Postojnské jeskyně
Postojnské jeskyně (slovinsky: Postojnska jama) jsou 20,570 m dlouhým krasovým jeskynním systémem poblíž obce Postojna ve Slovinsku. Do roku 2012 byla označována za nejdelší slovinský jeskynní systém, po objevu nových prostor v systému Migovec, které zvedly jeho délku na 25 kilometrů, klesla na druhou příčku.[1]
Jeskyně byly vytvořené podzemní říčkou Pivka.
Jeskyně byly poprvé popsány v 17. století Janezem Vajkardem Valvasorem, další části jeskyní pak byly objeveny v roce 1818 Lukou Čečem, který připravoval jeskyně pro návštěvu rakouského císaře Františka I. Jeskyně byly otevřeny pro veřejnost v roce 1819 a Čeč se stal jejich prvním oficiálním průvodcem. První elektrické osvětlení bylo instalováno v roce 1872 (dříve než v hlavním městě Lublani, v téže době byl také v jeskyni instalován turistický vláček. Původní benzínové lokomotivy byly po druhé světové válce nahrazeny elektrickými. Celkem 5,3 km jeskyně je otevřeno pro veřejnost, což je největší délka ze všech jeskyní na světě.
Jeskyně jsou také domovem endemického obojživelníka zvaného macarát jeskynní. Během prohlídky jeskyní je možno několik obojživelníků vidět v jezírku. Je to jediné místo na světě, kde mohou turisté tato zvířata vidět.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Tolminski Migovec Postojnski jami prevzel naziv najdaljšega jamskega sistema. MMC RTV Slovenija [online]. 2012-08-17 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online. ISSN 1581-372X. (slovinsky)
