Želnavská hornatina
Želnavská hornatina | |
---|---|
Nejvyšší bod | 1 236 m n. m. (Knížecí stolec) |
Rozloha | 179 km² |
Nadřazená jednotka | Šumava |
Sousední jednotky | Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina |
Podřazené jednotky | Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Horniny | granulit, žula |
Povodí | Vltava |
Souřadnice | 48°51′ s. š., 14°1′1″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IB-1E |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.
Geologická stavba
[editovat | editovat zdroj]Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.
Nejvyšší vrcholy
[editovat | editovat zdroj]Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].
|
|
|
V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.
Geomorfologické okrsky
[editovat | editovat zdroj]Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Želnavská hornatina na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.