František Linhart

Prof. PhDr. František Linhart
Prof. PhDr. František Linhart
Narození	7. října 1882; Kracovice Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. dubna 1959 (ve věku 76 let); Praha Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagog, překladatel, středoškolský učitel, spisovatel, filozof, evangelický teolog, vysokoškolský učitel, redaktor a teolog
Nábož. vyznání	Evangelická církev v Rakousku (1781–1918) (1911–1918); Českobratrská církev evangelická (1918–1959)
Funkce	děkan (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy; 1932–1933); děkan (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy; 1948–1949)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Linhart (7. října 1882 Kracovice – 18. dubna 1959 Praha) byl český teolog, filozof, překladatel, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké, v letech 1950–1953 profesor Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze.

Život

František Linhart v roce 1901 absolvoval gymnázium v Třebíči. Pak studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako učitel na středních školách: 1906–1907 v Brně, 1907–1921 na reálce v Novém Městě na Moravě.

Původním vyznáním byl katolík. Pod vlivem Tomáše Garrigue Masaryka přestoupil k reformované církvi. V roce 1920 získal titul doktora filozofie na Filozofické fakultě UK, v roce 1921 se habilitoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. V roce 1927 byl jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem dějin a filozofie náboženství. V letech 1932–1933 a 1948–1949 byl děkanem fakulty, v roce 1953 byl penzionován.

Dílo

Byl zastáncem liberálního křídla protestantismu s velkým důrazem na sociální aspekty. Byl velmi ovlivněn dílem švýcarského náboženského socialisty Leonharda Ragaze. Překládal jeho díla a podle jeho vzoru vydával v letech 1936–1939 časopis Nová cesta a založil Sdružení náboženských socialistů.

Po druhé světové válce se pokoušel o sblížení křesťanství a marxismu, což vyjádřil ve své přednášce Dialektický materialismus a křesťanství při nástupu do druhého děkanského období. Tato cesta byla ale oboustranně nepřijatelná.

Spisy

Česká reformace, Nové Město : Fr. Srba, 1912
Náboženství a kultura, Praha : Kalich, 1925
Úvod do filosofie náboženství, Praha : Sfinx, Janda, 1930
Masaryk a náboženství, Praha : Kostnické Jiskry, 1930
Leonhard Ragaz, prorok naší doby, Praha : Svaz národního osvobození, 1935
Ježíšův význam v dějinách, Praha : Václav Petr, 1940
Masaryk a budoucnost náboženství, Praha : Tiskové a nakladatelské družstvo Blahoslav, 1946
Dialektický materialismus a křesťanství : Přednáška, Praha : Akademický klub Tábor, 1947
Náboženství a světový názor, Praha : Orbis, 1949

Vedle svého teologického díla je autorem několika překladů z němčiny:

Leonhard Ragaz: Od Krista k Marxovi, od Marxe ke Kristu, spolu s Jaroslavem Šimsou, Praha : Jan Laichter, 1935
John Macmurray: Tvůrčí společnost : studie o poměru křesťanství a komunismu, Praha : Nová cesta, 1936
Leonhard Ragaz a Otto Bauer: Nové nebe a nová země! : výzva k náboženské a sociální obnově, Praha : Nová cesta, 1938

Odkazy

Literatura

jlh. heslo Linhart František, český filosof. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Litomyšl a Praha: Paseka a Argo, 1930, fotoreprint 1998. ISBN 80-7185-159-0.
Masarykův slovník naučný. IV. díl. Praha 1929, s. 480
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 276.
PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 219 s. ISBN 978-80-87173-47-3. S. 5–25.

Související články

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Linhart
Medailon na stránkách FF MU Brno
Medailon na stránkách ETF UK

Děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké
Předchůdce: František Žilka	1932–1933 František Linhart	Nástupce: František Bednář

Děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké
Předchůdce: Josef Lukl Hromádka	1948–1949 František Linhart	Nástupce: František Kovář