Laduškina,[2] Hrdiny Sovětského svazu, který padl v březnu 1945 nedaleko města. Počet obyvatel začal rychle stoupat a brzy přesáhl předválečný stav. Nedaleká rybářská vesnice Patersort (dnes Beregovoje) byla přičleněna k městu, a tak Laduškin získal přístup k moři. Od roku 1946 do roku 1962 bylo město sídlem přilehlého okresu. Po reorganizaci státní správy byly ale úřady přesunuty do Bagrationovsku. Status okresního města se Laduškinu navrátil v roce 2004.

Ze zajímavých míst stojí za zmínku velký památník obětem druhé světové války, socha poručíka Laduškina a dřevěný pravoslavný kostel postavený v 90. letech. Ve městě je vzrostlý nejméně šestisetletý dub[2] (obvod 6,8 m, vysoký 29 m, koruna 32 m), který se dostal i do znaku města. Nedaleko města se nachází zřícenina řádového hradu Balga.

Obyvatelstvo

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby

Rok 1816 1864 1885 1933 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010 2021
Obyvatelé 20 151 175 762 1 253 1 651 2 285 2 871 3 108 3 796 3 787 3 820

Etnické složení obyvatelstva

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laduschkin na německé Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-05-14]. Heslo ́ЛАДУ́ШКИН. Dostupné online. (rusky) 
  3. Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2015-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Externí odkazy