Čestmír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čestmír

mužské jméno

Svátek: 8. ledna
Původ: slovanský
Četnost v ČR: 2715
Pořadí podle četnosti: 273.
Podle údajů z roku: 2013
Četnost jmen a příjmení na webu MV ČR či graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnosti

Čestmír je mužské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 8. ledna.

Jedná se o jméno slovanského původu, jehož význam je „mírumilovný“.

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména:

Rok Četnost Pořadí
1999 3583 97.
2002 3456 97.
Porovnání o 127 méně žádná změna
2006 3150 110.
2013 2715 273.

Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -2,8%.

Známí nositelé jména[editovat | editovat zdroj]

Fiktivní osoby[editovat | editovat zdroj]

Bájná osoba[editovat | editovat zdroj]

Z původních několika stovek, které sebou přivedl praotec Čech do polabské nížiny se za 400 let rozrostly již tisíce i statisíce a z původních osad vznikaly již knížecí hrady a městyse i města. Obce byly budovány zejména při březích řek - Labe a Vltavy, Lužnice a Sázavy i Berounky a Otavy. Obce jsou malebné české se ve slovanské chytrosti a tradici i technikami novými stavěné a utvářené , kámen i dřevo, došek i šindel, omítky bílé i žluté se mísí v oku lahodící sestavy a ulice hliněné nohou i koly vozů udusané. Lesy ustoupily polím a loukám, kde pase se dobytek tučný a zdravý. Řemeslům daří se velice, pro práci, lov i zbroj válečnou. Stejně jako plémě české rozrůstali se i potomci Lechovi na severu a kmeny Germánů a Sasů na západě. A první vojska a konflikty byly nasnadě. Za vlády knížete Neklana byla největší řevnivost s národem Lučanů. A byly již na obou stranách vojska s jezdci na koních, s meči, luky a šípy a koženými štíty a helmami a oštěpy s kourouhvemi, cvičené sokolstvo i psi divocí svých pánů. Armády na obou stranách dosáhly tisíců a doléhaly na sebe. Lidé v Čechách po čtyřech staletí zde cítili tuto zemi jako domov svůj a bránit ji chtěli. Však Kníže Neklan (již 7. pokolení Přemysla Oráče) byl mírný a mírumilovný a dohody chtěl zavírati se všemi sousedy našimi. Praha byla sice daleko hranic, ale osady menší blíže ke kraji země České nájezdy Lučanskými již trpěti začínaly. Marně lidé jeho do zbroje jej volali a k armádě jeho a do čele jejího. Bledá tvář Neklanova boji se vzpírala a lidských životů šetřiti chtěla. Ale kotlina polabská s vymýcenými lesy a založenými polnostmi - každoročně s bohatými úrodami a podnebím mírným sousedy naše lákala a získati jí chtěly. Bratranec Neklanův Vladyka Čestmír zvaný Veselý marně Knížete svého do čela vojska vyzýval a k odpovědnosti jej volal. Kníže však smrti ani cizí nechtěl a dohody chtěl uzavírat stále, lidé ale k obraně země byli přichystáni ihned. A ostatní velitelé oddílů naléhali na knížete svého aby zbroj na sebe obléknul a do čela jejich se postavil. A kníže pokleknuv s hlavou v dlaních k modlitbám se obrací a ani Čestmíra přítele svého vyslechnouti nechce. Z nádvoří již ržání koní slyšet je až nahoru a třeskot zbraní a hlahol lidu již jen málo trpělivého. Tu pokleká Čestmír před svým knížetem: " Dovol mi pane tvoji zbroj na sobě nésti a v čelo vojska se za tebe postavit a vést jej proti vzpupnému Lučanstvu !" Když kníže stále jen v mlčení pokleknut, Čestmír na sebe zbroj knížete obléká a knížecí meč k boku si páše. Jak kníže oblečen i v přilbici jeho z komnat již ustrojen vychází a na knížete koně usedá, kdy štolba třmen mu přidrží. Do pole české vojsko vyjíždí s praporcem českým a za knížete převlečeného Čestmírem v čele. Nálada vojska českého zdvihá se a duch bojovný je při něm. Přilbice lesknou se ve Slunci a kopí, tětivy luků jsou vypnuty a toulce šípů ostrých plné. Slunce již vysoko , část mrakem jeho je zakrytá a vojska obě se k sobě blíží. Mrak šípů z obou stran již zbytek Slunce zakrývá a štíty se nad hlavy zvedají. A první muži již na zem padají. A znovu a znovu ne sebe valy vojsk doráží a střetají se v náporu zbraní. Odzadu noví muži přední řady doplňují a mrtvých a krve na poli válečném přibývá a zabiti již jsou všichni bojoví psi Lučanů i sokolové jejich a řady mužů jejich již řídnou. A k novému náporu Čestmír s mečem svým nad hlavou v knížecí zbroji své muže české vede a svolává. Bitva se kloní k vojsku českému a vítězství je již nadosah. Však Čestmír náhle je do hrudi kopím zasažen a proklán , však stéle ještě drží knížecí meč a rány jeho na nepřítele dopadají. Zastavují se české paže a s hrůzou sledují smrt knížete svého čeští bojovníci. Však nenávist větší nyní jim dává sílu a s pokřikem strašným doléhají ještě více na vojsko lučanské a vyhánějí jej z pole bitevního a muži lučanští zbraně odhazují a úprkem se snaží holé životy zachránit. Ještě dlouho je pronásledují ale muži čeští a vyhánějí z území svého nepřítele již poraženého a poslední síly jeho ničí. A skončila bitva vítězná , ale muži nezpívají písně vítězné, ale shromáždili se kolem knížete svého kopím proklátého již bez života. Tu sejmul jeden z vladyků knížeti přilbici a až teď všichni poznali vůdce svého - statečného Čestmíra, který za lid svůj a knížete svého život v boji položil. Nesou ho z boje na ramenou svých, mezi nimi i syn Čestmírův - Oldřich. A přinesou jej před knížete svého Neklana a složí jej u jeho nohou. V zemi české radost zavládla a muži se z boje vrací ke svým rodinám a práci. Opět osívají své role a sklízejí a zdoby válečné se země zotavuje.

Za statečný čin Čestmírův kníže udělil potomkům jeho pozemek na břehu řeky Lužnice, kde tvrz svou zvanou Talíř si zbudovati mohli, jménem Páni Veselí na věky své potomky nazývati mohli a do znaku svého stříbrného lva v červeném poli na počest Čestmírovi lví bojovnosti v krví zbarveném bitevním poli ve svém znaku navždy nositi mohli.

Doslov:

Vedle tvrze Talíř o asi 100 let později vznikla osada, které se brzy díky výhodné poloze rozrostla v malé město a podle jména pánů z tvrze Talíř se začala nazývat Veselí nad Lužnicí. Když páni z Talíře pak pod nátlakem Lobkoviců a Rožumberů na přelomu 12. a 13. století toto místo opustili (vystěhovali se do Českého Krumlova), převzalo město Veselí nad Lužnicí erb pánů Z Veselí do svého městského znaku. Dřevěná tvrz Talíř, která vyhořela, se stala místem městských zábav a pořádali se zde pak lidové veselice.

Související články[editovat | editovat zdroj]