Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
| otec | Ladislav II. Popel z Lobkovic 1501–1584 |
|---|---|
| matka | Johana Berková z Dubé a Lipé 1545–1601 |
| manželka | Polyxena z Pernštejna, ovdovělá Rožmberková 1566–1642 |
| syn | Václav Eusebius Popel z Lobkovic 1609–1677 |
| bratr | Ladislav IV. Popel z Lobkowicz 1566–1621 |
| bratr | Václav Popel z Lobkowicz † 1596 |
| tchán | Vratislav II. z Pernštejna 1530–1582 |
| tchyně | Marie Manrique de Lara y Mendoza asi 1538–1608 |
| děd | Ladislav I. Popel z Lobkowicz † 1505 |
| babička | Anna Krajířová z Krajku † 1520 |
| vnuk | Ferdinand August z Lobkovic 1655–1715 |
| strýc | Jan III. Popel z Lobkowicz 1490–1569 |
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (15. srpen 1568 – 16. červen 1628 Vídeň[1][2]) byl první kníže z Lobkovic, první vladař domu lobkowiczkého (1624–1628), nejvyšší kancléř (1599–1628), český šlechtic a politik.
Kariéra
Narodil se jako syn dvorského maršálka a pozdějšího nejvyššího hofmistra Ladislava Popela z Lobkovic. Po studiích na jezuitské akademii při pražském Klementinu u na jezuitské univerzitě v Ingolstadtu podnikl kavalírskou cestu po Evropě, spojenou s několika studijními pobyty v Itálii. Po návratu byl v roce 1591 jmenován říšským dvorským radou a roku 1599 převzal úřad nejvyššího kancléře Království českého, v němž setrval i za dalších panovníků, Matyáše a Ferdinanda II., až do své smrti. U dvora Rudolfa II. náležel ke katolické španělské straně. Odmítl podepsat Majestát, který schvaloval svobodu vyznání podle České konfese. V roce 1619, během stavovského povstání, byl zahrnut mezi osoby, které čeští stavové vypověděli ze země.
Tituly
Do stavu říšských knížat byl povýšen v roce 1623, v následujícím roce obdržel i český knížecí stav a titul vladař domu lobkovického.
Řád zlatého rouna
V roce 1617 prosazoval volbu Ferdinanda II. za českého krále a španělský vyslanec přislíbil mu přijetí do výlučného řádu Zlatého rouna. V červenci 1618 přikázal král z Madridu vyslanci Oñatovi, aby potají sdělil Lobkovicovi a baronovi z Eggenberka, že budou poctěni řádem Zlatého rouna. Vyslanec k návrhu poznamenává, že je mu známa marnivost obou pánů a poněvadž v Německu se nic neutají, lze počítat s tím, že jiní pánové těžce ponesou, že byli předstiženi. V srpnu 1620 byl také Lobkovicovi odznak řádu předán.
Rodina
Za manželku vzal si 13. listopadu 1603 Polyxenu z Pernštejna, vdovu po Vilémovi z Rožmberka, která mu přinesla Roudnici a veliké jmění. Jejich jediný syn byl Václav Eusebius Popel z Lobkovic.
Mecenáš
Přičinil se o obnovení františkánského kostela Panny Marie Sněžné, vydrancovaného Pražany za vpádu pasovských a v roce 1615 založil kapucínský klášter v Roudnici. Zemřel 16. června 1628 v Praze a pohřben je společně s Polyxenou v rodové hrobce při klášteře kapucínů v Roudnici.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Šestnáctý díl Líh-Media. V Praze: J. Otto, 1900. S. 226.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 124.
Literatura
- MAREK, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa : manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. 713 s. ISBN 80-7040-804-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic na Wikimedia Commons 
Osoba Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
