Přeskočit na obsah

Šípatka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠípatka
alternativní popis obrázku chybí
Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďžabníkovité (Alismataceae)
Rodšípatka (Sagittaria)
L., 1753
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šípatka (Sagittaria) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovité (Alismataceae).

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Šípatky jsou vytrvalé, vzácně jednoleté, zpravidla vodní nebo bažinné rostliny s oddenky, někdy i s hlízami. Častá je heterofylie, listy ponořené vypadají jinak než listy nad hladinou. Listy jsou jednoduché, přisedlé nebo řapíkaté, řapík je na průřezu oblý až trojhranný, čepele jsou celistvé, často hrálovité nebo střelovité. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o hrozen nebo latu, vzácně okolík, jsou zpravidla jednopohlavné a jsou podepřeny listeny. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou tři v jednom přeslenu, korunní jsou také tři v jednom přeslenu. U korunních lístků převažuje bílá barva, někdy se přidává růžová či fialová skvrna. Tyčinek je 7–30. Gyneceum je apokarpní, složené z mnoha (i více než 1500) do spirály uspořádaných plodolistů. Semeník je svrchní. Plody jsou v souplodí a jedná se o nažky, které jsou kýlnaté nebo nikoliv, často jsou křídlaté.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 30 druhů, které jsou rozšířeny převážně v Severní Americe, méně v Evropě a v Asii, Střední Americe, málo v Africe a Jižní Americe.

Rozšíření v Česku

[editovat | editovat zdroj]
Štípatka střelolistá
Zavlečená šípatka širolistá

V ČR je původní jediný druh, šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia). Roste roztroušeně v nížinách a pahorkatinách na březích vod, ve vyšších horách většinou chybí. Místy také můžeme najít také zavlečený severoamerický druh šípatka širolistá (Sagittaria latifolia). Kubát[1] udává výskyt jako vzácný a přechodný, ve skutečnosti je mnohem hojnější a výskyt bude zřejmě i trvalejšího charakteru. Sutorý[2] udává desítky lokalit především z Polabí, ale výskyt byl zaznamenán i na Moravě. Existuje nebezpečí, že se šípatka širolistá stane invazním druhem.

Seznam druhů

[editovat | editovat zdroj]
  • Sagittaria ambigua – Severní Amerika
  • Sagittaria australis – Severní Amerika
  • Sagittaria brevirostra – Severní Amerika
  • Sagittaria cristata – Severní Amerika
  • Sagittaria cuneata – Severní Amerika
  • Sagittaria demersa – Severní Amerika, Mexiko
  • Sagittaria engelmanniana – Severní Amerika
  • Sagittaria fasciculata – Severní Amerika
  • Sagittaria filiformis – Severní Amerika
  • Sagittaria graminea – Severní Amerika, Kuba
  • Sagittaria guayanensis – Severní Amerika, Střední Amerika, Jižní Amerika, Asie, Afrika, místy adventivně
  • Sagittaria isoetiformis – Severní Amerika
  • Sagittaria kurziana – Severní Amerika
  • Sagittaria lancifolia – Severní Amerika, Střední Amerika, Jižní Amerika
  • Sagittaria latifolia – Severní Amerika, Střední Amerika, Jižní Amerika, adventivně Evropa
  • Sagittaria longiloba – Severní Amerika, Střední Amerika
  • Sagittaria montevidensis – Severní Amerika, Střední Amerika, Jižní Amerika
  • Sagittaria natans – Evropa, Asie
  • Sagittaria papillosa – Severní Amerika
  • Sagittaria platyphylla – Severní Amerika, Střední Amerika
  • Sagitteria pygmaea – Asie
  • Sagittaria rigida – Severní Amerika
  • Sagittaria sagittifolia – Evropa, Asie
  • Sagittaria sanfordii – Severní Amerika
  • Sagittaria secundifolia – Severní Amerika
  • Sagittaria subulata – Severní Amerika, Jižní Amerika
  • Sagittaria teres – Severní Amerika
  • Sagittria trifolia – Evropa, Asie
  • a další

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KUBÁT, Karel, ed. et al. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5.
  2. ↑ SUTORÝ, Karel. Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) v České republice. Zprávy České botanické společnosti. 2006, roč. 41, č. 2, s. 305–308. Dostupné také z: https://botanospol.cz/sites/default/files/2018-02/Zpravy-41%282%29-146-149.pdf

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. 2. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. s. 765–1548. ISBN 80-200-0095-X.
  • KAPLAN, Zdeněk et al. Klíč ke květeně České republiky. 2., aktualiz. a zcela přeprac. vyd. Praha: Academia, 2019. 1168 s. ISBN 978-80-200-2660-6.
  • JANKOVSKÝ, Pavel. Jak mizí voda z naší krajiny aneb O všestranné užitečnosti rybníků. (XVI.). Rybářství. 2007, roč. 10, s. 58–[59]. ISSN 0373-675X.
  • KUBÁT, Karel, ed. et al. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5.
  • SOSNOVÁ, Monika; KUČEROVÁ, Andrea a HUSÁK, Štěpán. Rostliny obojživelné a pobřežní. I. Zahrádkář. 2013, roč. 45, č. 4, s. 18–19. ISSN 0139-7761.
  • SUTORÝ, Karel. Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) v České republice. Zprávy České botanické společnosti. 2006, roč. 41, č. 2, s. 305–308. Dostupné také z: https://botanospol.cz/sites/default/files/2018-02/Zpravy-41%282%29-146-149.pdf

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šípatka&oldid=25982374“