Autostop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stopování dvou dívek

Autostop je forma dopravy, při níž se cestující stojící při cestě pokoušejí zastavit okolojedoucí automobily (např. upažením nebo máváním ruky nebo držením cedulky s cílem cesty). Zájemci o autostop se říká stopař.

Svezení předem dohodnuté (například přes internet nebo po domluvě se společně dojíždějícími kolegy nebo sousedy) se nenazývá autostop, ale například spolujízda (v Německu Mitfahrt).

Motivace a platba[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zemích je zvykem, že stopaři jsou svezeni zadarmo z mezilidské solidarity a potenciální přínos pro řidiče spočívá především v mezilidském kontaktu – možnost povídat si s někým za jízdy. Proto je stopování oblíbené zejména mezi studenty s nízkými příjmy, případně je provozují trampové, vandráci a spořiví výletníci, a stopaře berou převážně ti řidiči, kteří sami v nějakém období života cestovali stopem.

Svezení za úplatu může být vyhodnoceno jako neoprávněné provozování taxislužby, veřejné dopravy nebo individuální smluvní dopravy (příležitostná jízda) bez patřičné koncese nebo povolení podle Zákona o silniční dopravě a bez řádného vyúčtování a zdanění.

V některých zemích je obvyklé za autostop řidiči zpravidla mírnou částku platit, z čehož pak vyplývá i větší iniciativa řidičů, kteří častěji svezení sami nabízejí. Autostop pak doplňuje další běžné formy nelinkové nebo částečně linkové veřejné dopravy, provozované často mikrobusy nebo dodávkovými automobily (sdílené taxi), nebo s nimi splývá. Také autobusy při některých formách linkové dopravy standardně zastavují cestujícím stopujícím mimo zastávky.

Specifickými případy autostopu je zastavování jiných vozidel v případě nouze: při dopravní nehodě nebo poruše vlastního automobilu, při náhlé potřebě první pomoci, odvozu k lékařskému ošetření nebo jakékoliv jiné akutní pomoci. Účelem stopování pak může být buď odvoz stopujícího (nebo odvlečení jeho vozidla) do místa, kde najde pomoc, nebo vyžádání přímé pomoci zastavovaného u místa zastavení.

Rizika autostopu[editovat | editovat zdroj]

Rizika autostopu

Je dobré stopovat na místě, kde řidič může bezpečně zastavit, aniž by omezoval nebo ohrozil dopravu a neměl problém s rozjezdem (tedy ne v kopci, ne v zatáčce, ne tam kde se jede příliš rychle, ne v připojovacím ani odbočovacím pruhu atd.).

Stopaři se mnohdy snaží zastavovat auta v místech, kde je zastavování zakázáno nebo z jiného důvodu nevhodné. Vystavují tak řidiče, který by jim zastavil, riziku postihu za porušení pravidel provozu, a mohou tím způsobit ohrožení provozu. Stopováním na silnici pro motorová vozidla nebo na dálnici stopař porušuje i zákaz vstupu chodců na tyto komunikace.

Stopování s sebou nese specifická bezpečnostní rizika plynoucí z toho, že řidič se stopařem se vzájemně neznají. Řidič tak může stopaře (stopařku) například odvézt na jiné než žádané místo, například na odlehlé místo, a tam jej znásilnit, pohlavně zneužít, oloupit nebo třeba i zabít. Rovněž řidič se může obávat, že stopař, zejména je-li silnější nebo je-li jich víc, jej může okrást (v krajním případě i o vozidlo) nebo jinak poškodit – počínaje již možností znečištění vozu špinavým oděvem. Vzhledem k různé mentalitě a různé míře kriminality se tedy úspěšnost a obvyklost autostopu v různých zemích i oblastech velmi liší. V Západní Evropě, ale i v Čechách, Polsku, Chorvatsku apod. je pravděpodobnost špatné zkušenosti se zneužitím jak od řidiče tak od stopaře téměř nulová.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]