Volarismus[editovat | editovat zdroj]

Volarismus je nový výtvarný směr. Vznikl zcela přirozeně a svobodně mezi umělci sdruženými díky Výtvarnému Workshopu Volary, který se koná pravidelně od roku 2015 ve Volarech.

Stručný popis volarismu[editovat | editovat zdroj]

Za ústřední zdroj inspirace přívrženců volarismu se považuje prostředí, v němž tvoří, tedy okolí Volar i město samo. Tímto krajem po staletí zmítaly politické změny a životní podmínky v něm byly drsné, prostupuje jím však nádherná, nekonečně krásná nespoutaná příroda, která umělce odjakživa lákala a snad právě proto zůstalo toto území uměnímilovným. To vše dohromady vytváří ohromné genius loci a atmosféru, která dala vzniknout novému uměleckému směru spontánně pojmenovanému volarismus.

Volarismus se chce prokazovat prací, svými díly, nikoli prázdnými, nesrozumitelnými frázemi. Volaristé si nejvíce cení individuality a originality, prosazují volnost stylu, právo na vlastní přesvědčení a osobitost. Volaristé se snaží propojovat umělce napříč Evropou. Výtvarné umění považují za dorozumívací prostředek nepotřebující slov a společnou prací razí cestu ke skutečnému vzájemnému porozumění. Rozhodujícím inspiračním zdrojem je pro volaristy krajina v obecném smyslu, tedy i člověk a jeho duše. Výrazové prostředky jednotlivých umělců jsou velmi rozličné, typickým jim je svěží rukopis, volnost, sklony k abstrakci a citovost.

Nestrojený vznik volarismu jakožto nové vize umění s sebou nesl i fakt, že jej sami umělci zprvu vnímali spíše jako nadsázku, což do jisté míry poukazuje na individualismus tolik příznačný pro tento nový směr, který si vyžaduje akreditaci svého jména.

VWV (Výtvarný workshop Volary) a volarismus[editovat | editovat zdroj]

Volarismus jako termín vzešel z kromobyčejné, přátelské, tvořivé nálady, která se mezi umělci během workshopů vytvářela. Tento termín se ujal a poprvé ho na sociální síti užil Jaroslav Pulkrábek. Následně zazněl v Jihočeské televizi během rozhovoru s Vítem Pavlíkem, organizátorem workshopu a ředitelem ZUŠ Volary. Pojem volarismus dále převzala italská televize. Volarismus byl představen dokonce i v Bruselu, na půdě Evropského parlamentu, kde se vernisáže zúčastnila česká europoslankyně Radka Maxová a Edita Hrdá, velvyslankyně České republiky při EU. Úspěch slavila myšlenka navázání přátelství a vzájemného obohacování se mezi českými a evropskými umělci. (Výtvarný workshop Volary doposud navštívili umělci z Česka, Slovenska, Polska, Běloruska, Rakouska, Slovinska, Itálie, Německa, Rumunska, Moldavska a Severní Makedonie.)

Myšlenka výtvarné realizace a zároveň prezentace města, která stála při zrodu Výtvarného workshopu Volary, se naplnila stejně jako cíl celého projektu – každoročně uspořádat akci mezinárodního významu, kdy vzniklá umělecká díla přitáhnou pozornost odborné i laické veřejnosti a zviditelnily se tak i Volary, město ležící v čarokrásné šumavské krajině. A zrodil se i volarismus coby nový umělecký směr, jehož důstojným zázemím se Volary staly.

Z řady výstav jednotlivců i společných, z nichž dvě se konaly v Itálii, nutno zmínit výstavu EXTEMPORE, která se konala v Moldavsku, konkrétně v Národní galerii v Kišiněvě. Tvořily ji obrazy autorů Teodora Buzu, Pavla Klímy a Víta Pavlíka. I zde v úvodní řeči zazněl termín volarismus, samozřejmě také Volary a Volary Group. Tato výstava se stala kulturní událostí roku, kdy se slavnostního zahájení účastnili velvyslanec České republiky a moldavský velvyslanec v ČR, který do Kišiněva z Prahy přiletěl. Mimo jiné se dostavil i velvyslanec Polska, chargé d´affairs USA a moldavský ministr kultury. Skutečným překvapením byla osobní účast paní prezidentky Maii Sandu.

Manifest volarismu[editovat | editovat zdroj]

Manifest volarismu byl podepsán 28. 7. 2023 ve Volarech. Autorem textu Manifestu volarismu je Jiří Karpowicz. Zakládajícími členy jsou Teodor Buzu, Michal Dubnický, Cecilia Chiavistelli, Pavel Klíma, Vít V. Pavlík, Vasile Sarca, Lenka Sárová Malíská.

Úplné znění[editovat | editovat zdroj]

Volarismus

Gabreta-Bavorský les-Šumava. Pohoří staré jako sám čas. Orogén vyzdvižený nad okolní krajinu hercynským vrásněním před třemi sty padesáti miliony let. Moldanubikum tvořené žulou, rulou a svory. Prvohorní masiv tvořící jedno z nejstarších pohoří Evropy. Sto devadesát kilometrů dlouhý pás kopců a hor jako hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Oblast ledovcových a rašelinných jezer. Do tvrdé žuly si nespoutané řeky razí cestu a zanechávají za sebou kaňonovitá údolí. Z půdy vyrůstají po tisíciletí smrkové a bukové pralesy. A prvotní hybatel požehnal šumavská vodstva vydrou, lesy rysem a nebe orlem.

Pak do krajiny přišel člověk. Rozvaliny keltských oppid, stavěných na místech stěží dostupných, připomínají přítomnost tajemného indoevropského etnika. Šumava se jako Gabreta objevila v mapách Ptolemaia Alexandrijského i v mapách Strabónových. Rozpad Římské říše a stěhování národů uvrhl Evropu do etapy zahalené temnotou. Translatio imperii bylo porušeno a začalo období konsolidace středověkých státních útvarů. A až tehdy se Šumava začíná plnit lidmi. Německá kolonizace dala během vrcholného středověku vzniknout mnoha sídlům. Na systému obchodních cest z Čech do Bavor takto vznikly i Volary. To město je jako květ rozevírající se v krajině. Lístky tohoto květu jsou okolní vysoké hory a nektáriem je svatokateřinský chrám stojící v samém středu obce.

Toť místo, odkud čerpáme inspiraci. Toť místo, které sytí naší imaginaci. Zde se zrodilo nové umělecké hnutí. Podle místa vzniku ho budeme hrdě nazývat volarismem. A tento text je jeho manifestem.

Potřeba vzniku umělecké skupiny mezi námi začala sílit na akci s názvem Výtvarný workshop Volary. Už od roku 2015 se my, malíři, grafici, sochaři i fotografové scházíme ve Volarech, abychom společně i každý zvlášť tvořili. Díky podpoře představitelů města můžeme ke své práci využívat budovu bývalé školy a po celých sedm prázdninových dní je nám umožněno plně se věnovat tvůrčí práci. Každý rok jedno své dílo předáme, jako vyjádření díků, městu. A tak vzniká ve Volarech sbírka umění, která bude jednou reprezentovat toto sebevědomé a uměnímilovné město.

Volarismus nechce diskutovat o efemérních uměnovědných pojmech. Nechce se utápět v akademických rozpravách odtržených od tvorby. My volaristé nechceme prázdné deklarace. Práce bude naší nejjasnější deklarací. Pro volarismus je stěžejní originalita každého umělce, který je s naší skupinou spojen. Ve svém středu chceme umělce originální. Umělce s nekonečnou představivostí. Nechceme diletanty a eklektiky, pro které je moderní to, co je v módě. Nechceme napodobitele, imitátory či kopisty. Nechceme v dílech našich umělců ozvuky cizích tónů ani reminiscence na uskutečněné. To, co chceme a co prosazujeme, je individualita. Ceníme si konkrétního jedince více, než abstraktní hromady. Zasazujeme se za právo mít své přesvědčení, za volnost stylu, za právo na osobitost.

Dalším cílem volaristů je snaha o propojování umělců napříč Evropou. Neznáme národnostních map. Téměř dvě stě let starou koncepci národních států, která zapříčinila dvě světové války, odmítáme. Neznáme ani jazykových map. Naším jediným společným jazykem je jazyk výtvarného umění. A to je jazyk, který slov nepotřebuje. Proto je schopen sdělit takřka vše. Snahu po internacionalitě naplňujeme během Výtvarného workshopu Volary, který již hostil umělce z Čech, Německa, Rakouska i Moldávie. Domníváme se, že jen společnou prací popřeme hranice a dosáhneme vzájemného porozumění.

Jádro naší skupiny tvoří malíři Buzu, Dubnický, Klíma, Pavlík a Sárová Malíská. V uměleckém výrazu malířů volaristického hnutí nalezneme mnoho společného. Především musíme poukázat na vizuální atraktivitu jejich děl. Někteří dosahují atraktivity výraznou a působivou barevností, jiní upřednostňují barevnost jemnou, pastelovou. Vždy jde ovšem o barevnost kultivovanou. U některých obdivujeme dynamické tahy štětcem, u jiných důkladnou práci při zaplnění plátna barvami. Pro volaristy je typický svěží rukopis a abstrahující tendence. Téměř vždy se snaží o zachycení reality. Avšak často používají prostředky, které stojí mimo způsoby realistického znázornění. Kruciálním inspiračním zdrojem je pro volaristy krajina. Krajina přírodní i antropomorfní. Krajina šumavských hor i emocemi zbrázděná krajina duše. V zorném poli volaristů se však nachází také člověk. Člověk, který byl stvořen jako obraz Boha, a který se svým jednáním neustále přibližuje zatracení. Volarismu nejde v umění o naplňování konceptů. Spíše se soustředí na vyjádření citových pohnutí.

A takto my, členové hnutí volarismu, deklarujeme následující: Volarismus je kolébka naše i hrob náš. Nic pro sebe sama, vše pro volarismus!

Jiří Karpowicz