Autostop
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Autostop (angl. hitchhiking, něm. trampen nebo per Anhalter fahren) je forma dopravy, při níž se cestující stojící při cestě pokoušejí zastavit okolojedoucí automobily (např. upažením nebo máváním ruky nebo držením cedulky s cílem cesty). Zájemci o autostop se říká stopař.
Svezení předem dohodnuté (například přes internet nebo po domluvě se společně dojíždějícími kolegy nebo sousedy) se nenazývá autostop, ale například spolujízda (v Německu Mitfahrt).
Obsah |
[editovat] Motivace a platba
V Česku a mnoha dalších evropských zemích je zvykem, že stopaři jsou svezeni zadarmo z mezilidské solidarity a potenciální přínos pro řidiče spočívá především v mezilidském kontaktu – možnost povídat si s někým za jízdy. Proto je stopování oblíbené zejména mezi studenty s nízkými příjmy, případně je provozují trampové, vandráci a spořiví výletníci, a stopaře berou převážně ti řidiči, kteří sami v nějakém období života cestovali stopem.
Svezení za úplatu může být vyhodnoceno jako neoprávněné provozování taxislužby, veřejné dopravy nebo individuální smluvní dopravy (příležitostná jízda) bez patřičné koncese nebo povolení podle Zákona o silniční dopravě a bez řádného vyúčtování a zdanění.
V některých jiných zemích je obvyklé za autostop řidiči zpravidla mírnou částku platit, z čehož pak vyplývá i větší iniciativa řidičů, kteří častěji svezení sami nabízejí. Autostop pak doplňuje další běžné formy nelinkové nebo částečně linkové veřejné dopravy, provozované často mikrobusy nebo dodávkovými automobily (dolmuš, maršrutka), nebo s nimi splývá. Také autobusy při některých formách linkové dopravy standardně zastavují cestujícím stopujícím mimo zastávky.
Specifickými případy autostopu je zastavování jiných vozidel v případě nouze: při dopravní nehodě nebo poruše vlastního automobilu, při náhlé potřebě první pomoci, odvozu k lékařskému ošetření nebo jakékoliv jiné akutní pomoci. Účelem stopování pak může být buď odvoz stopujícího (nebo odvlečení jeho vozidla) do místa, kde najde pomoc, nebo vyžádání přímé pomoci zastavovaného u místa zastavení.
[editovat] Rizika autostopu
Je dobré stopovat na místě, kde řidič může bezpečně zastavit, aniž by omezoval nebo ohrozil dopravu a neměl problém s rozjezdem (tedy ne v kopci, ne v zatáčce, ne tam kde se jede příliš rychle, ne v připojovacím ani odbočovacím pruhu atd.).
Stopaři se mnohdy snaží zastavovat auta v místech, kde je zastavování zakázáno nebo z jiného důvodu nevhodné. Vystavují tak řidiče, který by jim zastavil, riziku postihu za porušení pravidel provozu, a mohou tím způsobit ohrožení provozu. Stopováním na silnici pro motorová vozidla nebo na dálnici stopař porušuje i zákaz vstupu chodců na tyto komunikace.
Stopování s sebou nese specifická bezpečnostní rizika plynoucí z toho, že řidič se stopařem se vzájemně neznají. Řidič tak může stopaře (stopařku) například odvézt na jiné než žádané místo, například na odlehlé místo, a tam jej znásilnit, pohlavně zneužít, oloupit nebo třeba i zabít. Rovněž řidič se může obávat, že stopař, zejména je-li silnější nebo je-li jich víc, jej může okrást (v krajním případě i o vozidlo) nebo jinak poškodit – počínaje již možností znečištění vozu špinavým oděvem. Vzhledem k různé mentalitě a různé míře kriminality se tedy úspěšnost a obvyklost autostopu v různých zemích i oblastech velmi liší.
[editovat] Literatura
- Jiří Svoboda (cestovatel): řada Autostopem kolem světa
