Portál:Hudba/Článek/2015/8.

Francouzská opera je jednou z největších evropských operních tradic. Zahrnuje díla Lullyho, Rameaua, Charpentiera, Berlioze, Bizeta, Debussyho, Poulenca a Messiaena. Někteří zahraniční skladatelé také hráli svou roli v historii francouzské opery, zejména Gluck, Salieri, Cherubini, Rossini, Meyerbeer, Offenbach a Verdi.

Francouzská opera začala psát svou historii na dvoře krále Ludvíka XIV., když Jean-Baptiste Lully uvedl v roce 1673 svou první operu Cadmus et Hermione (Kadmos a Harmonia). Jednalo se o vůbec o první francouzskou operu, přestože zde již bylo několik různých snah o její vytvoření; nejvýznamnější z nich je nejspíše opera Pomone (Pomona), první opera ve francouzštině, od Roberta Camberta. Lully a jeho libretista Philippe Quinault vytvořili tzv. tragédie lyrique, neboli tragédie en musique, formu francouzské opery, ve které jsou vedle árií významně zastoupená také taneční čísla a sborový zpěv.

Lullyho nejdůležitějším nástupcem byl Jean-Philippe Rameau. Po Rameauově smrti vytvořil německý skladatel Christoph Willibald Gluck šest oper pro pařížskou scénu v 70. letech 18. století. V jeho tvorbě je vidět vliv Rameaua, ale celkově je dílo spíše zjednodušené, se zaměřením na drama. Ve stejné době, tedy ve druhé polovině 18. století, získává na popularitě ve Francii tzv. opéra comique, ve které jsou árie nahrazovány mluvenými dialogy.

Od 20. let 19. století vzniká ve Francii grand opéra. Jedním z jejích předních tvůrců byl Gioacchino Rossini se svou operou Guillaume Tell (Vilém Tell). Nejdůležitějším skladatelem grand opery byl Giacomo Meyerbeer. Odlehčená opéra comique zažívala v této době úspěch v dílech Françoise-Adriena Boieldieua či Daniela Aubera. V tomto prostředí musí ale naopak těžce bojovat o pozornost Hector Berlioz. Například jeho opera Les Troyens (která je kulminací Gluckovy tradice), neměla prostor pro plné předvedení dříve než sto let poté, co byla napsána.

V druhé polovině 19. století dominoval novému žánru operety Jacques Offenbach se svými vtipnými a cynickými díly jako Orphée aux enfers (Orfeus v podsvětí). Charles Gounod zažil obrovský úspěch se svou operou Faust. Georges Bizet složil svou slavnou operu Carmen, která však byla v době uvedení velice neúspěšná. Vliv Richarda Wagnera se stal výzvou pro francouzskou operu, na kterou reaguje mimo jiné Claude Debussy se svým dílem Pelléas et Mélisande (Pelleas a Melisanda). Další významní skladatelé francouzské opery ve 20. století byli Maurice Ravel, Francis Poulenc a Olivier Messiaen.