Prumnopitys ferruginea
 Prumnopitys ferruginea | |
|---|---|
 Vzrostlý jedinec Prumnopitys ferruginea | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | nohoplodovité (Podocarpaceae) |
| Rod | Prumnopitys (D.Don) de Laub., 1978 |
| Binomické jméno | |
| Prumnopitys ferruginea de Laub.; 1978 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prumnopitys ferruginea (maorsky miro) je stálezelený, dvoudomý strom, vyrůstá do výše téměř 25 m a má rovný kmen, jenž bývá v průměru až 1 m tlustý a je většinou od země do dvou třetin výšky bez větví. Roste často společně s velmi podobným druhem Prumnopitys taxifolia (maorsky mataī) na Novém Zélandu, kde jsou oba původními druhy a endemity. Jsou součásti starobylé čeledi nohoplodovitých, vzniklé asi před 100 miliony let a pamatující období společného superkontinentu Gondwany. Při jeho dělení, v období prvohor a druhohor, cestovaly jednotlivé druhy s novými kontinenty a rod Prumnopitys existuje na od sebe velmi vzdálených místech, v Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu i v Oceánii.[2][3][4][5]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Tato dřevina se vyskytuje po velké části Nového Zélandu, roste na Severním i Jižní ostrově a taktéž na blízkém nevelkém Stewartově ostrově (maorsky Rakiura). Bývá nedílnou součásti vysokých, nohoplodovitých lesů vyskytujících se od nížinných oblastí nedaleko hladiny moře až po nadmořskou výšku okolo 1000 m n. m.[3][4][6]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Přirozeně roste ze semene v zastíněném podrostu po mnoho let velmi pomalu a čeká, až se rozvolní vrchlík lesa nad tím a dostane se mu většího podílu slunečního svitu, pak nabere na rychlosti růstu a záhy okolní stromy převýší. Zprůměrňované podmínky na místech výskytu ukazují roční teplotu okolo 10 °C, průměrné minimum v nejchladnějším měsíci +1 °C a roční srážky blízké 2400 mm. Je řazen do zóny č. 9, což značí, že bez poškození přežije pokles teploty k −1 °C a krátkodobě odolá až −6 °C. Vyhovují mu půdy lehké písčité i těžké jílovité, taktéž na pH půdy není obzvláště náročný, může být zásaditá i kyselá, upřednostňuje však zeminu průběžně vlhkou. Snáší polostín i plné slunce. Jeho druhové jméno ferruginea znamená „rezavě zbarvená“.
Strom vytváří vezikulo-arbuskulární mykorhizu, oboustranně výhodný symbiotický svazek, při níž hyfy spájivých hub vnikají buňkami kůry do kořene. Dřevině houby takto poskytují vodu s rozpuštěnými ionty minerálních látek a zpět odčerpávají organické látky (např. cukry) vyrobené fotosyntézou.
Tyhle dřeviny jsou dlouhověké, původní nejstarší stromy však byla většinou vymýcené. U nejstaršího pokáceného v roce 2019 byl spočítán počet letokruhů na 744, byly ale navzájem zaklíněné a proto mohl být skutečný věk ještě o málo delší. Stromy rostoucí ve zbytcích původních lesů v centru Severního ostrova v oblasti Waihaha mají zjištěné stáří až 550 roků.[4][5][6][7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Prumnopitys je Dvoudomý strom se samčími či samičími šišticemi na rozdílných stromech, které mohou být ve své domovině vysoké až 25 m. Jejich kůra je v mládí hladká a ve stáří rozpukaná do čtyřúhlých destiček. Oboustranně zploštělé, přisedlé listy jsou čárkovité a mají zúženou bázi. Odlišují se postupně s věkem stromů, juvenilní jsou světle zelené nebo hnědočervené, úzce čárkovité, špičaté a bývají dlouhé až 30 mm a široké 2 až 3 mm. U dospělců jsou listy uspořádané v jedné rovině ve dvou protilehlých řadách kolmo k větvím, jsou kratší, dlouhé jen do 15 mm a široké 2 až 3 mm, mají výraznou střední žilku, okraj mírně zahnutý směrem dolů a průduchy pouze na spodní straně. Prumnopitys ferruginea roste v mladším věku poněkud neuspořádaně a lze jej zaměnit za tis červený (Taxus baccata), od kterého se viditelně odlišuje nepřítomnosti řapíků listů.
Samčí šištice jehnědovitého tvaru bývají 5 až 15 mm dlouhé, mají 30 až 40 šupinek, vyrůstají jednotlivě vzpřímeně z paždí listů a při dozrávání pylu se zbarvují žlutě. Samičí šištice jsou obvykle 10 až 15 mm dlouhé, vyrůstají jednotlivě na konci krátkých větviček asi 10 mm dlouhých rostoucích z úžlabí listů, jsou tvořené jednou až dvěma plodnými šupinami s jedním vajíčkem a několik sterilními podpůrnými šupinami. K opylení dochází větrem, který přenáší pyl ze samčích stromů na samičí.
Plod je růžově červená až červená dužnatá peckovice dlouhá až 2 cm, která obsahuje jediné tvrdé, tmavě hnědé semeno (pecku) eliptického tvaru, velké 11 až 17 mm. Dužnatá část plodu je poživatelná, sladká a má pryskyřičnou chuť, voní po terpentýnu. Plody dozrávají za 12 až 18 měsíců po opylení, nejčastěji od listopadu do dubna.[4][5][6][7][8][9][10]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Nejběžnější rozmnožení stromu je semenem, vyklíčení semene s tvrdým endokarpem však trvá i dva roky. Při tomto pohlavním rozmnožování však není předem známo pohlaví vzniklého jedince a tento způsob je vhodný pro produkci většího množství semenáčů, např. při obnově či založení lesa. Stromy mohou být také množené vegetativně, kdy se ze známého exempláře sázejí polovyzrálé řízky s patkou starého dřeva, které se ale hůře ujímají a pomalu rostou.[7][8][9][10]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Dřevo stromu je rovné, tvrdé, trvanlivé a pěkně vybarvené. Je využíváno hlavně v interiéru, nejčastěji na výrobu nábytků, různých skříní, soustružených výrobků, na podlahy a méně často pro stavební konstrukce. Původní výsadba v lesích je stále chráněna a vhodného dřeva není na trhu dostatek. Mladá dřevina dobře snáší ořezávání a lze ji v rozlehlejších zahradách od mládí pěstovat jako živý plot.[7][8]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Těžba dřeva a kácení lesů pro rozšíření zemědělské půdy způsobily pokles počtu vzrostlých stromů. Tyto původní, přírodě nepříznivé aktivity již skončily, zbývající populace jsou chráněné a vykácené lesy jsou nahrazované novými.
Prumnopitys ferruginea se na Novém Zélandu v současnosti již vyskytuje poměrně hojně a jeho populační vývoj je následkem ochranářských opatření, spočívajících hlavně v omezení kácení a ve výsadbě nových stromů, stoupající. Na základě tohoto zjištění je druh IUCN považován za málo dotčený druh (LC).[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Dendrologie.cz: Prumnopitys ferruginea [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2007-06-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online.
- ↑ a b POWO: Prumnopitys ferruginea [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Prumnopitys ferruginea [online]. University of Auckland, School of Biological Sciences, Auckland, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HORNE, Chris; MITCALFE, Barbara. Prumnopitys ferruginea [online]. Tararua Tramping Club, Wellington, NZ, rev. 2015-05 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c DE LANGE, Peter J. Fact Sheet: Prumnopitys ferruginea [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Prumnopitys ferruginea [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 2020-01-17 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Plants For a Future: Prumnopitys ferruginea [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Prumnopitys ferruginea [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database, rev. 2019-08-24 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HYLAND, Fran. Indirect wind effects on crown height of Miro (Prumnopitys Ferruginea). nzetc.victoria.ac.nz [online]. School of Biological Sciences, Victoria University of Wellington, NZ, rev. 1991-06 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Prumnopitys ferruginea [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prumnopitys ferruginea na Wikimedia Commons 
Taxon Prumnopitys ferruginea ve Wikidruzích
