Jan Campanus Vodňanský
| Jan Campanus Vodňanský | |
|---|---|
_-_Z._Winter%CB%90_Master_Kampanius_(by_Adolf_Ka%C5%A1par).jpg) Jan Kampanius Vodňanský (ilustrace Adolfa Kašpara ke knize Mistr Kampanus Zikmunda Wintera) | |
| Narození | 24. června 1565 nebo 27. prosince 1572 Vodňany |
| Úmrtí | 13. prosince 1622 Praha |
| Povolání | spisovatel, básník, hudební skladatel, pedagog, dramatik a učitel |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | školství, poezie a divadlo |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Jan Campanus Vodňanský [kampánus], též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus (27. prosinec 1572 Vodňany – 13. prosinec 1622 Praha), byl český spisovatel a rektor pražské univerzity, již méně známý také jako hudební skladatel, jeden z nejslavnějších humanistických latinsky píšících básníků své doby.[1]
Život
Pocházel z rodiny chudého rolníka Martina Kumpána z Vodňan. Nejprve navštěvoval školy v Klatovech, Domažlicích a v Jihlavě, v roce 1593 vystudoval pražskou univerzitu a získal titul bakalář. V roce 1596 se stal mistrem svobodných umění. Poté působil jako učitel v Teplicích a v Hradci Králové, od roku 1598 jako školní správce u Svatého Jindřicha na Novém Městě pražském a od roku 1600 jako školní správce v Kutné Hoře. Roku 1603 se stal univerzitním profesorem, učil na pražské univerzitě klasickou literaturu, řečtinu a latinu. Několikrát se stal děkanem, dvakrát byl prorektorem (1612 a 1620) a dvakrát také rektorem univerzity (1612 a 1621).[1][2]
Byl zastánce kalicha, ale ve stavovském povstání v letech 1618–1620 se příliš neangažoval. Po bělohorské porážce se veřejně roku 1622 své víry zřekl a přestoupil ke katolictví. To bylo vykládáno jako snaha zachránit si místo na univerzitě, za což byl svým okolím velmi odsuzován.[3] On sám zdůvodňoval svůj postoj snahou prospět pražskému vysokému učení a zachránit je před pohlcením jezuitskou kolejí, protože univerzita byla za stavovského povstání jedním z center odboje. To se však ukázalo jako marné a on sám zemřel vnitřně zlomen několik dnů po zrušení university.[1]
Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.
Dílo
Campanus psal většinou latinsky, někdy i řecky nebo česky. Jeho básně, psané elegickým distichem, časoměrným nerýmovaným veršem obvyklým v antice, se vyznačovaly formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.
Výběrová bibliografie
- Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio (1597).
- Centuriae duae diaritum seu Epigrammatum (1600).
- Psalmi poenitentiales (1604).
- Sacrarum odarum libri duo (1611–1612, Posvátné ódy), přebásnění starozákonních Davidových žalmů do latiny, Campanovo nejvýznamnější básnické dílo.[4]
- Bretislaus (1614, Břetislav), divadelní hra jejíž provedení bylo v roce 1604 zakázáno, protože zpracovávala téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (uváděno též pod názvem Břetislav a Jitka).
- Cechias (1616), zveršované české dějiny.
- Calendarium beneficiorum academiae Pragensis (1616, Kalendář dobrodiní pražské university), jde o přehled dobrodiní, poskytnutých Karlově universitě, kterým chtěl Campanus povzbudit mecenáše.
Moderní edice
- Břetislav, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1915, přeložil Josef Král,
- Lyra Kampanova, Evropský literární klub, Praha 1942, výbor ze žalmů a ód, uspořádal Jan Branberger, přeložil Jan Blahoslav Čapek.
- Mecenáši Karlovy university: kalendář dobrodiní prokázaných Akademii pražské, poslaný jako dárek k Novému roku 1616, Husova fakulta, Praha 1949, přeložil Karel Hrdina.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury 1. A-G. Praha: Academia, 1985. str. 349-351. ISBN 80-200-0797-0.
- ↑ Rektoři Univerzity Karlovy od roku 1347. ceskapolitika.cz [online]. [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-03-01.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Campanus Vodňanský Jan, s. 41.
- ↑ Slovník latinských spisovatelů, Praha: Odeon, 1984, str. 165
Literatura
- HLAVÁČEK, Petr et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. Vyd. 1. Praha: Togga, 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. [Stať „Jan Campanus Vodňanský" je na str. 132–134.]
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 60.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 377–378.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Campanus Vodňanský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Campanus Vodňanský
Campanus ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Šablona:Obálky knih
- Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio, 1597 Dostupné online
- M. Jana Campana Vodňanského komedie Břetislav. Překlad Josef Král. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Dostupné online.
| Rektoři Karlovy univerzity | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Martin Bacháček z Nauměřic |
1612 Jan Campanus Vodňanský |
Nástupce: Adam Huber z Riesenpachu |
