Cerdic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cerdic
král Wessexu (král saského kmenového uskupení Gewisů)
Portrét
Cerdic jako představa Johna Speeda, rok 1611
Doba vlády519 - 534
Úplné jménoCerdic Elesing
NarozeníGermánie
Úmrtíasi 534
NástupceCynric
PotomciCreoda? nebo Cynric? (pokud nebyl synem až Creody)
DynastieCerdikovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cerdic († asi 534) byl podle Anglosaské kroniky vůdcem anglosaského (germánského) osidlování Británie, prvním králem Wessexu a zakladatelem rodu Cerdikovců (pro toto období je termín Wessex ahistorický; ve skutečnosti byl králem saského kmenového uskupení Gewisů s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo).[1]

  • Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Egberta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.

Cerdic podle Anglosaské kroniky přistál s pěti loděmi na pobřeží současného hrabství Hampshire v roce 495 spolu se svým synem Cynrikem. Bojoval prý s britským keltským králem jménem Natanleod u Natanleaga (moderní Netley Marsh v hrabství Hampshire) v roce 508 a zabil ho spolu s 5000 jeho muži. S britskými Kelty bojoval Cerdic ještě v roce 519 u Cerdicesleag (moderní Charford; „Cerdikův Brod“[2]). Mezi jeho taženími je zmiňováno i dobytí ostrova Wight, jenž měl být později dán jeho příbuzným, Stufovi a Wihtgarovi (kteří údajně dorazili se Západními Sasy v roce 514). Král Cerdic prý zemřel v roce 534, po něm nastoupil jeho syn Cynric.

Život

Raná historie království Wessex zachycená v Anglosaské kronice je považována za nespolehlivou s několikanásobně popisovanými týmiž událostmi se zjevně si odporujícími informacemi.[3]. Současný britský historik David Dumville klade skutečnou dobu Cerdikovy vlády do let 538–554 Jiní historici se domnívají, že Cerdic byl saským vůdcem poraženým britskými Kelty („Brity“) v bitvě na Mons Badonicus, která byla pravděpodobně vybojována v roce 490 (nebo možná později, ale před rokem 518). To nesouhlasí, pokud by David Dumville měl pravdu. Jiní historikové připisují bitvu Ællovi, dle Anglosaské kroniky prvnímu králi Sussexu, nebo jinému saskému vůdci. V každém případě se zdá, že počátky království Wessex jsou složitější než verze, kterou podává dochovaná tradice.[4]

Někteří historici šli tak daleko, že označili krále Cerdika za zcela legendární postavu, která ve skutečnosti nikdy neexistovala, ale to je menšinový názor. Nicméně nejstarší zdroj o Cerdikovi, Anglosaská kronika, byl sestaven ke konci 9. století, a přestože zaznamenává dochovanou tradici o založení Wessexu, čtyři sta let, které mezitím uplynuly, znamená, že popis událostí nemůže být brán jako přesný.[5][6]

V každém případě odvozovat svůj původ od Cerdika bylo nezbytným předpokladem, aby pozdější králové Wessexu mohli legitimizovat svou vládu. Avšak až králem Egbertem počíná nezpochybněná nepřerušená pokrevní linie anglických/britských králů/královen až po současnou Windsorskou dynastii a její zatím poslední panovnici, královnu Alžbětu II.[7]

Otázka Cerdikova původu

Anglosaská kronika přináší rodokmen sledující Cerdikovy předky až ke germánskému bohu Ódinovi a patriarchům žijícím před potopou. Avšak britský filolog původem z Nového Zélandu Kenneth Sisam (1887-1971) uvádí, že Cerdikův rodokmen je výsledkem rozpracování základního rodokmenu vypůjčeného od králů anglosaského království Bernicie, a proto Cerdikovi předci v jeho rodokmenu uvedení nemají žádný historický základ.[8]

Je zajímavé, že jméno Cerdic je spíše považováno za britsko-keltské, coby forma jména Ceretic, než za jméno germánského původu.[9] Jméno původně pochází z britsko-keltského jména Caraticos.[10][11][12][13] To by mohlo ukazovat, že Cerdic byl britský Kelt a že jeho dynastie se germanizovala až v průběhu času.[14][15] Tento názor by byl podpořen možná negermánskými jmény některých jeho potomků včetně Ceawlina, Ceddy a Caedwally.[13][16] Naopak některé velšské knížecí dynastie odvozují svůj původ od raných předků s možná germánskými jmény jako Tewdrig (tedy Theodorich) a jeho otec Teithfallt. To naznačuje, že etnicita nebyla možná tak důležitá při formování vládnoucích elit uvnitř předstátních útvarů v pořímské Británii, než jak se tradičně věřilo. Cerdikův otec Elesa byl některými historiky identifikován jako římsko-britský Elasius, „náčelník oblasti“, se kterým se setkal pozdně antický galský biskup Germanus z Auxerre během své cesty do Británie s cílem potřít tamní pelagianismus.[17]

Britský archeolog John Nowell Linton Myres (1902-1989) poznamenává, že když se Cerdic a Cynric poprvé objeví v Anglosaské kronice v zápisu k roku 495, jsou zde uvedeni staroanglickým termínem jako "ealdorman", tedy titulem vysokých královských správních úředníků používaným zhruba od 9. století až do období vlády krále Knuta Velikého (1016-1035). Tento titul se v chartách králů Wessexu překládal do latiny jako „dux“ (vévoda/kníže) nebo jako „præfectus“ (prefekt). V každém případě se jedná o dost nižší hierarchický titul, než bychom u Cerdika a Cynrika čekali. [18] Myres poznamenává, že „je to tudíž podivné nalézt (titul "ealdorman") zde, aby označil vůdce něčeho, co má ambice být nezávislou skupinou nájezdníků, jejichž původ a autorita není jinak specifikována. Příliš to vypadá, jako by byla vyslovena narážka, že Cerdic a jeho lidé vděčí za své postavení tomu, že již byli pověření administrativními záležitostmi za římské vlády na této části Saského pobřeží (latinsky „Litus Saxonicum“; pozdně římský systém opevnění na obou stranách Lamanšského průlivu).“

Navíc až teprve v zápisu k roku 519 jsou Cerdic a Cynric zmíněni, že „začali vládnout“, což by naznačovalo, že přestali být závislými vazaly nebo dosazenými regionálními správci s titulem "ealdorman" a stali se nezávislými svrchovanými králi.

Shrneme-li, Myres věřil, že „je tudíž možné považovat Cerdika za hlavu částečně britsko-keltské šlechtické rodiny s rozsáhlými územními zájmy na západním pobřeží Litus Saxonicum. Jako takový mohl být docela dobře pověřen na konci římské, anebo pořímské vlády jeho obranou. Mohl by tedy být tím, co pozdější anglosaská terminologie mohla charakterizovat jako "ealdorman". … Kdyby taková dominantní domorodá rodina, jako ta Cerdikova, již získala pokrevní příbuzenský vztah se stávajícími saskými a jutskými osídlenci na tomto konci Saského pobřeží, mohlo být docela velkým pokušením, jakmile se efektivní římská vláda vytratila, postoupit dále. Mohla vzít záležitosti do vlastích rukou a po eliminování jakýchkoliv zbývajících středisek odporu ze strany konkurenčních britsko-keltských náčelníků, jako kupříkladu záhadného Natanleoda v zápise k roku 508, mohla „začít vládnout“, aniž by v budoucnosti uznávala jakoukoli nadvládu. [19]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cerdic of Wessex na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 511–514.
  2. ↑ British History Online, Victoria County History, North Charford with South Charford
  3. ↑ Sir Charles Oman (Oman, England Before the Conquest, 1910:244) shledává letopisy v kronice "nedostačujícími a neobjasnitelnými", "zmatenými a podezřelými"; v Omanově úvaze, že události v letopisech byly zdvojeny, podrobně pokračoval Kenneth Harrison (Harrison, "Early Wessex Annals in the Anglo-Saxon Chronicle" The English Historical Review 86 No. 340 (July 1971:527–533).
  4. ↑ FLETCHER, Richard. Who's Who in Roman Britain and Anglo-Saxon England. [s.l.]: Shepheard-Walwyn, 1989. ISBN 0-85683-089-5. S. 22–23. 
  5. ↑ HUNTER BLAIR, Peter. An Introduction to Anglo-Saxon England. [s.l.]: Cambridge University Press, 1960. S. 34–35. 
  6. ↑ CAMPBELL, John; JOHN, Eric; WORMALD, Patrick. The Anglo-Saxons. [s.l.]: Penguin Books, 1991. ISBN 0-14-014395-5. S. 26. 
  7. ↑ MONTAGUE-SMITH, Patrick W. The Royal Line of Succession. [s.l.]: PITKINS, 1957. S. 6-20. (anglicky) 
  8. ↑ Sisam, Kenneth, "Anglo-Saxon Royal Genealogies", Proceedings of the British Academy, vol. 39, s. 287–348 (1953)
  9. ↑ Jackson, Kenneth (1953), Language and History in Early Britain. Edinburgh. s. 554, 557, 613 and 680.
  10. ↑ Parsons, D. (1997) British *Caraticos, Old English Cerdic, Cambrian Medieval Celtic Studies, 33, s. 1–8.
  11. ↑ Koch, J.T., (2006) Celtic Culture: A Historical Encyclopedia, ABC-CLIO, ISBN 1-85109-440-7, s. 394–395.
  12. ↑ Hoops, J. (2002) Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, Volume 20, Walter de Gruyter, Germanic Antiquities, s. 560–561
  13. ↑ a b Yorke, B. (1995) Wessex in the Early Middle Ages, A&C Black, s. 190
  14. ↑ Koch, J.T., (2006) Celtic Culture: A Historical Encyclopedia, ABC-CLIO, ISBN 1-85109-440-7, s. 392–393.
  15. ↑ Yorke, B. (1995) Wessex in the Early Middle Ages, A&C Black, s. 190–191
  16. ↑ Howorth, H.H., "The Beginnings of Wessex", The English Historical Review, Vol. 13, No. 52 (Oct., 1898), s. 667–671
  17. ↑ Grosjean, P., Analecta Bollandiana, 1957. Hagiographie Celtique s. 158–226.
  18. ↑ Myres, J.N.L. (1989) The English Settlements. Oxford University Press, s. 146–147
  19. ↑ Myres, Kapitola 6 – pro všechny předchozí citace.

Související články

Externí odkazy

Král Wessexu (král saského kmenového uskupení Gewisů)
Předchůdce:
nový titul, příchod Sasů do Británie 		519-534
Cerdic 		Nástupce:
Cynric
Králové Wessexu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cerdic&oldid=16474301“