Sofonisba Anguissola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sofonisba Anguissola, Autoportrét malující Madonu s dítětem, 1560, Muzeum Lancut, Polsko

Sofonisba Anguissola (1532 nebo 1540? – 1625 nebo 1632?) byla italská renesanční malířka. Narodila se v Cremoně a čtyři její sestry se také staly malířkami. Pracovala na španělském dvoře, kde se stala úspěšnou portrétistkou Filipa II. a jeho dvořanů.

Doba studií[editovat | editovat zdroj]

Sofonisba byla nejstarším dítětem šlechtice Amilcara Anguissola z Cremony. Otec poskytl svým šesti dcerám a synovi vzdělání – děti studovali latinu, literaturu, dějiny, filozofii, matematiku, ale také hudbu, kreslení a malbu. V dobách, kdy bylo studium vyhrazeno výhradně mužům, se vzdělané sestry staly v širokém okolí senzací, a tak je navštívil i malíř a životopisec Giorgio Vasari, který se později ve svém díle Životy nejvýznamnějších architektů, malířů a sochařů Itálie zmiňuje i o Sofonisbě a jejím mimořádném malířském talentu. Sofonisba svůj talent dále rozvíjela pod vedením cremonských malířů Bernardina Campiho a Bernardina Gattiho. V letech 15471553 se věnovala portrétní malbě a později se snažila na svých obrazech zachytit výrazy lidské tváře, kterým se do té doby v malířství příliš pozornosti nevěnovalo – např. výraz nevinné radosti, zlomyslnosti, hravé zábavy a potlačovaného smíchu. Ve svých dílech odvrhla klasickou obřadnost a vážnost a často je nahradila hravostí s prvkem legrace. Mistrovským dílem tohoto období se stal obraz Hra v šachy (1555). V roce 1554 navštívila Sofonisba v Římě Michelangela, který ji povzbudil do další práce a v následujících letech si s ní dopisoval a uděloval jí rady, jak má dále zlepšovat svá díla. Od roku 1555 začal být její talent uznáván i v širším okruhu italské aristokracie a u Sofonisby si objednávaly obrazy i takové rody jako Este, Medici nebo Borghesové. Jednalo se většinou o portréty. Pracovala také pro katolickou církev a když přijímala zakázky od duchovních osob, podepisovala své obrazy Virgo (Panna).

Pobyt na španělském královském dvoře[editovat | editovat zdroj]

V roce 1559 byla Sofonisba pozvána na španělský královský dvůr Filipa II., kde pracovala až do roku 1578 jako dvorní malířka. Zastávala také funkci dvorní dámy dvou královen, Alžběty z Valois a Anny Habsburské. Alžbětu z Valois učila malbě a hudbě. Mezi královnou a její dvorní dámou se postupně vytvořil velmi přátelský vztah, který skončil až úmrtím královny v roce 1568. Sofonisba zůstala i nadále u dvora a stala se dvorní dámou nové královny Anny Rakouské. Ve svých zhruba 38 letech (neznáme přesné datum jejího narození)začala Sofonisba uvažovat o sňatku a jako králova schovanka se obrátila na Filipa II. s tím, aby jí vybral manžela. Tím se stal don Fabrizio de Moncada a Sofonisba obdržela od krále ke svatbě roku 1571 značné věno. Manželé žili dalších osm let u španělského dvora a poté v Palermu. Po smrti manžela, v roce 1579, se Sofonisba rozhodla vrátit do Itálie. Během plavby domů se blíže seznámila s kapitánem lodi Oraziem Lomellinem, za něhož se v roce 1580 v Janově provdala. S manželem žila dalších 45 let, pokračovala v malování a malbu vyučovala. V roce 1624 ji navštívil v Palermu mladý Anthonis van Dyck a své setkání s více jak devadesátiletou vitální malířkou zachytil na kresbě a v psané zprávě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnili svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, ISBN 978-80-7362-873-4, str. 110 -125.