Samuel Hugo Bergmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O československém politikovi z První republiky pojednává článek Hugo Bergmann (politik).
Samuel Hugo Bergmann
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Narození25. prosince 1883
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. června 1975 (ve věku 91 let)
Jeruzalém
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbeníhřbitov v Sanhedrii
Povoláníředitel Židovské národní a univerzitní knihovny, rektor Hebrejské univerzity
OceněníIzraelská cena
Manžel(ka)Elza Fantová
Elsa Helene (Escha) Bergmann
DětiMartin S. Bergmann
PříbuzníMichael Bergmann (vnuk)
VlivyFranz Brentano, novokantovci (Hermann Cohen, Ernst Cassirer), Martin Buber, Franz Rosenzweig[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samuel Hugo Bergmann, hebrejsky: שמואל הוגו ברגמן‎, případně Hugo Bergman; (25. prosince 1883, Praha[2]18. června 1975, Jeruzalém) byl česko-německo-izraelský židovský filosof, člen Pražského kruhu spisovatelů, zakladatel a ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny a první rektor Hebrejské univerzityJeruzalémě.

Biografie

Narodil se v Praze za dob rakousko-uherské monarchie (dnešní Česko) a studoval filosofii v Praze a Berlíně.[3] Během svých pražských studií vstoupil do vysokoškolského sionistického spolku Bar Kochba, jehož se stal postupně vůdčím členem.[1] Začal psát články o sionismu, které vydával v pražském německy psaném sionistickém tisku a publikoval několik filosofických děl.[4] V té době se rovněž seznámil s Martinem Buberem, který na něj měl velký vliv.[3] V letech 1907 až 1919 byl knihovníkem v knihovně Univerzity Karlovy (výjimku tvořila první světová válka, kdy narukoval do rakouské armády).[3] V roce 1919 zastupoval československé Židy ve Výboru židovských delegací na Pařížské mírové konferenci.[5]

Bergmann (uprostřed) s prezidentem Tomášem G. Masarykem (vlevo) v Jeruzalémě, 1927

V roce 1920 emigroval do britské mandátní Palestiny, kde se stal zakladatelem a prvním ředitelem Národní a univerzitní knihovny (1920–1938).[4] V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitěJeruzalémě, kde se roku 1935 stal profesorem. V letech 1935 až 1938 pak působil jako první rektor univerzity.[1]

Součástí jeho činnosti bylo i aktivní úsilí o sblížení Židů a Arabů.[4] Společně s Martinem Buberem a dalšími osobnostmi založil hnutí Brit šalom, které podporovalo vznik dvounárodnostního státu, kde by Židé a Arabové žili v rovnosti.

V britské mandátní Palestině i posléze v Izraeli nadále publikoval a překládal významná díla do hebrejštiny (např. o Sociální trojčlennosti od Rudolfa Steinera). V hebrejštině psal třeba o Immanuelu Kantovi, Maimonidovi a myslitelích 20. století.[3] Mezi jeho významná díla patří knihy Bůh a člověk v moderním myšlení a Víra a rozum: Úvod do moderního židovského myšlení.[4]

Podílel se na vzniku Hebrejské encyklopedie a Encyclopaedie Judaica.[4]

Ocenění

  • Bergmannovi byla celkem dvakrát udělena Izraelská cena:
    • v roce 1954 za humanitní vědy[6]
    • v roce 1974 za mimořádný přínos společnosti Státu Izrael[7].
  • V roce 1967 mu byla udělena cena Jakir Jerušalajim (Worthy Citizen of Jerusalem).[8]

Dílo

Mezi Bergmannovo dílo patří například:

  • Das philosophische Werk Bernhard Bolsanos, 1909
  • Bolzanos Beitrag zur philosophischen Grundlegung der Mathematik, 1909
  • Das Unendliche und die Zahl, 1913
  • Der Kampf um das Kausalgesetz in der jüngsten Physik, 1929
  • Die Philosophie Immanuel Kants, 1927

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Bergmann na anglické Wikipedii.

  1. a b c Samuel Hugo Bergman [online]. Katedra filosofie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o narození a obřízce
  3. a b c d Bergman, Samuel Hugo (1883-1975) [online]. Židovská agentura [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e 35. výročí úmrtí Hugo Bergmanna [online]. Český rozhlas, 2010-06-20 [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. 
  5. YEGAR, Moshe. Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing, 1997. 235 s. ISBN 80-7187-087-0. S. 16. 
  6. Israel Prize recipients in 1954 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Israel Prize recipients in 1974 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. Recipients of Yakir Yerushalayim award [online]. Město Jeruzalém [cit. 2010-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-17. (hebrejsky) 

Externí odkazy