Ukrajinské námořnictvo
| Ukrajinské námořnictvo | |
|---|---|
 Vlajka ukrajinského námořnictva | |
| Země |  Ukrajina |
| Existence | 1917–1921 1992– |
| Účast | |
| Války | protipirátské operace |
Ukrajinské námořnictvo (ukrajinsky Військово-Морські Сили України) je jednou ze složek ozbrojených sil Ukrajiny. Hlavní operační oblastí námořnictva je Černé moře. Moderní ukrajinské námořnictvo vzniklo po rozpadu SSSR, ke kterému došlo roku 1991. Většinu svých válečných lodí země získala na základě rozdělení Černomořské floty sovětského námořnictva, které v první polovině 90. let představovalo silný spor mezi Ukrajinou a Ruskem.
Do března 2014 ukrajinské námořnictvo tvořilo cca 11 100 osob a přes soustavný nedostatek financí disponovalo několika plavidly o velikosti fregat a korvet (další sílu představovalo například Námořní letectvo s bojovými letouny, vrtulníky a letadly pro záchranné mise).
Situaci námořnictva velmi negativně ovlivnila anexe poloostrova Krym ze strany Ruska. Ukrajinské námořnictvo ztratilo některé důležité základny (Sevastopol a Kerč) a většinu válečných lodí i personálu. Zůstaly mu naopak základny Oděsa a Izmail. Velitelství námořnictva je v Kyjevě.[1] Na ukrajinském území se nachází rovněž město Nikolajev s loděnicemi, kde se za sovětské éry stavěly velké hladinové lodě.
Historie
Rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 vznikla nezávislá Ukrajina, která 1. srpna 1992 založila své vlastní válečné námořnictvo výnosem prezidenta Leonida Kravčuka. Zemi patří dlouhé pobřeží Černého moře, včetně poloostrova Krym, který Ukrajinské SSR roku 1954 daroval Nikita Chruščov. Na převážně ruskojazyčném Krymu přitom existovaly a dosud existují separatistické tendence, což vyvolávalo napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.[2] Předmětem dlouhých sporů byla otázka rozdělení sovětského Černomořské flotily, na které si obě země činily nárok. Dne 20. července 1992 posádka hlídkové lodě SKR-112 vyvěsila ukrajinskou vlajku a odplula do přístavu Oděsa. K válce se téměř schylovalo po incidentu z noci z 8. na 9. srpna 1994, kdy si ruská pomocná loď Boris Čereken vynutila odplutí z Oděsy, přičemž byla naložena množstvím přístavního vybavení v hodnotě milionů dolarů. Teprve poté se začalo rýsovat kompromisní řešení. Definitivně byla plavidla rozdělena roku 1997, přičemž Ukrajina si ponechala 18,3% plavidel sovětské černomořské flotily (převážně zastaralých či neschopných služby pro špatný technický stav).[3]
Ukrajinu po celou dobu trápí nedostatek financí, proto se zbavila části svých lodí a naopak dokončila některá plavidla rozestavěná ještě za sovětské éry. Zrušena byla stavba letadlové lodě Uljanovsk a rozestavěná letadlová loď Varjag byla prodána do Číny, kde nyní slouží jako Liao-ning. Z největších plavidel byly vyřazeny rovněž raketové křižníky Projektu 1134B Nikolajev a Taškent, které byly roku 1994 sešrotovány a torpédoborec Sposobnyj Projektu 61, prodaný k sešrotování roku 1995.[3] Země se naopak zatím neúspěšně snaží o dostavbu raketového křižníku Ukrajina Projektu 1164. Většina ukrajinských plavidel stále pochází ze sovětské éry. Prvním zásadnějším modernizačním programem je stavba raketových korvet Projektu 58250, jehož prototypová jednotka Vladimir Veliky je stavěna v Nikolajevu.[4]
Ruská anexe poloostrova Krym
V důsledku ruské anexe Krymu v březnu 2014 ztratilo ukrajisnké námořnictvo některé své základny, většinu svých lodí a personálu. V průběhu ruské intervence byly ukrajinské lodě zablokovány na svých základnách, obsazeny ruskými vojáky a některé byly potopeny. Původní posádka se vzdala a buď odešla, nebo se přidala k nepříteli. Například vjezd do zátoky Donuzlav a přilehlé základny byl zablokován potopením vyřazeného ruského raketového křižníku Očakov a vlečné lodě Šaktěr. Na celou operaci přitom dohlíželo několik ruských válečných lodí.
Některým lodím se ale povedlo z Krymu odplout. Zbytek je na Putinův rozkaz vydáván zpět Kyjevu. [5]
Složení
Fregaty
- Projekt 1135 (v kódu NATO Krivak)
- Hetman Sahajdačnyj (U130) – Krivak III
Korvety
- Projekt 1124 (v kódu NATO Grisha)
- Luck (U205) – Grisha V
- Vinnycja (U206) – Grisha II
- Ternopil (U209) – Grisha V
- Projekt 1241.2 (v kódu NATO Pauk)
- Chmelnyckyj (U208)
Ponorky
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ukrajinské námořnictvo na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 432.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 220.[Dále jen Pejčoch (1998)]
- ↑ a b [Pejčoch, 1998, s. 221.]
- ↑ Ukraine's Volodymyr Velyky corvette being built at accelerated pace [online]. Kyiv post, rev. 2012-11-26 [cit. 2013-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vladimir Putin scuttles his own navy warship in Black Sea to BLOCK Ukrainian vessels from leaving port as Crimeans face referendum on whether to join Russia [online]. Mail Online: rev. 2014-03-06 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.