Šimon z Lipnice

Šimon z Lipnice
Svatý; Šimon z Lipnice; OFM
	řeholní kněz
	Jeho vyobrazení na kostele sv. Josefa v Muszyně
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	františkáni
Sliby	1458
Svěcení
Kněžské svěcení	1460
Osobní údaje
Datum narození	asi 1437
Místo narození	Lipnica Murowana; Koruna polského království
Datum úmrtí	18. července 1482
Místo úmrtí	Krakov; Koruna polského království
Příčina úmrtí	mor
Místo pohřbení	kostel sv. Bernardýna ze Sieny, Krakov, Polsko
Národnost	polská
Rodiče	Grzegorz a Anna
Alma mater	Jagellonská univerzita
Svatořečení
Beatifikace	24. února 1685 (potvrzení kultu) ; bazilika sv. Petra, Papežský stát ; beatifikoval Inocenc XI.
Kanonizace	3. června 2007 ; Svatopetrské náměstí, Vatikán ; kanonizoval Benedikt XVI.
Svátek	18. července
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	řeholní oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimon z Lipnice, OFM (asi 1437, Lipnica Murowana – 18. července 1482, Krakov) byl polský římskokatolický kněz a řeholník Řádu menších bratří. Katolická církev jej uctívá jako světce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se kolem roku 1437 ve vesnici Lipnica Murowana chudým zbožným Grzegorzovi a Anně. Roku 1454 se přestěhoval do Krakova, aby zde studoval na Jagellonské univerzitě. Byl inspirován kázáními sv. Jana Kapistrána a rozhodl se stát řeholním knězem. V roce 1457 získal bakalářský titul.

Roku 1457 požádal, spolu s několika svými spolužáky, o přijetí do Řádu menších bratří v klášteře sv. Bernarda ve Stradomce. Na jeho formaci dohlížel novicmistr Kryštof z Varese. Roku 1460 byl vysvěcen na kněze a roku 1458 složil u františkánů řeholní sliby. Nejprve byl poslán do kláštera v Tarnówě a poté do Stradomky. Zde byl známý především jako kazatel a propagátor lidových pobožností.

Jeho inspirací byl sv. Bernardin Sienský. Dne 17. května 1472 se vydal do Aquily , aby se zde zúčastnil slavnostního přenesení Bernardinových ostatků. Roku 1478 cestoval do Pavie na generální kapitulu řádu. Poté navštívil hroby sv. Petra a Pavla v Římě, načež se vydal na pouť do Svaté země.

Často dodržoval dlouhé půsty a konal kajícnou praxi sebebičování, stejně jako nošení kajícného opasku.

Po zbytek života působil v Krakově. Zde zemřel s pohledem upřeným na krucifix dne 18. července 1482 týden poté, co se nakazil morem při ošetřování nemocných během morové epidemie. Jeho ostatky jsou uchovávány v boční kapli kostela sv. Bernardýna ze Sieny v Krakově. Na dalších místech jsou pak jeho menší relikvie.