Přeskočit na obsah

Jan Kamenář

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Kamenář
Narození28. dubna 1875
Horní Ves u Fryštáku,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. března 1952 (ve věku 76 let)
Brno,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov města Brna[1]
Povolánístředoškolský profesor, překladatel z němčiny, publicista
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)Štěpánka Martinicová (sňatek 30. 7. 1904)[1]
DětiVladimír, Přemysl a Ludmila[1]
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kamenář (28. dubna 1875, Horní Ves u Holešova, dnes část města Fryšták – 1. března 1952, Brno) byl český středoškolský profesor, překladatel z němčiny a publicista, průkopník moderního pojetí básnického překladu esteticky rovnocenného originálu.[2]

Život

Mládí a pedagogická činnost

Pocházel z početné rodiny mlynáře, roku 1896 odmaturoval na klasickém gymnáziu v Kroměříži a pak pokračoval ve studiu oborů němčina a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které ukončil roku 1900. Poté učil na středních školách v Kyjově, Karlíně, Přerově, Kroměříži a od roku 1908 v Prostějově, kde by třídním učitelem Jiřího Wolkera, Odtud byl roku 1922 přeložen za komunistickou činnost na gymnázium ve Vyškově, kam z Prostějova dojížděl.[2] V letech roku 1926-1927 opět učil v Prostějově na dívčím reálném gymnáziu a následně až do svého odchodu na odpočinek roku 1936 na Prvním českém gymnáziu v Brně.[1]

Politická činnost

Již v letech před první světovou válkou se účastnil politického života jako radikální člen České strany lidové (realistické). Roku 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany, ve které se připojil na stranu radikální levice a stal se jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa na Prostějovsku. Po zvolení členem prostějovského obecního zastupitelstva se politicky sblížil se sociálně demokratickým vedení města a v září roku 1924 byl z KSČ vyloučen. Když se proti němu postupně postavily všechny komunistické organizace na Prostějovsku, stáhl se z politického života a nadále se věnoval jen pedagogické a překladatelské činnosti.[2]

Publicistická a překladatelská činnost

Jeho publicistická činnost úzce souvisela s jeho občanskou a politickou aktivitou, která se projevila zejména ve sporech s klerikály v časopisu Ječmínek a s Karlem Dostálem-Lutinovem. V letech 1920–1925 redigoval prostějovský časopis Stráž lidu, orgán opozice v KSČ.[2]

Jeho překladatelská práce začala zase jako doprovod jeho učitelské činnosti. Na rozdíl od lumírovských překladů však usiloval o spojení maximální filologické přesnosti s co nejpřirozenější dikcí, aby jeho překlady vyvolávaly tak silný estetický zážitek, že by čtenáři zcela nahradil četbu originálu. Tím se stal jedním z průkopníků nové etapy v českém překladu. Překládal z němčiny, zvláště výmarské klasiky a významně se podílel na patnáctisvazkovém vydání díla Johanna Wolfganga Goetha z let 1927-1932.[2]

Výběrová bibliografie

Překlady

  • 1910 - Friedrich Schiller: Vybrané básně.
  • 1914 - Ulrich Bräker: Chudý člověk z Tockenburska: vlastní jeho vypravování.
  • 1914 - Johann Wolfgang Goethe: Ballady, znovu 1920.
  • 1924 - Oskar Kraus: Meyeriáda: humoristický epos z gymnasijního života.
  • 1927 - Hans Sachs: Šprýmy a masopustní hry.
  • 1930 - Johann Wolfgang Goethe: Básně antického rozměru, pátý svazek patnáctisvazkového vydání Goethova díla, obsahuje i překlady Otokara Fischera.
  • 1931 - Johann Wolfgang Goethe: Márinka, obsaženo ve čtrnáctém svazku patnáctisvazkového vydání Goethova díla Dramata.
  • 1931 - Johann Wolfgang Goethe: Z mého života. Báseň i pravda I-II., dvanáctý svazek patnáctisvazkového vydání Goethova díla.
  • 1932 - Johann Wolfgang Goethe: Z mého života. Báseň i pravda III-IV., třináctý svazek patnáctisvazkového vydání Goethova díla.
  • 1944 - Schillerovy a Goethovy Básně, výbor.

Vlastní práce

  • Poetická čítanka (1936), úplný soubor souvislé básnické četby české pro sedmou třídu středních škol (Neruda, Vrchlický, Hviezdoslav, Hálek, Sládek, Heyduk, Vajanský, Sládkovič, Havlíček, lidová lyrika), společně s Karlem Klusákem a Janem Konečným.
  • Bohatýrská epika slovanská (1937), junácké zpěvy a ruské byliny, společně s Janem Konečným-

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Jan Kamenář - Internetová encyklopedie města Brna
  2. ↑ a b c d e Lexikon české literatury 2/II K-L. Praha: Academia 1993. ISBN 80-200-0469-6. S. 640-642.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kamenář&oldid=20712872“