Nohoplodovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Nohoplodovité

Podokarpus (Podocarpus macrophyllus)
Podokarpus (Podocarpus macrophyllus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: nohoplodovité (Podocarpaceae)
Endl., 1830
Široké jehlice (Podocarpus latifolius)
Fylokladia místo jehlic (Phyllocladus alpinus)
Zralé samičí šištice

Nohoplodovité (Podocarpaceae) je čeleď, pro středoevropana exotických dřevin, z řádu borovicotvarých. Patří mezi jehličnany.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Nohoplodovité jsou jednou ze dvou hlavních čeledí jehličnanů vyskytujících se na jižní polokouli (druhou jsou blahočetovité). Hlavní rozšíření je v Austroasijském regionu, včetně pacifických ostrovů, kde mají své zástupce (až na Afrocarpus a Saxegothaea) všechny rody, mnoho druhů je však úzce endemitických. Dále jsou, |druhově ne tak bohatě, rozšířeny v Číně, Japonsku, severovýchodní Africe a na Madagaskaru. Ještě se rozptýleně vyskytují v Novém Světě od Mexika po Chile. Rostou ponejvíce ve vlhkých tropických a subtropických horách až do nadmořské výšky 2000 m.[1] [2]

V naších podmínkách se zástupci nohoplodovitých pěstují většinou v botanických zahradách, např. Afrocarpus manniiLiberci. [3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to stále zelené stromy s rovným kmenem nebo keře, které svým habitem připomínají listnáče. Bývají vysoké od 1 do 40 m. Listy mají různě tvarované, od šídlovitých přes vejčité až po široké s bohatou žilnatinou, někdy jsou místo listů fylokladia (latinsky phyllocladium), se schopností asimilace (u rodu Phyllocladus). Listy jsou uspořádány spirálovitě, protistojně i v řadách. [1] [4]

Jsou to rostliny obvykle dvoudomé, mají oddělené samčí a samičí jedince. Samčí šištice na tenkých stoncích vypadají jako „kočičky“ jívy, obsahují mnoho tyčinek, z nichž každá má 2 mikrosporangia, která produkují pylová zrna, většinou se vzduchovými vaky usnadňující přenos pylu vzduchem. Vyrůstají na koncích větviček nebo v jejich úžlabí solitérně nebo skupinově. Samičí šištice jsou hodně redukované. Někdy ji tvoří několik spirálovitě uspořádaných listenů, jindy jen jeden masitý listen, obvykle s jedním, výjimečně se dvěma vajíčky. Semeno vzniklé z opyleného vajíčka je pak uzavřeno v nepravém dužnatém míšku (epimatium), někdy je obal semene kožovitý. Semeno, s obvykle tvrdou sklerotestou a dužnatou sarkotestou, vyklíčí se 2 děložními lístky. [1] [5]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Mnohé druhy se v tropických a subtropických prostředích používají jako okrasné rostliny v parcích a zahradách. Dřevo některých rodů se dříve hodně využívalo pro vybavení interiérů, výrobu dýh a nábytku do té míry, že pomalu hrozilo jejich vyhubení. Některá semena jsou oblíbenou potravinou, stejně jako určité vařené listy. Pryskyřice se zpracovávala na výrobu žvýkaček a z vybraných druhů se vyráběla přírodní barviva.

Až na několik výjimek nemají v současnosti velký hospodářský význam. Rostlin rostoucí v dostupných oblastech je málo a zbyly jen roztroušené v těžko přístupných místech a ve společenstvech jiných, pro místní průmysl nebo obchod východnějších druhů. V mnoha oblastech je již aplikována ochrana před vyhubením. [1]

Například Acmopyle sahniana, Dacrydium guillauminii, Podocarpus palawanensis a Podocarpus perrieri jsou podle Červeného seznamu IUCN považovány za kriticky ohrožené druhy.[6]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Nejzvláštnějším příslušníkem nohoplodovitých je rod Parasitaxus, který lze nalézt pouze v odlehlých oblastech na ostrově Nová Kaledonie. Je to keřík, jehož listy mají barvu od měďnatě červené po purpurovou. Ačkoliv jeho buňky mají chloroplasty, rostlina není schopná asimilace, neprobíhá fotosyntéza.

Parasitaxus roste jako parazit dalšího rodu stejné čeledě Falcatifolium, se kterým je spojen svými kořeny a čerpá z něj živiny. Je to jediná známá parazitická nahosemenná rostlina. [7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je do čeledi nohoplodovitých řazeno 17 rodů, včetně rodu Phyllocladus, který byl mnohdy dříve nesprávně zařazován do samostatné čeledě Phyllocladaceae.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e www.conifers.org
  2. www.rbge.org.uk
  3. www.botaniliberec.cz
  4. www.britannica.com
  5. botany.upol.cz
  6. www.iucnredlist.org
  7. www.databaze.dendrologie.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]