Teritoriální obrana Republiky Slovinsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Teritoriální obrana Republiky Slovinsko
Teritorialna obramba Republike Slovenije / Teritorialna obramba Slovenije
JTO-logo.svg
Označení TO za dob socialistické Jugoslávie
Založeno 20. listopadu 1968
Stát Slovinsko Slovinsko
Rozpuštěno 14. ledna 1995 (přeměna v SV)
Velitelství Lublaň

Teritoriální obrana Republiky Slovinsko (slovinsky Teritorialna obramba Republike Slovenije či Teritorialna obramba Slovenije; TO RS či TOS, zpravidla jen TO) byla vedle Jugoslávské lidové armády složkou ozbrojených sil Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ) ústavně vymezená jako nejširší forma organizovaného ozbrojeného obecného lidového odporu.[1] TO vznikla v SFRJ po srpnových událostech 1968Československu.[2] Od podzimu 1990 byla TO podřízena slovinskému republikovému Předsednictvu.[3] Později, za slovinské války za nezávislost, sehrála TO významnou úlohu, když se ji podařilo efektivně odporovat Jugoslávské lidové armádě (JNA).[4] Účinností nového zákona o obraně se Teritoriální obrana přeměnila v lednu 1995 na Slovinské vojsko (Slovenska vojska).[2][5]

Vývoj Teritoriální obrany[editovat | editovat zdroj]

V pozdních nočních hodinách 20. srpna 1968 překročila československé státní hranice sovětská, polská, východoněmecká, maďarská a bulharská vojska.[6] Jugoslávská oficiální místa byla do té doby přesvědčena o tom, že situace v Československu bude vyřešena klidně bez vnějších zásahů, a tak je akt pěti států Varšavské smlouvy zaskočil. Josip Broz Tito okamžitě s prvními informacemi o obsazování Československa svolal rozšířené vedení strany, státu a armády na Brioni. K přepravě byla použita všechna dostupná letadla, což dokonce způsobilo, že byl dočasně omezen provoz na jugoslávských vnitrostátních linkách. Jugoslávské vedení se obávalo, že by mohla sovětská akce v budoucnu mířit i proti Jugoslávii.[7] Následně byla přijata koncepce všeobecného lidového odporu a společenské sebeobrany (koncept splošnega ljudskega odpora in družbene samozaščite; SLO in DSZ), která počítala s vytvořením Teritoriálních obran.[8] Nová doktrína přiřkla Teritoriální obraně (TO), jež vedle Jugoslávské lidové armády (JNA) tvořila ozbrojené síly Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ) a jež byla pomocnou silou JNA, strategickou úlohu spočívající v tom, že by právě TO vedla boj v okupovaných územích po stažení jednotek JNA.[2][9]

Hlavní štáb SLO in DSZ, resp. TO, byl ve Slovinsku ustaven 20. listopadu 1968. Velícím jazykem byla slovinština.[2] Po roce 1974 stáli ve velení TO aktivní důstojníci armády.[10]

Na podzim 1988 se generální štáb JNA přejmenoval na generální štáb ozbrojených sil SFRJ (GŠ OS) a byla připravena nová koncepce, jež měla TO podřídit JNA.[11] Nově došlo k reorganizaci také samotné JNA, když byly dosavadní armády nahrazeny systémem vojenských okruhů, jež nekopírovaly jednotlivé republiky a autonomní oblasti, čímž měla být ztížena možnost republik kontrolovat a zasahovat do činnosti JNA.[12] V roce 1988 byla také TO vyňata z podřízenosti republikovým Předsednictvům a byla podřazena pod svazový sekretariát obrany (svazové ministerstvo obrany), resp. pod 5. armádní okruh se sídlem v Záhřebu.[11] JNA začala také v květnu 1990 slovinskou TO odzbrojovat, avšak díky opatřením předsedy republikového Předsednictva Milana Kučana a republikového tajemníka (ministra) obrany Janeze Janši se podařilo přibližně třicet procent vojenského materiálu slovinské TO před vydáním uchránit.[13]

Odzbrojení slovinské TO mělo za následek vytvoření paralelní ozbrojené složky – Manévrové struktury národní obrany (Manevrska struktura narodne zaščite; MSNZ), na jejímž vzniku se podíleli sekretář obrany Janša, sekretář vnitra Igor Bavčar, Vinko Beznikmilice a Anton Krkovič. Užití konstrukce národní obrany (resp. bezpečnosti) mělo odvést zbytečnou pozornost, neboť se jednalo o v zásadě již právně zakotvenou instituci, jež podléhala republikovému sekretariátu vnitra.[14] Samotné vyzbrojení MSNZ ovšem probíhalo v tajnosti.[10] Velitelem MSNZ byl Anton Krkovič.[15]

Slovinská skupščina 28. září 1990 ústavním dodatkem stanovila, že slovinské republikové Předsednictvo velí TO v míru i za mimořádných situací.[15] Předsednictvo SFRJ prohlásilo 1. října 1990 takové rozhodnutí republikové skupščiny, jakož i ho provádějící akty republikového Předsednictva, za neplatné.[15] Předsednictvo SFRJ se poté obrátilo na Ústavní soud Jugoslávie, jenž však po několika měsících neshledal ústavní dodatky za rozporné s Ústavou SFRJ.[16]

3. října 1990 zrušil sekretář vnitra Bavčar MSNZ a její složky a prostředky podřídil TO.[15] Po dalších jednáních získala TO také výzbroj různých společenských organizací. Jugoslávské vedení vyvíjelo na Slovinsko nátlak: velení TO obsadili vojáci JNA a následně velitel 5. vojenského okruhu JNA vydal příkaz, aby do 28. listopadu vydala slovinská TO zbraně a do 8. prosince předložila seznam branců do JNA.[10][17]

6. dubna 1991 vstoupil v účinnost zákon o obraně a bezpečnosti (Zakon o obrambi in zaščiti), který reorganizoval TO: v čele se nacházel Republikový štáb Teritoriální obrany, pod nímž bylo 7 oblastních štábů Teritoriální obrany, pod nimiž se celkově nacházelo 27 obvodních štábů TO.[17][18][19] 13. května 1991 bylo slovinské Předsednictvo informováno o připravenosti Teritoriální obrany na střet s JNA.[20]

V rámci reorganizace TO vznikla také dvě výcviková střediska (v Pekrách v občině Maribor a v Igu u Lublaně), zde byl pak 15. května 1991 zahájen výcvik slovinských branců povolaných v březnu 1991.[18][21] 23. května 1991 byli při sledování výcviku v Pekrách zadrženi Teritoriální obranou dva zvědové JNA. Zanedlouho byli propuštěni, avšak JNA v reakci obklíčila výcvikové středisko tanky. Místní vytvořili kolem střediska lidský štít, aby zabránili útoku JNA na zařízení. Následného vyjednávání využila JNA k zadržení dvou velitelů TO. To vyvolalo v Mariboru pobouření a jako protiopatření byl zastaven přívod vody a telefonické spojení do objektů JNA.[22] Při demonstraci v Mariboru 24. května 1991 najel obrněný transportér JNA do skupiny demonstrantů, kteří se jej pokoušeli zastavit, a jednoho z nich – Josefa Šimčika – usmrtil.[23] Ten se tak stal první obětí slovinské války za nezávislost.[24]

Teritoriální obrana za Desetidenní války[editovat | editovat zdroj]

25. června 1991 přijala Skupščina Republiky Slovinsko Základní ústavní listinu o samostatnosti a nezávislosti Republiky Slovinsko, ji provádějící ústavní zákon a Deklaraci nezávislosti.[25] 26. června 1991 prohlásil svazový výkonný výbor (vláda) tyto akty, stejně jako obdobné chorvatské akty, za neplatné. Svazová skupština (parlament) bez zástupců Slovinska a Chorvatska požádala svazový výkonný výbor a JNA o zákrok s cílem obnovit celistvost jugoslávských hranic.[26] 27. června 1991 v 1:15 v noci byla zahájena vojenská akce JNA.[27] Předseda slovinského Předsednictva Milan Kučan označil takové jednání za agresi vůči suverénnímu státu a vyzval slovinské občany k obraně vlasti. Pod vedením republikového sekretáře obrany Janeze Janši zasáhly proti JNA jednotky TO. Těm se podařilo JNA silně paralyzovat: TO zablokovala kasárny JNA, kam přerušila dodávky elektřiny, vody a potravin. Přesuny tankových jednotek JNA byly ztíženy barikádami a blokádou důležitých komunikací.[28]

28. června 1991 bylo do akce nasazeno svazové letectvo, které bombardovalo slovinská letiště, důležité dopravní spoje, telekomunikační stanice a budovy televize a rozhlasu. Při těchto akcích byli usmrceni čtyři příslušníci TO a dva příslušníci milice. Téhož dne dorazila do Slovinska delegace ministerské trojky Evropských společenství. 29. června 1991 přislíbilo slovinské vedení zastavit boje a na devadesát dnů pozastavit účinnost aktů, jimiž se republika osamostatnila. 4. července 1991 byla uzavřena dohoda s JNA o zastavení palby a 7. července válku ukončila Brionská deklarace.[26] Na základě této deklarace byla Teritoriální obrana demobilizována.[29] V průběhu války zahynulo osm příslušníků slovinských ozbrojených sil (TO a milice) a 89 jich bylo zraněno.[28]

Po osamostatnění[editovat | editovat zdroj]

Od osamostatnění Slovinska do účinnosti nové právní úpravy v lednu 1995 plnila slovinská TO funkci ozbrojených sil Republiky Slovinsko. V lednu 1995 nastoupilo na její místo Slovinské vojsko.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čl. 240 odst. 2 Ústavy SFRJ. Dostupné online. (slovinsky)
  2. a b c d e PAPLER, Peter. Analiza splošnega dolgoročnega programa razvoja in opremljanja Slovenske vojske. Bilten Slovenske vojske. 11 2002, roč. 4, čís. 2, s. 12. Dostupné online. ISSN 1580-1993. (slovinsky) 
  3. FURLAN, Branimir. Učinkovitost udejanjanja parlamentarnega nadzora v Sloveniji. Bilten Slovenske vojske. 11 2010, roč. 12, čís. 3, s. 16 (18). Dostupné online. ISSN 1580-1993. (slovinsky) 
  4. THOMAS, Nigel; MIKULAN, Krunoslav; PAVLOVIĆ, Darko. Válka v Jugoslávii: Slovinsko a Chorvatsko 1991–95. Praha : Grada Publishing, 2009. 64 s. [dále jen Thomas (2009)]. ISBN 978-80-247-2876-6. S. 17-19.  
  5. Zakon o obrambi (ZObr). Register predpisov Slovenije [online].  [cit. 2011-05-20]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  6. Předsednictvo ÚV KSČ. Všemu lidu Československé socialistické republiky. Český rozhlas [online]. 1968-08-21 [cit. 2011-05-20]. Dostupné online.  
  7. PELIKÁN, Jan. Jugoslávie a pražské jaro. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2008. 377 s. (Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis; sv. V) ISBN 978-80-7308-220-8. S. 161-162.  
  8. LIPIČ, Ladislav. O razvoju slovenske vojske. Bilten Slovenske vojske. 12 2003, roč. 5, čís. 2, s. 8. Dostupné online. ISSN 1580-1993. (slovinsky) 
  9. ŽABKAR, Anton. Vojaške doktrine med politiko in vojaško znanostjo. Bilten Slovenske vojske. 12 2010, roč. 12, čís. 4, s. 45. Dostupné online. ISSN 1580-1993. (slovinsky) 
  10. a b c Generalštab Slovenske vojske. Zgodovina [online]. [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (slovinsky) 
  11. a b REPE, Božo. Vzroki za spopad med JLA in Slovenci. Vojaška zgodovina. 11 2005, roč. 6, s. 10. Dostupné online. ISSN 1580-4828. (slovinsky) 
  12. Thomas (2009). s. 7.
  13. PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie: 1918-1992. 1. vyd. Praha : Argo, 2000. 537 s. ISBN 80-7203-277-1. S. 472.  
  14. Območno združenje veteranov vojne za Slovenijo Šoštanj. Obrambne sile Slovenije [online]. [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (slovinsky) 
  15. a b c d SLAPAR, Janez. Priprave Teritorialne obrambe od oktobra 1990 do napada. Vojaška zgodovina. 11 2004, roč. 5, s. 6. [dále jen Slapar (2004)]. Dostupné online. ISSN 1580-4828. (slovinsky) 
  16. KRISTAN, Ivan. Ústavní systém Republiky Slovinsko. Právník. 1995, s. 961. ISSN 0231-6625.  
  17. a b Slapar (2004). s. 7.
  18. a b Slapar (2004). s. 11.
  19. Zakon o obrambi in zaščiti /ZOZ/. Register predpisov Slovenije [online].  [cit. 2011-05-20]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  20. Slapar (2004). s. 8.
  21. Thomas (2009). s. 13.
  22. MMC RTV SLO/STA. Pekrski dogodki - začetek slovenske vojske. MMC RTV SLO [online]. 2009-05-23 [cit. 2011-05-21]. Dostupné online. ISSN 1581-372X.  (slovinsky) 
  23. MMC RTV SLO/STA. 20. obletnica pekrskih dogodkov - uvoda v osamosvojitveno vojno. MMC RTV SLO [online]. 2011-05-21 [cit. 2011-05-21]. Dostupné online. ISSN 1581-372X.  (slovinsky) 
  24. LOVREC, Vesna. Spomin na žrtve. Vesti [online]. 2007-05-24 [cit. 2011-05-21]. Dostupné online.  (slovinsky) 
  25. Pravno-informacijski sistem Republike Slovenije. Pomembni akti, sprejeti v procesu osamosvajanja RS (27. september 1989 – 31. december 1991) [online]. [cit. 2011-05-21]. Dostupné online. (slovinsky) 
  26. a b HLADKÝ, Ladislav. Chronologie rozpadu Jugoslávie 1990-1994: Slovinsko. Slovanský přehled. 1996, roč. 82, s. 92-93. ISSN 0037-6922.  
  27. ZORENČ, Uroš. Nastati inu obstati. Novice izpod Krvavice. 06 2009, roč. VII, čís. 6, s. 8. Dostupné online. (slovinsky) 
  28. a b HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha : Libri, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 127.  
  29. CABADA, Ladislav. Politický systém Slovinska. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2) ISBN 80-86429-37-7. S. 132-133.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]