Český olympijský výbor
| Český olympijský výbor | |
|---|---|
 | |
| Předchůdce | Československý olympijský výbor |
| Vznik | 18. května 1899, 5. listopadu 1918 a 21. prosince 1992 |
| Právní forma | spolek |
| Sídlo | Benešovská 1925/6, Praha 10, 101 00, Česko |
| Souřadnice | 50°4′28,92″ s. š., 14°27′38,52″ v. d. |
| Úřední jazyk | čeština |
| Typ | NOV |
| Kontinentální výbor | EOC |
| Zkratka | CZE |
| Funkční období | 2021–2025 |
| Předseda | Jiří Kejval |
| Místopředsedové | Roman Kumpošt Zdeněk Haník Milan Hnilička Libor Varhaník Filip Šuman |
| Generální sekretář | Petr Graclík |
| Oficiální web | www |
| info | |
| Datová schránka | 3s5aie5 |
| IČO | 48546607 (VR) |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Český olympijský výbor (ČOV) je národní olympijský výbor, původně založený 18. května 1899, s právní formou spolku působícího v České republice za účelem „rozvíjet a šířit olympijské ideály a zastupovat a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách.“[1] Jedná se o jeden z nejstarších národních olympijských výborů na světě. Je společným zázemím českých občanů, sportovních svazů, federací, asociací, unií a dalších subjektů fungujících na území České republiky. Od roku 2012 je předsedou Jiří Kejval.
V roce 1919 v souvislosti se vznikem Československa změnil výbor název na Československý olympijský výbor (ČSOV). Několik dní před vznikem České republiky, 21. prosince 1992, došlo k jeho transformaci a obnovení původního názvu.
Od roku 1934 výbor každoročně uděluje Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského sportovním osobnostem za vynikající sportovní výsledky v uplynulé sezóně (zrušena v letech 1949–1994).[2] Dále uděluje Cenu Věry Čáslavské ženám za jejich aktivitu ve sportu a olympijském hnutí, Cenu Oty Pavla sportovním publicistům, Cenu fair play a ocenění Trenérka, cvičitelka roku.
Historie
[editovat | editovat zdroj]1891–1918: Začátky českého olympijského hnutí
[editovat | editovat zdroj]
Středoškolský profesor Jiří Stanislav Guth-Jarkovský navázal kontakt s Pierrem de Coubertinem v roce 1891 v Paříži a roku 1894 se stal jedním z dvanácti členů prvního Mezinárodního olympijského výboru.[2] Následně se zúčastnil prvních novodobých Letních olympijských her 1896 v Athénách, kde se uskutečnilo premiérové zasedání MOV. Olympijské hnutí začal propagovat v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor, získat vedení Sokola, nikde však zprvu neuspěl.
Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku Guth-Jarkovský vedl. Pak její řízení předal sportovnímu organizátorovi Josefovi Rösler-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a s dalšími sportovci (např. Václavem Rudlem) 18. května 1899 založili Český olympijský výbor (ČOV). Z počátku dobře nepracoval, a tak jej založili v lednu 1900 znovu. Od března 1900 již ČOV vyvíjel stálou činnost.[3] Samostatná česká výprava pod vlastní českou vlajkou a označením „Bohemia“ se účastnila Letních olympijských her 1900 v Paříži a Letních olympijských her 1908 v Londýně. Na letní olympiádě 1912 ve Stockholmu již pod tlakem rakouské vlády musela česká výprava vystupovat pod rakouskou vlajkou a teprve pod ní se mohla při ceremoniálu vyhlašování vítězů objevit i menší česká vlajka.[4]
Přestože neexistoval suverénní český stát, tak tento národní výbor vystupoval až do pařížského kongresu v roce 1914 samostatně, poté do vzniku ČSR v roce 1918 mu byl samostatný status odňat. Po celých 30 let (1899–1929) byl prvním českým předsedou dr. Jiří Guth a byl i prvním členem v Mezinárodním olympijském výboru (1899–1943).
1919–1992: Československý olympijský výbor
[editovat | editovat zdroj]Český olympijský výbor obnovil svou činnost 5. listopadu 1918 a 13. června 1919 změnil svůj název na Československý olympijský výbor (ČSOV).[2] V průběhu dalších let byla jeho konkurentem Československá obec sportovní, nahrazená roku 1927 Československým všesportovním výborem (ČSVV). Po pětileté přestávce způsobené první světovou válkou se Mezinárodní olympijský výbor sešel roku 1919 a rozhodl uspořádat Hry VII. olympiády v Antverpách. VIII. olympijský kongres byl uspořádán roku 1925 v Praze.[5] První československou zlatou medaili získal na pařížských LOH 1924 gymnasta Bedřich Šupčík ve šplhu na laně.[2]
V souvislosti se vznikem Slovenského státu se v roce 1939 z ČSOV odloučil Národní olympijský výbor Slovenska, založený slovenskou částí. V dubnu 1943 se pak protektorátní výbor Čech a Moravy „rozešel“ z obav před nacistickým pronásledováním a útlakem. K restauraci činnosti Československého olympijského výboru došlo s končícím válečným konfliktem 15. května 1945. Do léta 1947 souběžně působil i Slovenský olympijský výbor.[2] Běžec Emil Zátopek přivezl z helsinské olympiády 1952 tři zlaté medaile z běhu na 5000 a 10 000 metrů i maratonu. První československé zlato na zimních hrách vybojoval skokan Jiří Raška na ZOH 1968 v Grenoblu, kde ovládl závod na středním můstku. Nejúspěšnějším československým olympionikem se stala gymnastka Věra Čáslavská, která vyhrála tři zlaté na tokijských hrách 1964 a další čtyři na mexické olympiádě 1968. Po sametové revoluci vedla šest let ČSOV.[2]
V roce 1975 založili účastníci her Klub československých olympioniků.[2] Během června 1977 se v Praze uskutečnilo 79. zasedání MOV, na němž byl odmítnut návrh řecké vlády, aby se olympijské hry konaly vždy jen v Řecku[6] Na 84. zasedání MOV v Baden-Badenu v roce 1981 odstoupil z členství československého zástupce mezinárodního výboru JUDr. František Kroutil (* 1907). Jeho místo zaujal prof. PhDr. Vladimír Černušák, CSc. (* 1920).[7] Československá olympijská akademie byla zřízena v roce 1987.[2]
Od 1992: Opět Český olympijský výbor
[editovat | editovat zdroj]Dne 21. prosince 1992 byl obnoven původní název Český olympijský výbor.
V roce 2003 začal výbor pořádat Olympiádu dětí a mládeže ve spolupráci s kraji, projekt určený na podporu mládežnického sportu. Každoročně střídavě na letní a zimní olympiádě dětí a mládeže soutěží krajské reprezentace v několika sportech v kategoriích mladších i starších žáků a žákyň.[8] Ve školách každý rok organizuje sportovní projekt Olympijský víceboj[9] a pořádá největší běžeckou akci v České republice T-Mobile Olympijský běh[10].
V roce 2012 vznikla Česká olympijská nadace, finančně podporující děti samoživitelů, v pěstounské péči, z dětských domovů nebo ve finanční nouzi, kterým ve sportování brání nedostatek financí.[11] Od roku 2014 výbor pořádá Olympijské festivaly (dříve parky), které přenášejí atmosféru olympijských her fanouškům, kteří si mohou vyzkoušet desítky olympijských i neolympijských sportů a setkávat se s olympioniky. Jejich koncept vznikl v České republice. Projekt festivalů uchopil Mezinárodní olympijský výbor, který jej rozšířil i do dalších zemí.[12]
Předsedové ČOV
[editovat | editovat zdroj]
| Období | předseda |
|---|---|
| 1899–1929 | Jiří Stanislav Guth-Jarkovský |
| 1929–1951 | Josef Gruss |
| 1951–1956 | Vilém Mucha |
| 1956–1958 | Václav Pleskot |
| 1958–1967 | František Vodsloň |
| 1967–1970 | Emanuel Bosák |
| 1970–1972 | Richard Nejezchleb |
| 1972–1988 | Antonín Himl |
| 1988–1989 | Jindřich Poledník |
| 1990–1996 | Věra Čáslavská |
| 1996–2012 | Milan Jirásek |
| od 2012 | Jiří Kejval (mandát do 2025) |
Orgány
[editovat | editovat zdroj]- Plénum – nejvyšší orgán složený z delegátů reprezentujících olympijské i neolympijské sporty a tělovýchovné organizace, zasedá alespoň jednou v roce; pro volební období 2021–2025 je tvořen 76 členy,[13]
- Výkonný výbor – řídí činnost Českého olympijského výboru mezi plény. Tvoří jej 25 členů včetně předsedy a pěti místopředsedů, kterými se pro období 2021–2025 stali Roman Kumpošt (mezinárodní vztahy), Zdeněk Haník (olympismus a vzdělávání), Milan Hnilička, Libor Varhaník (ekonomika), Filip Šuman (neolympijské sporty). Hosty jsou ombudsman ČOV Alexander Károlyi a generální sekretář ČOV Petr Graclík.[14]
Složky
[editovat | editovat zdroj]- Český klub olympioniků – sdružuje bývalé olympioniky a podporuje současné olympioniky.
- Český klub fair play – propaguje hru fair play a čestné chování, uděluje ocenění za sportovní činy v tomto duchu.
- Česká olympijská akademie – zabývá se výzkumem historie a dalších aspektů olympijského hnutí v kooperaci s dalšími institucemi, olympijské myšlenky a hodnoty pak začleňuje do společnosti
- Český klub paralympiků
- Český klub sportovních svazů, organizací a institucí
- Česká trenerská akademie – Česká trenérská akademie navazuje na předcházející činnost Unie profesionálních trenérů ČOV a Trenérsko-metodické sekce ČOA.
Komise
[editovat | editovat zdroj]
Komise Českého olympijského výboru – jsou tvořeny s cílem zlepšit spolupráci odborníků v rámci ČOV a vytvářejí strategické cíle; představují poradní orgán předsedy a místopředsedů.
- Komise
- Revizní komise (předseda Petr Ditrich)
- Rozhodčí komise (předseda Lukáš Trojan)[15]
- Odborné komise
- Komise pro ekonomiku a marketing (předseda Libor Varhaník)
- Komise zahraničních vztahů (předseda Roman Kumpošt)
- Legislativní rada (předseda Marcel Petrásek)
- Komise rovných příležitostí ve sportu (předsedkyně Ilona Burgrová)
- Sport pro všechny (předsedkyně Hana Moučková)
- Komise neolympijských sportů (předseda Filip Šuman)
- Komise Olympiády dětí a mládeže (předseda Filip Šuman)
- Komise sportovců (předsedkyně Nikol Kučerová)
- Lékařská komise (předseda Pavel Kolář)
- Komise pro Duální kariéru (předsedkyně Kateřina Neumannová)
- Komise pro udržitelnost (předsedkyně Olga Plachá)[15]
Související organizace
[editovat | editovat zdroj]- Česká olympijská a. s. – oficiální obchodní agentura ČOV s funkcí vytvářet mediální obraz partnerů a ochrany olympijské symboliky. Vznikla v roce 1997 a jediným vlastníkem je ČOV.
- Olympic Festival s.r.o. – autonomní subjekt založený v roce 2017 společnost, který zajišťuje komplexní proces organizace projektu Olympijský festival. Společnost je 100% vlastněná Českým olympijským výborem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český olympijský výbor, Olympic.cz. www.olympic.cz [online]. [cit. 2010-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-05.
- ↑ a b c d e f g h České olympijské hnutí slaví 110 let. iForum [online]. Univerzita Karlova, 2009-05-29 [cit. 2023-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-04.
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Rozvoj sportovního hnutí, s. 73.
- ↑ KOŘALKA, Jiří. Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. Kapitola Čeští sportovci na olympijských hrách v mezinárodních sportovních svazech, s. 322–323.
- ↑ Dějiny tělesné výchovy II., str. 106
- ↑ Dějiny tělesné výchovy II., str. 209
- ↑ Dějiny tělesné výchovy II., str. 210
- ↑ Olympiáda dětí a mládeže [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Olympijský víceboj [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ T-Mobile Olympijský běh [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Česká olympijská nadace [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Olympijský festival [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Plénum Českého olympijského výboru [online]. Olympic.cz [cit. 2021-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Výkonný výbor Českého olympijského výboru [online]. Olympic.cz [cit. 2021-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Komise Českého olympijského výboru [online]. Olympic.cz [cit. 2021-08-01]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Cena Jiřího Gutha-Jarkovského
- Česko na letních olympijských hrách
- Česko na zimních olympijských hrách
- Olympiáda dětí a mládeže, české hry žáků a žaček
- Seznam olympioniků Česka s více medailemi z jedněch her
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Český olympijský výbor na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Český olympijský výbor ve Wikislovníku- Český olympijský výbor – oficiální stránky
- Český olympijský výbor v Registru smluv
