Bagrationovsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bagrationovsk
Багратионовск
Budova původního semináře královských učitelů
Budova původního semináře královských učitelů
Bagrationovsk – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 70 m n. m.
Stát RuskoRusko Rusko
federální okruh Severozápadní federální okruh
oblast Kaliningradská oblast

Bagrationovsk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska

Bagrationovsk
Bagrationovsk
Bagrationovsk, Kaliningradská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 10,7 km²
Počet obyvatel 6 579 (2010)
Hustota zalidnění 614,9 obyv./km²
Správa
Vznik 1336
Oficiální web gorod-bagrat.ru
Telefonní předvolba +7 40156
PSČ 238420
Označení vozidel 39, 91
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bagrationovsk (rusky Багратионовск, německy Preußisch Eylau, litevsky Ylava, česky Jílové[1]) je město v jižní části Kaliningradské oblasti, exklávě Ruska. Městečko s cca 6 500 obyvateli slouží jako hraniční přechod do Polska.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od založení do 18. století[editovat | editovat zdroj]

Historie Jílového se datuje od roku 1325, kdy zde Řád německých rytířů postavil hrad zvaný Yladia, což prusky znamená „bažina.“ Osada se začala rozvíjet v okolí hradu po roce 1335, kdy byl postaven kostel. V roce 1348 bylo Řádem povoleno otevřít v okolí hradu hospody. Vyrostlo jich nakonec celkem 12. Osada ale i tak stále zůstávala spíš místem setkání představených řádu než fungující vesnicí. V roce 1400 uhodil do hradní věže blesk a hrad vyhořel. Byl ale velice rychle obnoven. Během třináctileté války oblehly hrad v roce 1455 jednotky Remschela von Krixena sloužícího pruským městům. Hrad ale nedobyly. Neúspěšní byli i Poláci v roce 1520, kteří ale zcela zničili přilehlou osadu. Městská práva získalo Jílové roku 1585. V letech 1709–1711 řádil v Jílovém mor, kterému podlehlo v městě a jeho okolí přes 2 200 lidí.

Od 19. století do roku 1914[editovat | editovat zdroj]

Dne 7 – 8. února 1807 proběhla u města jedna z nejkrvavějších bitev napoleonských válek tzv. bitva u Jílového. Na bitevní poli se střetla francouzská armáda Napoleona Bonaparte s ruskou armádou generála von Bennigsena podporovanou pruskými jednotkami generála von L'Estocq. Bitva skončila bez vítěze, ale na bitevní poli zůstalo dohromady přes 50 000 mrtvých. V roce 1819 se z Jílového stalo administrativní centrum pro přilehlý okres. Na základech hradu vyrostl v roce 1831 neoklasicistní zámek. Významný učitelský seminář byl otevřen ve městě v roce 1834. Každý východopruský učitel ho musel absolvovat, a to až do roku 1924, kdy byl uzavřen. Místní noviny začaly vycházet v roce 1835. Za účasti krále Fridricha Viléma IV. byl v roce 1856 slavnostně odhalen památník bitvy u Jílového z roku 1807. Železnice dorazila do Jílového v roce 1866 a spojilo město s Královcem a Bartensteinem. Jílové se stalo roku 1871 součástí Německé říše.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války bylo město obsazeno ruskými vojsky, ale pouze na jeden týden (27. srpna 1914 – 3. září 1914), během kterého nedošlo k žádným ztrátám na životech či místním majetku. Místní zámek v roce 1932 přešel do vlastnictví města, které zde vybudovalo muzeum. Po nástupu nacismu k moci po roce 1933 byly ve městě postaveny kasárny a od roku 1935 zde bylo sídla německá pěchota a dělostřelectvo. Na konci války v roce 1945 došlo k evakuaci většiny německého obyvatelstva do Německa před postupující Rudou armádou. Sověti vstoupili do města 10. února 1945. Následně zřídila sovětská NKVD v bývalých německých kasárnách vězeňský tábor pro německé civilisty, kteří zůstali v Jílovém. Přes 6  000 jich pobyt v táboře nepřežilo. V srpnu 1945 zabrali Jílové Poláci a zřídili zde vlastní administrativu. Po dojednání hranice mezi Polskem a SSSR přešlo Jílové pod správu SSSR, a to k 1. lednu 1946.

Pod správou SSSR a Ruska[editovat | editovat zdroj]

V září 1946 bylo město se přejmenováno na Bagrationovsk na počest ruského generála Pjotra Bagrationa, který se účastnil bitvy u Jílového v roce 1807. Jeho socha byla odhalena v městě v roce 1954. Místní hrad byl od roku 1961 používán jako sklad a jeho střední část v roce 1990 vyhořela. Po rozpadu SSSR se stal Bagrationovsk součástí Kaliningradské oblasti (exklávy Ruska) a slouží jako hraniční přechod do Polska. Rozvinutý je především strojírenský a nábytkářský průmysl. V dubnu 2007 byl na popud ruské vlády do Bagrationovsku a Sovětsku (hraniční město s Litvou) jako příhraničních měst omezen přístup cizincům a Rusům nepobývajícím v oblasti. Pohraniční stráží bylo vydáváno extra povolení pro vstup do oblasti, o které se muselo žádat 30 dní předem. Omezení pohybu osob výrazně zpomalilo rozvoj města. V červnu 2012 bylo omezení zrušeno a nyní se vztahuje pouze na oblast přímo u hranice. V roce 2008 byl odhalen památník německým a ruským obětem druhé světové války.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Východní Prusko (vyznačeno červeně) na mapě tehdejšího Německa z rok 1871

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby[editovat | editovat zdroj]

Rok 1875 1890 1910 1933 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010
Obyvatelé 3 738 3 446 3 270 4 322 7 461 4 438 5 563 6 049 6 728 7 216 6 579

Etnické složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[2]

Významné osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bagrationovsk na anglické Wikipedii.

  1. BALCAR, Antonín a František KAMENÍČEK. Historicko-zeměpisný atlas školní starého, středního a nového věku. Praha: V. Neubert, 1921.
  2. Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2015-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]