Sdílení aut
Sdílení aut (car-sharing) je sdílení automobilů více lidmi, kterým by se kvůli malé frekvenci využívání nevyplatilo vlastnit a provozovat automobil sami. Může být provozován jak formou oficiálního či neoficiálního sdružování lidí, kteří pak jsou spoluvlastníky automobilů, tak formou podnikatelskou, tedy službami veřejných půjčoven automobilů.
Obsah |
Účel a hodnocení [editovat]
Car-sharing slučuje některé výhody individuální dopravy s některými výhodami veřejné dopravy. Pro uživatele může znamenat oproti provozování vlastního vozidla snížení investičních a provozních výdajů a starostí, pro města snížení nároků na množství parkovacích ploch.
Výhody [editovat]
- nižší potřeba používání aut a parkovacích ploch
- snížení počtu najetých kilometrů autem
- efektivnější využívání vozů než u vlastního auta
- častější využívání jiných způsobů dopravy, zejména ve velkých městech[1]
Nevýhody [editovat]
- nutnost dopředu plánovat jízdu a použití určitého typu či velikosti auta
- delší doby dojití či dojetí než k vlastnímu vozu
- riziko nemožnosti půjčit si žádané vozidlo v žádanou dobu[1]
Cambio [editovat]
V německých Brémách provozuje systém car-sharingu formou sítě 40 automatizovaných půjčoven automobilů, provázaných s veřejnou dopravou a s půjčovnami a úložišti jízdních kol, firma Cambio. Rozšiřuje svou činnost do Belgie a Irska. V Brémách je do systému cambio zapojeno asi 5000 uživatelů, přičemž město odhaduje celkový potenciál na 20 000. Pro Světovou výstavu v Šanghaji v roce 2010 bylo město Brémy vybráno komisí za předsednictví UN Habitat jako jeden ze tří příkladů dobré praxe udržitelného řešení rozvoje dopravy ve městech.
momo Car-Sharing [editovat]
V rámci Evropy existuje koordinační projekt „momo Car-Sharing“ (zkratka znamená „more mobility“, větší mobilita), který je součástí součástí evropského programu zvyšování energetické účinnosti STEER. Cílem projektu je prosazovat rozšíření výběru energeticky efektivních druhů dopravy, včetně car-sharingu. Do projektu je zapojena UITP a partneři ze Španělska, Řecka, Itálie, Finska, Belgie, Německa a České republiky.
Česká republika [editovat]
V Československu byla známá například pražská půjčovna automobilů Pragocar. V České republice existuje množství firem půjčujících automobily, ale ty se zaměřují převážně na doplňkové a náhradní služby vlastníkům automobilů (zapůjčení náhradního vozu po poruše vlastního, odvoz řidiče, který požil alkohol atd.). Car-sharing jako pravidelný a cenově přiměřený způsob dopravy využívaný lidmi, kteří vlastní automobil nemají, ani jako spoluvlastnictví automobilu v Česku nijak výrazným fenoménem není, nepočítáme-li vcelku obvyklé sdílení vozidel v rámci rodin.
Na podobném systému jako brémský systém car-sharingu jsou v některých městech založeny automatizované půjčovny jízdních kol. V České republice byl takový systém zaveden například v Praze-Karlíně, ale jeho význam je vcelku marginální.
Reference [editovat]
- ↑ a b ŠUTA, Miroslav; PATRIK, Miroslav. Aby se ve městě dalo dýchat. Brno : Ekologický institut Veronica, 2010. ISBN 978-80-87308-02-8.
Externí odkazy [editovat]
- Ekolist.cz: Carsharing – když chcete s autem jenom jezdit
- Michaela Valentová: Pomohou car-sharingu v Praze zkušenosti z Brém?, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., článek nedatován (cca 2008)
- Autonapůl, občanské sdružení provozující autosharing v Brně
- Sharujeme.cz, projekt sdílení soukromých aut v Praze
