Zastávka na znamení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
V minulosti obvyklé označení autobusové zastávky ČSAD „na znamení“
Starší označení autobusové zastávky na znamení v Praze

Zastávka na znamení nebo na požádání (v minulosti a v některých zemích označovaná též například jako zastávka podle potřeby) je zastávka, ve kterých zastavují spoje (vozidla, vlaky atd.), pouze tehdy, projeví-li cestující svůj zájem nastoupit nebo vystoupit. Obvykle tento druh (či charakter) bývá určen zastávkám s velmi slabým obratem cestujících, zejména v málo osídlených nebo neosídlených místech.

Režim zastavování[editovat | editovat zdroj]

Zastavování na znamení je obvykle vyznačeno v jízdních řádech nebo stanoveno místním přepravním řádem či přepravními podmínkami. Může být stanoveno buď pro všechny spoje zastavující v zastávce, nebo jen pro určité linky, spoje či období, nebo může být v určitých částech dne či týdne (například ve večerních a nočních hodinách nebo o víkendech) stanoveno pro celou linku nebo síť. V některých zemích a dopravních sítích je zvykem způsob zastavení vyznačit i nápisem na označníku zastávky.

Dopravce obvykle vlastními vnitřními předpisy v souladu se smluvními přepravními podmínkami stanoví povinnosti řidičů. U některých dopravců se počítá s tím, že se řidič může řídit běžným pozorováním a svým rozumem, zejména sledovat, zda v zastávce někdo čeká, zda se ve voze někdo zjevně chystá vystupovat, zda si nějaký cestující zakoupil jízdenku do příslušné zastávky a podobně.

Pokud je požadován nějaký úkon od cestujícího, tak ve vozidle zpravidla musí včas před zastavením stisknout tlačítko znamení k řidiči, a pokud vozidlo takové tlačítko nemá, ústně upozornit řidiče nebo průvodčího, že bude vystupovat; v některých odbavovacích systémech řidič či průvodčí registruje požadavky a cílové stanice cestujících již při nákupu či kontrole jízdenky. Obvykle se vyžaduje jedno stisknutí tlačítka, protože vícenásobné stisknutí může mít jiný význam (například v Česku obvykle dva stisky znamenají výstup s kočárkem, vícenásobný přerušovaný stisk požadavek na nouzové zastavení), pokud nejde o speciální signalizaci vyhrazenou pro samostatné účely. Tlačítko buď vyvolá pouze zvukový signál u řidiče (a řidič v některých typech vozidel má možnost přijetí požadavku potvrdit rozsvícením nápisu „stop“, „zastavíme“ nebo podobného), nebo přímo způsobí elektronické zaregistrování požadavku a rozsvícení potvrzujícího nápisu. Funkce tlačítka požadavku pro zastavení v zastávce může být účelně sloučena s funkcí tlačítka s požadavkem na otevření dveří.

Tlačítko požadavku na zastavení v německé železniční zastávce Bad Herrenalb-Kullenmühle.

Od cestujícího čekajícího na zastávce bývá požadováno stát včas na viditelném místě zastávky a dát řidiči včas znamení, zpravidla zvednutím paže. V některých moderních drážních systémech (mimo Českou republiku) je na zastávkách tlačítko, jímž může cestující zadat požadavek do traťového signalizačního a zabezpečovacího systému. Předpisy některých dopravců nařizují zastavit i v případech, kdy nikdo znamení nedal, například při nepřehledné situaci nebo není-li vlak či vozidlo vybaveno použitelným signalizačním zařízením nebo stojí-li na nástupišti osoba, která nedává znamení, nebo je-li třeba vyčkat na stanovený čas odjezdu.

V mnoha zemích existují způsoby dopravy, při nichž je běžné zastavit na vyžádání i mimo zastávku, popřípadě přizpůsobit trasu požadavkům a potřebám cestujících ve voze. Typickým příkladem je turecký dolmuš. Experimenty s podobným způsobem dopravy jsou prováděny i v Česku a na Slovensku, ale často jsou na hraně ve vztahu k právním předpisům o provozu na pozemních komunikacích, veřejné dopravě a financování veřejné dopravy. Širším uplatněním principu zastávek na znamení je systém dopravy nazývaný například radiobus, při němž spoje uvedené v jízdním řádu jedou pouze tehdy, pokud o ně někdo projeví zájem (například telefonicky). Spoj pak jede pouze v té části trasy, pro kterou byl požadován, a zastavuje pouze ve vyžádaných zastávkách.

Účel a hodnocení zastávek na znamení[editovat | editovat zdroj]

Zastávky na znamení mají smysl pouze v těch zemích a druzích dopravy, kde je zastavování veřejné dopravy vázáno na zastávky (zastavování mimo zastávky je obecně zakázané, nežádoucí nebo nestandardní) a zároveň obecně platí povinnost řidiče zastavovat v zastávkách i tehdy, jestliže nikdo o nastoupení nebo vystoupení nejeví zájem. Z toho vyplývá, že zastávky na znamení jsou specifikem zemí a míst s rigidnějším přístupem k předpisům.

Výhodou zastávek na znamení oproti takzvaným stálým zastávkám je zrychlení dopravy, úspora nákladů na provoz (zejména pohonných hmot nebo elektrické energie) a životního prostředí (zplodiny spalování, hluk).

Výhodou zastávek na znamení oproti režimu zastavování volně mimo zastávky je možnost zveřejnění jízdního řádu v místě zastavování a možnost soustředění cestujících na jedno místo, což umožňuje vybrat místo vhodné z hlediska bezpečnosti provozu a předejít zbytečnému opakovanému zastavování v krátkém úseku.

Nevýhodou zastávek na znamení jsou zvýšené nároky na pozornost cestujícího – cestující musí sledovat, zda zastávka, kterou hodlá použít, je „na znamení“, a musí si včas všimnout přijíždějícího vozidla (či vlaku), případně i rozeznat jeho označení – i na pozornost a předvídavost řidiče, přičemž hrozí různé konfliktní situace. Často se také status zastávky (tedy jestli je, nebo není na znamení) mění v závislosti na denní době, dnu v týdnu nebo ročním období, což situaci pro cestující dále komplikuje. Tyto nevýhody může vydavatel předpisů nebo dopravce zmírnit nebo vyloučit stanovením vhodného režimu (povinností řidiče a povinností cestujících).

Zastávky na znamení v Česku[editovat | editovat zdroj]

Obecný právní režim[editovat | editovat zdroj]

Základní právní rámec dává v České republice vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu:

§ 16, odst. 3: Jedná-li se o stanici, kde vozidlo zastavuje jen na znamení, musí cestující, který chce nastoupit, dát včas osobě řídící vozidlo znamení zvednutím paže; cestující, který chce vystoupit, musí včas použít příslušné signalizační zařízení nebo včas vyrozumět o svém úmyslu řidiče vozidla nebo doprovod vlaku.

§ 16 odst. 2: Cestující může do vozidla nastoupit nebo z něj vystoupit jen ve stanici, a není-li vozidlo v pohybu. Odst. 4: Zastaví-li vozidlo z provozních důvodů mimo stanici nebo ve stanici, kde podle jízdního řádu nezastavuje, smí cestující vystoupit, případně i nastoupit jen se souhlasem řidiče nebo jiné pověřené osoby dopravce.

Způsob označování zastávek na znamení[editovat | editovat zdroj]

Označení autobusové zastávky na znamení v Praze odpovídající 60. či počátku 70. let 20. století

V jízdních řádech se standardně (podle prováděcí vyhlášky k Zákonu o silniční dopravě) zastávky na znamení označují značkou x nebo ×, která je v autobusových jízdních řádech umístěna u názvu zastávky (ve sloupcových jízdních řádech obvykle vlevo od názvu zastávky, v některých typech jízdních řádů nebo v přehledech vedení linek v závorce za názvem zastávky), v železničních jízdních řádech vlevo od časového údaje odjezdu spoje. Před zavedením celostátní standardizace se v Praze zastávky na znamení označovaly značkou +, v některých městech se označují značkou z. Jinými značkami (například #) bývají v Praze označovány zastávky, které mají charakter na znamení pouze po část provozní doby.

Dřívější vyhláška č. 49/1998 Sb., o jízdních řádech a organizaci celostátního informačního systému o jízdních řádech, požadovala uvést údaj o tom, zda je zastávka na znamení, v jízdním řádu. Novější vyhláška 388/2000 Sb. tento požadavek neobsahuje výslovně, ale zahrnuje jej v požadavku uvést u názvu zastávky bližší podmínky jejího použití, k čemuž stanoví závaznou značku × s významem „zastávka je jen na znamení nebo požádání“.

Na označnících zastávek se obvykle označují nápisem „na znamení“ umístěným buď pod názvem zastávky, nebo přímo ve značce označující zastávku (tak tomu bylo v původních označeních zastávek ČSAD). Zhruba od poloviny 90. let však označení druhu zastávky není právními předpisy ani technickými normami (ČSN 73 6425 Tramvajové, autobusové a trolejbusové zastávky) povinně vyžadováno.

Autobusové a trolejbusové zastávky[editovat | editovat zdroj]

Označení „Na znamení od 20:00 do 4:00 a v sobotu a neděli celodenně“ na autobusové zastávce MHD v Praze
Kombinace stálé zastávky MHD se zastávkou na znamení meziměstské linky, Praha

V městské autobusové (a trolejbusové) dopravě jsou zastávky na znamení často zřizovány zejména v okrajových, řídce osídlených nebo průmyslových částech měst. Je-li zastávka určena více linkám, obvykle mívá pro všechny linky stejný druh (charakter), a označení na znamení se vyznačuje na zastávkový sloupek. V Praze jsou některé zastávky označeny „od 20 hodin na znamení“ nebo „od 20 hodin a v sobotu a neděli celodenně na znamení“.

V regionální, meziměstské a dálkové autobusové dopravě volí druh zastávky dopravce v jízdním řádu linky. Jde o parametr patřící v jízdním řádu k názvu zastávky, a tedy zastávka má pro všechny spoje téže linky stejný charakter (buď je pro všechny zastavující spoje linky na znamení, anebo pro žádný). Je však možné a nikoliv neobvyklé, že tatáž zastávka pro některé linky je na znamení a pro jiné nikoliv. Proto také postupně zanikla povinnost i zvyk označovat druh zastávky na zastávkovém sloupku. Mnozí dopravci od rozlišování zastávek na znamení zcela upustili, protože zastavování v zastávkách přizpůsobují potřebám vždy a všude i bez takového označení.

V Praze byl od 4. března 2007 v městské autobusové dopravě počet zastávek na znamení zhruba zdvojnásoben, t. j. zvýšeno o více než 100 párů zastávek[1], což vyvolalo řadu pozitivních i negativních reakcí, často i z týchž stran.[2][3] Od 1. září 2007 byly na základě připomínek provedeny další úpravy, které znamenaly návrat přibližně poloviny březnových změn do předchozího stavu.

ROPID začátkem prosince 2010 avizoval pro Pražskou integrovanou dopravu od 3. ledna 2011 nový systém zastavování autobusů v zastávkách na znamení, podle nějž není třeba na řidiče mávat, ale cestující, který chce nastoupit, dává znamení tím, že stojí na viditelném místě zastávky, přičemž řidič je povinen zastavit vždy, nachází-li se v prostoru zastávky alespoň jedna osoba nebo má-li zakryt výhled předchozím autobusem. Pokud ve vozidle nefunguje akustický hlásič, který oznamuje, že je zastávka na znamení, musí řidič zastavovat v každé zastávce na znamení, i když cestující nestiskne tlačítko. Současně ROPID avizoval následné zvýšení počtu zastávek na znamení,[4] zavedení nebo časové rozšíření charakteru na znamení má se týkat kolem 170 názvů zastávek v Praze a 47 názvů zastávek mimo Prahu.[5] K dalšímu podstatnému rozšíření počtu zastávek na znamení (o dalších cca 160 názvů) došlo v PID od 1. července 2011. Začátkem srpna 2011 mluvčí ROPIDu uvedl, že se uvažuje buď o další vlně rozšiřování počtu v lednu 2012, anebo o celkové změně režimu, podle níž by byly na znamení všechny autobusové zastávky, po vzoru Jihlavy a dalších evropských měst, a uvažuje i o jejich zavedení v tramvajovém provozu. Dopravní podnik se vyjádřil proti plošnému zavedení, v tramvajové dopravě zavedení zastávek na znamení brání provozní předpisy.[6]

Od 1. října 2007 bylo zastavování jen na znamení zavedeno také na zastávkách 42 názvů (t. j. přes 80 zastávek) v Plzni (v červnu 2007 byly na znamení jen zastávky 8 názvů, t. j. cca 8 párů zastávek. O změně rozhodla rada města dne 27. června 2007. Dopravní podnik vyčíslil úsporu za rozjezd trolejbusu na 0,434 Kč a autobusu na 0,965 Kč, roční úsporu na 700 000 Kč, jako další přínosy uvedl v analýze snížení hluku a emisí do ovzduší, plynulejší jízdu a méně zbytečného větrání ve vozech v zimních měsících. Opatření obhajoval technický náměstek primátora Jiří Uhlík (ODS), nepříznivé dopady a nevýznamnost úspory zdůrazňoval opoziční Milan Chovanec (ČSSD).[7]

Tramvajový provoz[editovat | editovat zdroj]

V tramvajovém provozu je existence zastávek podle potřeby v některých městech doložená již z počátků provozu koncem 19. století. V některých jiných českých městech (Plzeň, Most a Litvínov) jsou již po mnoho let.

Dopravní podnik hlavního města Prahy přijal novelizaci dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje s účinností od 1. dubna 2012, která umožňuje zřízení zastávek na znamení – předtím předpis z bezpečnostních důvodů nařizoval zastavovat v zastávkách dokonce i vlakům neurčeným pro přepravu cestujících. ROPID podporuje zavádění tramvajových zastávek na znamení, od 8. prosince 2012 byla zavedena na znamení zastávka ČSAD Smíchov v Nádražní ulici, protože byla málo využívána cestujícími. Kritériem pro zavádění je nejen frekvence cestujících, ale i dopravní situace, aby projíždění zastávky neohrožovalo bezpečnost provozu. ROPID odkazuje na to, že tramvajové zastávky na znamení existují v Brně a že v některých německých městech platí systém zastavování na znamení plošně.[8]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V české železniční dopravě byly zastávky na znamení nebo požádání zavedeny po desítkách let, kdy neexistovaly, v síti Československých státních drah od grafikonu 1991/1992,[9] v dalších letech byl počet zastávek na znamení rozšiřován.[10] Značka se v jízdním řádu uvádí přímo u časových údajů jednotlivých spojů, takže tatáž zastávka pro některé spoje může být na znamení a pro jiné nikoliv. Toto označení se používá na některých lokálních tratích, a to téměř výhradně u spojů, na něž jsou obvykle nasazovány samostatné motorové vozy. Režim zastávek na znamení upravuje článek 1315 předpisu ČD D2. Režim na znamení je přípustný ve stanicích v době bez služby výpravčího a v zastávkách, a to u vlaků vedených samostatným elektrickým nebo motorovým vozem (nebo pokud ostatní vozy nejsou určeny k přepravě cestujících) nebo jsou-li všechny vozy pro cestující vybaveny správně fungujícím signalizačním zařízením včetně zpětné signalizace od strojvedoucího. Pokud je v jízdním řádu uvedena značka ×, ale není splněna některá z podmínek, značka neplatí. Výstup cestujících zjišťuje vlaková četa včasným a srozumitelným dotazem u cestujících, případně může být dán signál příslušným zařízením. Strojvedoucí může projet zastávku na znamení, pokud jsou splněny tři podmínky: nedostal pokyn k zastavení od člena vlakové čety, nedostal signál k zastavení a v prostoru nástupiště se nenachází žádná osoba. Strojvedoucí musí jet před zastávkou na znamení takovou rychlostí, aby v případě, že na nástupišti bude stát cestující, plynule zastavil. Rychlost vlaku na trati musí přizpůsobit tak, aby při průjezdu zastávky na znamení nebo odjezdu z ní byl dodržen čas odjezdu stanovený sešitovým jízdním řádem a zveřejněný. Vždy musí vlak zastavit při poruše signalizace nebo je-li situace nepřehledná kvůli snížené viditelnosti.[11][12] Předpis nynějšího provozovatele celostátní dráhy a většiny regionálních drah (SŽDC) se zastávkami na znamení nezabývá.[13]

Ve Smluvních přepravních podmínkách Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu se píše, že cestující zodpovídají za „podání včasného a viditelného znamení k zastavení vlaku (např. zvednutím ruky) pokud chce nastoupit do vlaku zastavujícího dle platného jízdního řádu v jeho nástupní stanici pouze na znamení“ a „včasné vyrozumění pověřeného zaměstnance ČD o tom, že chtějí vystoupit z vlaku zastavujícího dle platného jízdního řádu v jejich výstupní stanici pouze na znamení. Vyrozumění provedou osobně po dotazu zaměstnance ČD na zastavení nebo obsluhou signalizačního zařízení po výzvě k jeho obsluze - signalizační zařízení následně potvrdí zastavení vlaku.“[14][15] Podobná formulace byla i v předchozí verzi podmínek: „Cestující, který chce nastoupit do vlaku zastavujícího v dané stanici dle platného jízdního řádu pouze na znamení, zodpovídá za včasné a viditelné znamení k zastavení vlaku (např. zvednutím ruky). Cestující, který chce z takového vlaku vystoupit, zodpovídá za včasné vyrozumění pověřeného zaměstnance ČD ve vlaku.“[16]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zastávky na znamení od 4. 3. 2007 (ROPID)
    Zastávky na znamení od 4. 3. 2007 (Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., www.dpp.cz)
    Zastávky na znamení od 4. 3. 2007 (plánek)
  2. Začíná éra zastávek na znamení (22. 2. 2007, Lidové noviny), „krok dopravního podniku vítá i zastupitel a dopravní odborník Strany zelených Karel Jech.“
  3. Jsme proti zastávkám na znamení, pražská organizace Strany zelených, 27. 3. 2007 (článek na webu zeleni.cz již není dostupný)
    Pražští zelení kritizují zvýšení počtu zastávek na znamení, České noviny, 23. 3. 2007, článek již není on line dostupný
    Interpelace - Výběr zastávek MHD na znamení v systému pražské integrované dopravy (praha14.zeleni.cz, Jiří Feřtek, 29. 3. 2007. Odpověď Ing. Věra Joudová, vedoucí OVD ÚMČ Praha 14, 3. 4. 2007)
  4. Informační zpravodaj PID, ROPID, č. 22/2010, 1. 12. 2010, str. 7–8
  5. Zastávky „na znamení“ bez mávání od 3. 1. 2011, ROPID, 10. 12. 2010
  6. Adéla Paclíková: Všechny autobusové zastávky v Praze budou na znamení, plánuje Ropid, iDnes.cz, 5. 8. 2011, rubrika Praha
  7. Dana Veselá: Na autobusy budou mávat (Plzeňský deník, 28. 6. 2007)
  8. V Praze budou tramvajové zastávky na znamení, plánuje Ropid, iDnes.cz, 24. 1. 2012, ab (Aleš Berný)
  9. M. Klas: Historie lokální dráhy z Pňovan do Bezdružic, web Lokálka Pňovany–Bezdružice, kapitola Pokles osobní dopravy – modernizace odbavování, 1. 2. 2002, aktualizace 27. 7. 2010
  10. Vzestup a pokles dopravy, Telčská dráha, 31. 5. 1992 zavedeny zastávky na znamení na trati Kostelec - Slavonice.
  11. ČD D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997 č.j. 55079/97-O11, účinnost od 28. 12. 1997, ve znění změny č. 2 účinné od 1. 7. 2002, kap. IV. B, čl. 1315, str. 264
  12. Ověřovací provoz nových technologií organizování a provozování drážní dopravy - č. 1/2007, Výnos č.j. 57 747/2007-O11, Josef Bazala, generální ředitel Českých drah, 27. 6. 2007
  13. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997 č.j. 55079/97-O11, účinnost od 28. 12. 1997, ve znění změn ČD a výnosů SŽDC č. 1–3, ke dni 30. 9. 2010
  14. Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu, Schváleno rozhodnutím náměstka GŘ pro obchod a marketing pod č. j. 58 501 / 2010-O28, účinnost od 12. 12. 2010, čl. 136, str. 34
  15. Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu, ve znění 13. změny účinné od 7. 3. 2010, čl. 148, str. 36 , (rubrika Čím se řídíme)
  16. Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu (SPPO) účinné od 1. 7. 2000 (vyhlásily České dráhy s. p., převzaly České dráhy a. s.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]