Gazela dorkas
 Gazela dorkas | |
|---|---|
 Samec a samice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | antilopy (Antilopinae) |
| Rod | gazela (Gazella) |
| Binomické jméno | |
| Gazella dorcas (Linné, 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gazela dorkas (Gazella dorcas) je malá, poměrně běžná gazela. Žije především v Severní Africe a místy i na Blízkém východě (Izrael, Jordánsko).[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]V kohoutku měří 55–65 cm, délka těla je 90–110 cm a hmotnost dosahuje 15–23 kg. Rohy měří 15 až 25 cm u samic a 25 až 38 cm u samců, přičemž rohy samců jsou výrazně tlustší, zahnutější a s výraznějšími prstenci.[2] Zbarvení je béžové či načervenalé na bocích a horní polovině těla, břicho bývá světlé.[2]
Ekologie a chování
[editovat | editovat zdroj]Umí přežít v suchém prostředí pouští a polopouští s minimálními nároky na vodu, pokud je potřeba, obejde se bez vody úplně a tekutiny získává z rostlinné stravy.[2] Vyskytuje se rovněž na savanách. Žije v párech nebo malých stádech, tvořených jedním dominantním samcem, samicemi a jejich mláďaty. Výjimečně mohou stáda čítat až 100 jedinců.[2]
Živí se listy akácií a různých křovin, když má možnost, spásá trávu a jiné rostliny.
Jejími predátory jsou jakékoliv střední a větší šelmy od šakalů, karakalů a vlků, přes psy hyenovité, hyeny, až po gepardy, levharty a lvy. Mohou se stát i kořistí krajt a orlů.[2] Zdravá gazela je většinou schopna útočníkům uniknout, neboť dosahuje rychlosti až 80 km/h a umí výborně kličkovat.
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Doba březosti se pohybuje od 164 do 180 dnů. Samice rodí jedno nebo výjimečně dvě mláďata. Ta jsou kojena do 2 až 3 měsíců. Pohlavní zralosti dosahují v 9 (samci) až 18 měsících (samice). Doba dožití v divočině se pohybuje okolo 10 let, maximálně pak 12,5 roku.[2]
Populace, hrozby
[editovat | editovat zdroj]Celková populace je odhadována na několik desítek tisíc jedinců, přičemž nejvíc jich žije v Čadu, Nigeru a zemích afrického rohu, populační trend je pokles. Hlavní hrozbou pro gazelu dorkas je člověk a jeho aktivity, především nadměrný lov a extenzivní chov domácích zvířat, která jsou schopna spást lokálně veškerou vegetaci.
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Vyhynulá gazela dlouhorohá byla dříve považovaná za poddruh gazely dorkas, ale genetické zkoumání zjistilo, že jde o rozdílné druhy.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Gazela dorkas -
Gazela dorkas (Izrael) -
Gazela dorkas -
Preparát Gazely dorkas v londýnském Přírodopisném muzeu -
Gazela dorkas (hlava)
_Gazella_dorcas.png)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e f g CASTELLÓ, José R. Bovids of the World. Antelopes, Gazelles, Cattle, Goats, Sheep, and Relatives. Princeton and Oxford: Princeton University Press, 2016. 664 s. ISBN 978-0-691-16717-6. S. 140–143.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu gazela dorkas na Wikimedia Commons - UCN SSC Antelope Specialist Group. 2008. Gazella dorcas. The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T8969A12941858.
- Al Ain Zoo: Dorcas gazelle Fact Sheet
