Přeskočit na obsah

Šípatka střelolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠípatka střelolistá
alternativní popis obrázku chybí
Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďžabníkovité (Alismataceae)
Rodšípatka (Sagittaria)
Binomické jméno
Sagittaria sagittifolia
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) je druh jednoděložné rostliny z čeledi žabníkovité (Alismataceae).

Vědecká synonyma:

  • Sagittaria acuminata Sm.
  • Sagittaria sagittifolia var. aequiloba Schur
  • Sagittaria sagittifolia var. angustata Tinant
  • Sagittaria aquatica Lam.
  • Sagitta aquatica (Lam.) St.-Lag.
  • Sagittaria sagittifolia var. bollei Asch. & Graebn.
  • Vallisneria bulbosa Poir.
  • Sagittaria bulbosa (Poir.) Donn
  • Sagittaria sagittifolia var. divaricata Schur
  • Sagittaria gigantea H.Vilm.[2]

Někdejší české názvy jsou šípatka střelovitá a šípatka vodní.[2]

Lidové názvy: bílý brambor indiánů, čapí capa, hadí jazyk, roháč, střílovka, šídlatka, šípatka jezerní, šípenka, šípěnka obecná, šipkověnka, šípovka, ušice.[3]

Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu, dorůstající výšky 30–100 cm,[4] vyrůstá z krátkého silného oddenku, který má na konci ztlustlé výběžky, hlízy. Listy jsou v přízemní růžici, vynořené listy jsou dlouze řapíkaté s výrazně střelovitou čepelí, ponořené jsou dlouze čárkovité, někdy se vyvíjejí i listy přechodné. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o vrcholovou latu uspořádanou do trojčetných přeslenů. Květy jsou jednopohlavné, samčí jsou na delších stopkách než samičí. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou tři, korunní také tři, korunní lístky jsou bílé, na bázi mají na rozdíl od šípatky širolisté sytě fialovou skvrnu. Prašníky jsou černofialové. Gyneceum je apokarpní. Plodem jsou nažky uspořádané v souplodí, zobánek nažky je kratší než jeden milimetr.

Detail samčího květu
Hlízy příbuzného asijského druhu Sagittaria trifolia

Rozšíření ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Šípatka střelolistá roste přirozeně na většině území Evropy, kromě úplného jihu a severu, na východ sahá až po západní Sibiř. Dále v Asii roste příbuzná Sagittaria trifolia, v Americe zase Sagittaria montevidensis.[5] Adventivně či jako pěstovaná však roste i jinde.

Rozšíření v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V České republice je původním druhem. Roste celkem běžně hlavně v teplejších oblastech od nížin po pahorkatiny. Najdeme ji na okrajích stojatých a pomalu tekoucích vod či na obnažených dnech.[4] Častá ve společenstvu sv. Oenanthion aquaticae.

Vařené či opékané kořeny a hlízy jsou jedlé a chutnají podobně jak brambory, hlízy se škrobovitou příchutí. Také listy a výhonky mohou být vařeny, ale jsou trochu štiplavé. Zvláště v Asii a na Havaji je i za tímto účelem pěstována.[6]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. 1 2 Šípatka střelolistá. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-03-14]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id41881/
  3. RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. 1. vyd. Praha: Academia, 2007, s. 533. ISBN 978-80-200-1332-3.
  4. 1 2 KIRSCHNER, J. Sagittaria L. In: KUBÁT, Karel, ed. et al. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002, s. 733. ISBN 80-200-0836-5.
  5. Sagittaria montevidensis. Flora of North America, vol. 22. Dostupné z: http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=222000349
  6. Sagittaria sagittifolia. Federal Noxious Weed Disseminules of the U.S. [online]. [cit. 2008-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. 2. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. s. 765–1548. ISBN 80-200-0095-X.
  • KAPLAN, Zdeněk et al. Klíč ke květeně České republiky. 2., aktualiz. a zcela přeprac. vyd. Praha: Academia, 2019. 1168 s. ISBN 978-80-200-2660-6.
  • RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]