Wikipedie:Článek týdne/2008/50

Soška chetitské bohyně s dítětem

Chetité byli indoevropský národ neznámého původu. Vytvořil říši, která ve svém největším rozsahu zahrnovala dnešní Anatolii, Libanon a Sýrii a jejímž hlavním městem byla Chattušaš. Chetitské náboženství bylo tvořeno mnoha bohy (zatím jich bylo napočítáno přes 640). Hlavní zdroj obživy tvořilo zemědělství.

Chetitští králové byli jediní panovníci starověkého Orientu, kteří nebyli absolutní despoti. Panovník byl omezen radou velmožů a státním orgánem zvaným tulie. Tulie byla nejspíše složena z králových příbuzných.

Chetité byli velcí válečníci, byli proslulí svými válečnými vozy a byli první, kdo hromadně používal železné zbraně. Dokonce se jim podařilo dobýt „nedobytný“ Babylon a skoncovali s Chammurapiho dynastií.

Chetitská historie je plná bojů a válek. Nejdříve si Chetité podmanili obyvatelstvo Malé Asie, a poté útočili proti okolním zemím. Po těchto vojenských triumfech se ujmulo vlády několik slabých panovníků a Chetitská říše ztratila na významu. V 15. století př. n. l. se Chetitská říše opět dostala mezi hlavní velmoci. Vedla časté války s Egyptem a došlo k slavné bitvě u Kadeše. Po ní byla uzavřena historicky první smlouva o neútočení a vzájemné pomoci. Zároveň ale Chetitská říše začala slábnout, a to hlavně z důvodu narůstající moci Asyrské říše.

Kolem roku 1200 př. n. l. došlo k velké katastrofě. Na chetitskou říši zaútočily mořské národy a celou ji zničily. Chetitská civilizace byla od té doby koncentrovaná v několika městech (například Karchemiš). Konec chetitské politické existence se spojuje s dobytím Karchemiše roku 717 př. n. l.