Přeskočit na obsah

Štěpán Zálešák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán Zálešák
Narození9. ledna 1874
Bánov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. října 1945 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, učitel, loutkář a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
pomník v rodném Bánově

Štěpán Zálešák (9. ledna 1874, Bánov[2]30. října 1945, Praha) byl český sochař a řezbář. Specializoval se především na sakrální umění, věnoval se i restaurátorským pracím. Jeho díla zdobí mnoho českých chrámů a kostelů.

Štěpán Zálešák absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí (1888–1892), obor ornamentální řezbářství pod vedením prof. Aloise Balána a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1892–1898), obor řezbářství u prof. Jana Kastnera. V letech 1898–1912 pracoval ve vlastním atelieru v Praze v Říční ulici. V roce 1912 se stal nástupcem prof. Kastnera († 1912) na Uměleckoprůmyslové škole, kde působil do roku 1934. Je pohřben v Praze na Vyšehradském hřbitově.

  • kříž se sochami Panny Marie a sv. Jana, hlavní oltář gotického kostela sv. Štěpána (1907)
  • oltář se sochami Panny Marie a andělů, severní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
  • oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého mezi dvěma anděli, jižní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
  • Archa Večeře Páně (1903) – 4 reliéfy: sv. Václav, Vojtěch, Cyril a Metoděj – hlavní oltář kostela sv. Barbory
  • sochy sv. Cyrila a Metoděje, kostel Panny Marie na Náměti
  • oltář v kapli Nejsvětějšího srdce Páně, klášter řádu sv. Voršily

Vyšehrad

  • bronzová busta probošta Václava Štulce (1910), Štulcova zahrada
  • tympanon Poslední soud nad hlavními vchodovými dveřmi kostela sv. Petra a Pavla (1901)
  • sochy sv. Petra a Pavla pro hlavní oltář kostela sv. Petra a Pavla (1903)
  • Ukřižování se sv. Lohengrinem, v interiéru kostela sv. Petra a Pavla
  • boční oltář Král Králů (20. léta), skupina soch z lipového dřeva, pozlaceno, kostel sv. Petra a Pavla

Pražský hrad

  • střední dveře a stěny v podkruchtí Wolhmutovy kruchty s řezbami na motiv sv. Cyrila a Metoděje (1928), dubové dřevo, katedrála sv. Víta

Vinohrady

Holešovice

  • plastiky sv. Bartoloměje, sv. Václava, 8 andělů, dva klečící andělé a Kristus na kříži (1912), hlavní oltář novogotického kostela sv. Antonína
  • andělé s korunou pro boční oltář kostela sv. Antonína

Žižkov

  • práce na průčelí i interiéru kostela sv. Prokopa na Žižkově (1910)
    • sochy sv. Cyrila a Metoděje, hlavní oltář
    • boční oltář Panny Marie s deskovými výjevy z jejího života
    • boční oltář Božského srdce Páně s obrazy sv. Augustina a sv. Aloise

Ostatní části

  • Pražský městský znak (1926), vyřezán podle návrhu prof. V. Vojtíška a prof. F. Kysely – shořel při požáru Staroměstské radnice za pražského povstání v roce 1945
  • Plastika Útěcha zhotovena pro vlastní hrob – z hrobu byla ukradena v roce 1993
  • socha sv. Josefa, boční loď chrámu
  • rám pro obraz Madony od Emanuela Dítěte, řezbářská práce

Další místa mimo Prahu

[editovat | editovat zdroj]

Drobné plastiky

[editovat | editovat zdroj]
  • Mateřská láska, Marie s ovečkou, Malá chůva, Ovčáček, Chlapci se psem
  • sochy Madony, světců a světic, církevních hodnostářů

Rod Zálešáků

[editovat | editovat zdroj]

Sochař Štěpán Zálešák měl sice tři dcery, ale jméno Zálešák přesto nezmizelo ze světa umění. Pod jménem Zálešák / Zálešáková se umění věnují jeho vzdálenější příbuzní.

Zálešáci

[editovat | editovat zdroj]

Pod jménem Zálešáci se konala v roce 1999 společná výstava díla Štěpána Zálešáka a jeho pokračovatelů.

  • Martin Zálešák, malíř
  • Vladimír Zálešák, malíř
  • Robert Zálešák, Ludmila Zálešáková, restaurování
  • MUDr. Bohumil Zálešák Ph.D., šperky
  • Soňa Zálešáková, malířka, architektka
  • Zdeněk Zálešák, malíř
  • Štěpán Zálešák, idea maker, režisér

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Štěpán Zálešák, Vladimír Drahoňovský, 1934
  • V posvátné půdě Vyšehradu, Karel Balák, 1946
  • Brožura „Dokumenty a prameny“ – Štěpán Zálešák, Zdeněk Mařan

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]